Místo navrhování sídel korporací začala pomáhat těm, co přišli o domov. Yasmeen Lari nyní ocenil i britský král
V Architekturzentrum Wien nyní probíhá vůbec první výstava věnovaná pakistánské architektce Yasmeen Lari. Její uhlíkově neutrální a humanitárně orientované realizace z bambusu, hlíny a vápna jsou na míru navržené pro náročné klimatické podmínky asijské země. Tvorba a sociální aktivity dvaaosmdesátileté architektky, která svou kariéru zahájila projektováním miliardových staveb, však byly v euroamerickém prostoru dlouho neprávem opomíjeny. To se letos konečně změnilo, kromě výstavy uspěla i v Královském institut britských architektů, který ji udělil letošní Royal Gold Medal.
Adéla Vaculíková , 10. 5. 2023
Pákistán je zemí, v níž vždy panovaly náročné klimatické podmínky. Dnes jsou však v souvislosti s dopady klimatické krize extrémní – v létě je zde až 50 °C a v období dešťů záplavy zasáhnou třetinu rozlohy státu. Zároveň je Pákistán, ve kterém žije přes 230 milionů lidí, jednou z nejrychleji rostoucích ekonomik na světě. Potýká se ovšem s ozbrojenými radikalizovanými skupinami a několik desítek let vede spory se svým o mnoho větším a lidnatějším sousedem.
S řešením všech těchto problémů a hrozeb se snaží dlouhodobě pomáhat pákistánská architekta Yasmeen Lari. Té nyní v prostorách Architekturzentrum Wien připravili vůbec první monografickou výstavu. Pro euroamerické prostředí se stále jedná o poměrně neznámou osobnost, nabízí se však ptát se proč. Ve své tvorbě totiž efektivně řeší bytostně aktuální téma spojená s uhlíkově neutrální architekturou. V oblasti mezinárodního přínosu pro architekturu byla oceněna až letos, Královský institut britských architektů, jehož je dlouhodobou členkou, jí před pár dny udělil vyznamenání v podobě Zlaté královské medaile.
Více k tématu
Výstava s názvem Yasmeen Lari: Architektura pro budoucnost (Yasmeen Lari: Architektur für die Zukunft) začala v nejkrajnějším křídle bývalých císařských koníren ve Vídni 9. března 2023. Přesně dva dny po vyhlášení 52. laureáta Pritzkerovy ceny, kterou si za své celoživotní dílo odnesl David Chipperfield – Brit, jehož vyznamenání se očekávalo už několik posledních let. Porota architektovo dílo ocenila za stálost, pádnost a sociální udržitelnost, je totiž faktem, že Chipperfield projevuje zájem o funkční veřejný prostor. Pokud však s tímto v mysli projdete výstavu Yasmeen Lari, přepadne vás pocit nejistoty. Uvědomíte si totiž, že s prolamováním hranic mezi zeměmi globálního Severu a Jihu to ještě vůbec není tak horké, jak by mělo.
Retrospektiva sleduje život dnes 82leté architektky, která od 60. let významně promlouvá do charakteru stavební produkce islámské země, která vznikla roku 1947 odtržením od hinduistické Indie. Yasmeen Lari se narodila roku 1941 do finančně zabezpečené a všeobecně vzdělané rodiny. Její otec pracoval v prostředí stavebního developmentu, architektura proto v rodině nebyla vzdáleným tématem. K tomu, že se Yasmeen Lari nakonec architektkou opravdu stala, přispěla pokrokovost jejích rodičů, její sestra dokonce později působila jako politička angažovaná v oblasti ženského práva. Yasmeen Lari studovala v 60. letech ve Velké Británii, konkrétně v Oxfordu, mohla tak napřímo sledovat soudobé evropské architektonické dění. Ve výstavě, která Lariin život sleduje chronologicky, ale zároveň pro každé tvůrčí období akcentuje hlavní téma, tak nepřekvapí, že se její rané stavby v mnohém přibližují tvorbě britsko-holandského Teamu X.
S výjimkou svého studia v zahraničí však Lari zůstala pevně zakotvená v Pákistánu. Roku 1964 si založila vlastní architektonickou kancelář v Karáčí a postupně se propracovala k velkým a prestižním zakázkám. Díky finančním ziskům z nich se později mohla naplno věnovat sociálním a ekologickým aktivitám. Z Yasmmen Lari se postupně stala architektka−aktivistka, která se snažila o koncepční reformu způsobu stavění v Pákistánu, a právě tuto linii se v Architekturzentrum Wien rozhodli zdůraznit.
