Grand Prix Architektů 2014. Jaká byla?
V úterý 13. května proběhlo vyhlášení Grand Prix architektů, Národní ceny za architekturu. O vyhlášení a galavečeru věděli jen přímo pozvaní lidé, což byli účastníci soutěže, laureáti, část lidí z Obce architektů a jejich okruh známých. Dále se dostavil snad ne více než jeden novinář.
Jan Stáhala , 20. 5. 2014
Akce neměla další publicitu, neproběhla tisková konference za účasti oceněných týmů. Propagace působila spíš záporně, spíš jako by Obec architektů nechtěla o akci informovat. Členové Obce architektů, pořadatelské organizace, nebyli informování o konání akce, ač je pravda, že termín galavečera vyšel v březnovém Informačním servisu OA a byl zmíněn i během zrušené mimořádné valné hromady Obce architektů dne 29.4.2014.
Večerem provázela Marie Tomsová, dříve hlasatelka ČT. V úvodu se odvážila zauvažovat o architektuře srovnáním Miese van der Rohe a Roberta Venturiho ("Less is more" versus "Less is bore" a co si o tom máme jako myslet my laici...), ale radši rychle předala slovo předsedovi Obce architektů, Miloši G. Parmovi, který přivítal jmenovitě Pavla Křečka, předsedu České komory autorizovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě(ČKAIT), Jana Fibigera z Nadace pro rozvoj architektury a stavitelství a Pavla Štěpána, prezidenta Českého svazu stavebních inženýrů (ČSSI). Předseda Parma opomněl přivítat mimo jiné přítomného děkana Fakulty architektury ČVUT v Praze, profesora Ladislava Lábuse. Za Českou komoru architektů (ČKA) na galavečeru nebyl nikdo oficiálně přítomen.
Předání cen proběhlo rychle, přehledně, svižně a bylo zajímavé. Oceněné týmy vnímaly cenu pozitivně, udělala jim radost. Na otázku, jaký má cena dopad, odpovídali, že zatím žádný, tisková konference nebyla, nikdo je neoslovil s možností propagace.
Kritéria sestavení poroty nejsou známá. Porotu patrně vybírá a oslovuje rada Obce architektů. Předsedkyní poroty byla Magdaléna Jetelová, sochařka, což je trochu divné, možná je to nedostatkem autorit mezi architekty v porotě, nebo snad snahou o pohled zvenku. Soutěžící samotní porotu chválili za poctivý přístup při objíždění a posuzování staveb, že k porotování přistupovali zodpovědně.
Většina oceněných jsou neofuncionalistické domy vysokého standardu pro movité klienty. Neurazí, nepřekvapí. Mezi oceněnými se ale našlo i několik mladých týmů se svěžími nápady.
Laureátem se stal projekt rekonstrukce městských lázní v Liberci od SIALu. Hlavní cenu architektům předával předseda ČKAIT Pavel Křeček, který ocenil kancelář SIAL také za věž na Ještědu (postavena 1966-1973) z pohledu inženýra jako syntézu architektonického a inženýrského umu. Nic proti odkazům na úspěchy minulosti, je to jistota, že řečník nepřešlápne, ale zároveň se nijak nevyjadřuje k současnosti ani k oceňované stavbě, což by cena za architekturu obsahovat měla.
Do soutěže se přihlásilo celkem 69 projektů, které byly posuzovány v 7 kategoriích. V kategorii urbanizmus byly celkem 3 projekty (na jednu výhru), v kategorii krajinná architektura také pouze 3. Jeden autor přihlásil 5 projektů a odnesl si jedno ocenění. Přihlášení je dnes možné pouze autonominací, tedy autorem samotným, za poplatek 3000 Kč za jeden projekt. Pro představu, v ČR je možná kolem 10 tisíc architektů, z nichž je cca 3 a půl tisíce autorizovaných. Dokončených staveb architektů jsou ročně tisíce, do soutěže jich ale autoři přihlásili jen těch několik desítek. Nutno říci, že většina přihlášených staveb patří mezi zajímavé stavby a jde zpravidla o nadprůměr.
Soutěž Grand Prix drží slušný standard, co se týče vyhlášení, dramaturgie, grafiky katalogu, poroty a jí vybraných projektů z přihlášených. Nabídka je ale také největší problém. Do soutěže se přihlásilo málo staveb, těžko říct, zda těch nejlepších realizovaných v uplynulém roce, neboť se nejedná o reprezentativní průřez. Cena architektům dnes nenabízí to, co od ní žádají, tedy propagaci své práce a vyšší prestiž.
Grand Prix dnes není reprezentativní cena za architekturu, je pouze jediná.
