Ground Zero dnes

Do 11. září 2001 tu stály dvě výrazné dominanty města, tzv. Dvojčata – the Twin Towers, jež byly zničeny po útoku fanatických islamistů, kteří se zmocnili dopravních letadel, jimiž do nich narazili.

Šlo o dvě věže Světového obchodního centra (World Trade Center – WTC) na čtvercovém půdorysu, vzájemně mírně pootočené. Byly to po svém dokončení v roce 1971 se svými 417 metry a 110 patry nejen nejvyšší budovy New Yorku, ale krátce i světa, než je za tři roky pokořil o 25 metrů vyšší mrakodrap Sears Tower v Chicagu. Tzv. Twin Towers projektoval americký architekt japonského původu Minoru Yamasaki (1912-1986). V době výstavby vyvolávaly kontroverze, někdy jim byl vyčítán banální tvar nebo malý respekt ke stavbám v okolí, které značně převyšovaly. Postupně si na ně lidé ale zvykli a staly se nedílnou součástí panoramatu. Když jsem jednu z nich nedlouho před katastrofou navštívil, měl jsem z vyhlídkové haly – sky lobby - v horní části skvělý výhled na Manhattan a okolí, ovšem v té době – po nehodě vrtulníku, který se neúspěšně pokoušel přistát na ploché střeše, již nebyla přístupná horní terasa. A tak to nebyl takový zážitek jako na otevřeném ochozu předchozího světového výškového rekordmana Empire State Building. I tak byla budova originální, zejména její světlý plášť, ztužený vertikálními ocelovými sloupy, které se nad zemí působivě rozdvojovaly a vytvářely jakýsi „gotický“ oblouk. Do komplexu WTC patřilo ještě dalších pět nižších staveb, dokončených do roku 1985.

Hned po tragédii se objevily různé nápady, jak s územím dále pracovat – od jedné krajnosti: nestavět nic a ponechat tam pietní území, až po tu druhou – vyplnit pozemek věžemi ještě vyššími. Nakonec byl zvolen rozumný kompromis: místo se zastaví, ale zbude tu také prostor pro park, pietní území, muzeum i nový terminál metra. Následovala soutěž, kterou vyhrál známý americký architekt Daniel Libeskind, představitel dekonstruktivismu, kterého proslavilo především Židovské muzeum v Berlíně. Jeho základní koncept byl sice zachován, ale nakonec si jednotlivé stavby rozdělili jiní, přičemž se to neobešlo bez kontroverzí. Hlavní dominantou se stal mrakodrap WTC 1, zvaný také Freedom Tower, vysoký 1776 stop (připomínka data vzniku USA), tedy 533 metrů. To je nová nejvyšší budova amerického kontinentu a dnes třetí nejvyšší na světě. Projekt původně vypracoval uruguayský architekt Rafael Viñoly a team THINK, newyorský starosta Pataki ho však odmítl. Viñoly si pak alespoň trochu spravil náladu návrhem druhého nejvyššího mrakodrapu New Yorku (427 m) – útlou obytnou věží na 432 Park Avenue, která se právě dokončuje. Po dalších sporech byl nakonec projekt WTC 1 zadán architektu Davidu Childsovi z proslulého ateliéru Skidmore Owings Merrill, ale výsledek není příliš přesvědčivý. Vznikla tvarově dost banální věž se skleněným pláštěm, zakončená kruhovou vyhlídkovou nástavbou a vysílačem. Ta je nyní před dokončením. Další mrakodrapy projektovali proslulí architekti z Japonska a Británie Fumihiko Maki (v roce 1993 přebíral na Pražském hradě prestižní Pritzkerovu cenu), Norman Foster a Richard Rogers. Makiho jednoduchá věž je již dokončena, ve výstavbě je Rogersův dům, zatímco Fosterův věžák, zakončený čtyřmi kosočtverci na seseknuté horní části, se ještě nezačal stavět.

Pro mne zajímavější byly ovšem další dominanty území, byť ne výškové. Je tu právě dokončené muzeum, za jehož proskleným pláštěm jsou vystaveny zrezivělé fragmenty sloupů zničené budovy. To navrhlo norské studio Snøhetta (autoři Alexandrijské knihovny v Egyptě nebo opery v Oslu). Dokončuje se terminál, navržený proslulým Španělem Santiagem Calatravou, který připomíná svou konstrukcí kostru pravěkého ještěra. Ale jedničku s hvězdičkou dávám dvěma působivým černým čtvercovým bazénům, které stojí v místě základů zbořených Twin Towers. Na vodní hladinu dopadá z výšky ze všech stran vodopád. Na zídkách, které je lemují, krytých rovněž černým leštěným kamenem, jsou vyryta jména všech obětí (vedle lidí, kteří zahynuli v obou věžích a okolí, jsou to i cestující zneužitých dopravních letadel). Ta jsou zespodu prosvícena a občas je v nich zasunuta bílá růže, připomínající, že dotyčný by měl právě narozeniny. Je to skutečně mimořádně působivé, prosté, ale přitom důstojné. Autory jsou izraelský designér Michael Arad a americký landscape architekt Peter Walker, jejichž projekt byl vybrán v soutěži pěti tisíc návrhů v roce 2004.

Na Ground Zero se bude stavět i v následujících letech. Zbývá dokončit další stavby v okolí, park, znovu vybudovat rovněž zničený řecko-katolický kostel. Je tedy na co se těšit.