Grafický projev architektonické kanceláře MVRDV

MVRDV seminární práce SAT | Současná architektonická tvorba FA ČVUT v Praze

Dmytro Nikitin | šk.rok 2010/2011

odborný garant předmětu | Ing. arch. Petr Vorlík PhD.

1/ MVRDV

Architektonická kancelář MVRDV byla založena v Rotterdamu v roce 1993. Zakládajícími členy a současnými hlavními architekty studia jsou Winy Maas (1959), Jacob van Rijs (1964) a Nathalie de Vries. Název kanceláře je akronymem příjmení této holandské trojice.

Hlavními náměty projektů, řešených MVRDV, jsou zahušťování městských struktur a problémy udržitelného rozvoje. Tato témata vyžadují práci s obrovským množstvím informací, proto si studio potrpí na analytický přístup. Vytváří si vlastní softwarové nástroje a postupy, pomocí kterých data zpracovává. Z výsledků takových analýz vychází konkrétní návrhy, často kontroverzní, a tak i medializované.

2/PRINCIPY

Ateliér si vytvořil jasné postupy pro zpracování vstupů, vytváření variant konceptů a následnou selekci optimálních řešení. „MVRDV pursues a fascination for radical methodical research: on density and on public realms. Through investigation and use of the complex amounts of data that accompany contemporary design processes, spaces are shaped methodically„ - z autorského prohlášení.

Jelikož se řešení projektů zakládají z velké části na číselných analýzách, zásadní roli v procesu komunikace s klienty hraje jasná a přehledná vizuální reprezentace dat. Právě schopnost „zlidštit“ složité pracovní vzorce a dodat výstupu chytlavou a často ironickou podobu- srozumitelnou pro většinu veřejnosti, se velkou měrou podílí na popularitě MVRDV.

3/INSPIRACE

Nálepka „holandského designu“ - výrazně konceptuálního, formálně jasně rozpoznatelného, se dnes dá spatřit na stavbách po celém světě. Kvalitní, ale i brakové, nesou v sobě většinou odkaz Koolhaasův. Celkem jasný je vliv OMA i na výraz MVRDV. Není divu - Winy a Jakob totiž začínali profesní kariéru v Remově studiu a Nathalie prošla dalším střediskem „holandské školy“ - Mecanoo. U staveb platí zásady co nejjasnější čitelnosti konceptu, formě vládnou velkorysá gesta.

V grafické reprezentaci návrhů a principů se tato čitelnost projevuje až minimalisticky. Jasně je to vidět už na logu MVRDV. Písmo, používané jako jedno ze základních poznávacích znamení firmy, je výrazné, jasně čitelné, není pokřivené dnes populární snahou typografů o originalitu na úkor čitelnosti. Černobílá barevnost a minimum grafiky neodvádí pozornost od jádra sdělení.

4/MÉDIA

Vizuální projev ateliéru sleduje snahu o srozumitelnost a jasné vyjadřování, proto je škála grafických výstupů široká a je strukturována odlišně od produktů ostatních architektonických firem. Hlavní roli hrají prostorová schémata (často převáděná do animací), čistý typografický projev, grafy a výrazné barvy.

a) vizualizace

Každá kancelář se dnes snaží o co-nejefektnější zachycení podoby projektu, velká většina dnešní vizualizační produkce je však víceméně sterilní aplikací několika základních pravidel úspěchu: fotorealismus, volumetrické efekty světla a rozmazání lidských postaviček, které zajistí dynamiku a rušnost.

Vizualizace kanceláře MVRDV prošly za poslední roky výraznou proměnou. Částečně to samozřejmě souvisí s rozvojem renderovacích technologií, ale viditelně se mění také principy zachycení prostoru. Poměrně výrazná stylizace hmot, materiálů a povrchů, časté využití kolážových technik, odfiltrování detailů sice realistických, ale celkově spíš rušících jasné sdělení konceptu – to byly hlavní znaky vizuální produkce ateliéru před několika lety. Pravděpodobně velká část těchto grafik vznikala přímo v sídle firmy a byla neustále kontrolována. Dnes však je objem zakázek MVRDV tak široký, že práci na vizualizacích, podobně, jako na animacích a typografii, přebírají specializované firmy. Dokonalý realismus, efektní osvětlení a přesné zákresy – taková je dnešní podoba vizualizací kanceláře. Za každý obrázek dostávají zpracovatelé desítky tisíc eur, každý pixel je na svém místě. V rámci řemesla 3D renderingu jsou to velmi hodnotné práce, bohužel však postrádají jasně rozpoznatelnou logickou zkratku, kdy nápaditost zachycení principů nebyla zatlačena do pozadí čistým realismem.

b) brožury a letáky

Každý větší projekt kanceláře dostává vlastní grafickou identitu – osobitou tvář, promítanou do propagační produkce. Přesto nese každý z nich dobře rozpoznatelnou stopu MVRDV, což platí pro většinu vizuálních výstupů kanceláře.