Když v roce 2022 Pákistán zasáhly neobvykle ničivé záplavy, které připravily o domov desítky milionů lidí, měla už Yasmeen Lari dvacetileté zkušenosti v oblasti humanitární a uhlíkově neutrální architektury. Dostala se k ní přitom poměrně netypickou cestou – skrze památkovou péči, ve které už v 80. letech začala pro rekonstrukce podporovat využívání lokálních a tradičních materiálů. Hlínu a vápno doporučovala i ke stavbě rodinných domů, v roce 2009 pak na seznam přidala ještě bambus – pro Pákistán invazivní rostlinný druh, který se v zemi hojně rozšířil.
Téma sociálního bydlení bylo Lari blízké už od studií. Oproti architektům z Teamu X, kteří také navrhovali obytné soubory pro exotické země, však měla výhodu v tom, že k prostředí měla osobní vztah. Brzy pochopila, že nouzi o bydlení v zemi nevyřeší projekty organizované v zahraničí. Podle Lari s domy si musí lidé umět postavit sami a z materiálů, které je budou stát co nejméně peněz. S touto filozofií založila Zero Carbon Cultural Centre v Makli, kde se kolem 70 metrů dlouhé a čistě bambusové haly testují prototypy staveb a pořádají se zde vzdělávací akce za zapojení lokálních obyvatel. V roce 2020 své aktivity posunula ještě dál, když založila digitální Zero Carbon Channel, na kterém jsou k dispozici srozumitelné videonávody, které z obrazovky smartphonu vysvětlí, jak si postavit levný a zároveň bezpečný dům.
Humanitárně a ekologicky uvědomělé aktivity Yasmeen Lari jsou v atmosféře dnešního světa fascinující, bezprostředně navazují na prosazování globální environmentální spravedlnosti, kde se nezapomíná a příslušníky žádné rasy, státu nebo sociální vrstvy. Také jsou přesvědčivými příklady toho, že klimatickou změnu neřeší pouze země Západu. Výstava v Architekturzentrum Wien představuje činnosti Yasmeen Lari velmi didakticky, kurátoři do ní umístili velké množství textu doprovozeného výkresy a fotografiemi – bohužel s téměř absolutní absencí jakýchkoliv fyzických předmětů. Dokumenty jsou natištěné na paneláži z lokálně vytěženého dřeva a utkané lněné látky, které vytváří velmi zdařilou výstavní architekturu. Mírně by šlo expozici vytknout to, že si z ní komplexnější zážitek odnese pouze velmi agilní návštěvník, který jí dokáže věnovat svou plnou pozornost od začátku až do konce. Interaktivní je málo, 2D materiály rychle vyčerpávají. Výstavě to však lze prominout. Zhodnotit dosud nijak neuspořádané dílo Yasmeen Lari bylo nepochybně obrovskou výzvou. K přehlídce zároveň vyšla první monografie architektky, na které kurátoři výstavy spolupracovali s americkým univerzitním nakladatelstvím MIT Press.
Výstava je výborným příkladem toho, že nám architektonické dění v pro nás vzdálených zemích nemá být lhostejné, v lecčems je totiž inspirativní. O inkluzivní posuzování se v posledních ročnících snaží i porota Pritzkerovy ceny. Minulý rok ji vůbec poprvé obdržel architekt afrického původu Francis Kéré, Ind Balkrishna Doshi byl zase v roce 2018 vůbec prvním vyznamenaným, který nenavrhoval ze zemí euroamerického prostoru nebo Japonska. Dluh, který k těmto zemím máme, je však stále obrovský. Výstava Yasmeen Lari v tomto ohledu představuje úctyhodný počin, který kriticky pracuje se vztahem centra a periferie. Architektonickou produkci Pákistánu nezapojuje do velkého příběhu dějin architektury, k Lariiným stavbám dokonce ani nehledá západní paralely. Její tvorbu vykládá s důrazem na fenomény, které mají globální přesah, ale čistě lokální podmínění. Ve střední Evropě budeme těžko stavět z bambusu a vápna, sociální problémy tady ale máme taky a klimatická krize na nás rovněž dopadá – ačkoli zatím ne tak intenzivně jako právě na Pákistán nebo Indii. Výraznější mezinárodní rozpoznání Yasmeen Lari představuje v tomto kontextu, s přihlédnutím k výstavě i ocenění, důležité symbolické gesto, které snad nevyzní do prázdna.