Leták je jednoduchou cestou, jak shromáždit jak obrazová, tak textová data v natolik komprimované podobě, aby byla myšlenka sdělitelná široké veřejnosti, která si zvykla na „předžvýkanou“ mentální potravu. MVRDV navíc dokáží upoutat pomocí dobře mířené práce s čísly – demografická srovnání a převody do názorných obrazů- to je specialita firmy. Jde tu o kombinace analytických metod řešení problému s nejúčinnějšími vizuálními principy, chytře přejatými z bulvární produkce.

c) videa

Dvourozměrná schémata jsou sice poměrně dobře čitelná, ale postrádají prvek časovosti a vývoje, který je pro architekturu a především pro její globální problémy, kterými se MVRDV zaobírá, zásadní. Estetika video projevu ateliéru vychází opět z co-nejjasnějšího schematického sdělení. Mnohem názorněji tu však vyniknou prostorové vztahy. Principy jsou čitelnější – hmoty se otesávají, vytahují, deformují. Příběh domu tu postupně vyrůstá do hmoty.

Pokračování na další straně.

MVRDV ale nechtějí jen sdělit- dokáží znásobit účinek pomocí prvku ironie, který upoutá pozornost i nejapatičtějšího diváka. Prasátka visící na nekonečných bouracích linkách za prosklenými fasádami mrakodrapů nebo gigantická kostka levitující nad centrem Paříže jsou taháky, na které veřejnost slyší.

Videa jsou dotažena k takové názornosti, že většinou ani nepotřebují mluvený komentář. Schémata a grafy se dynamicky přelévají do hmot, vždy tu opodál stojí lidská postava- poměry a proporce vynikají a komentář autora je jasný i beze slov.

Většina animační produkce vzniká ve spolupráci ateliéru s holandskou firmou Wieland&Gouwens, která s MVRDV spolupracuje na většině projektů a dokáže ze dvojrozměrných studií vytvořit výstupy na pomezí architektury, videoartu a grafického designu. Od jasných a praktických popisů Lorgono Eco City až po působivý hypnotický zážitek s Brabant Library, jsou videa z produkce MVRDV + W&G nejspíš nejnázornější cestou k pochopení problému a záměru architektů. V době, kdy neschopnost dialogu mezi klientem a tvůrcem vede k masové produkci odlidštěných obalů na bydlení, je možná právě video potřebným komunikačním mostem. Věčná potíž architekta, který se snaží objasnit ve dvou rozměrech princip, zřetelný nejlépe v 3D CAD programu, je -přidáním třetího rozměru prostotu a čtvrtého rozměru času- překonána.

d) web

Hlavním internetovým informačním zdrojem, který ateliér provozuje, jsou webové stránky mvrdv.nl, jejíchž design vychází z jednoduchosti loga firmy – černobílé provedení, minimum rušivé grafiky, plynulé přechody mezi jednotlivými stránkami a důraz na obsah. Autorem web-designu je holandské studio Thonik, jehož tvorba v oblasti vizuální komunikace je principiálně blízká přístupu MVRDV k architektuře: „We like to combine an integrated strategic approach with high quality design and an adventurous exploration of a broad array of media. Thonik's style is attractive and effective. Clear concepts are conveyed with a minimum of means.“

I v rámci poměrně přísného formálního výrazu, objevují se tu nápadité experimenty. Zajímavě je například řešen odkaz na publikace – využití videa, na kterém dámská ručka s dokonalou manikurou otáčí stránky jednotlivých knih, nabízí opět prvek časovosti a také lidskosti – na rozdíl od nezáživných textových seznamů a otravných stahování pdf souborů, tak populárních mezi jinými ateliéry. V nedávné době se do video podoby proměnil také seznam zaměstnanců- nejsou tu statické, dokonalé nasvícené fotografie- krátká videosekvence ukazuje lidské rozpaky, komediantství, jistotu. Je natočena nejspíš během běžného pracovního dne v neupraveném interiéru kanceláře.

Dalším oficiálním internetovým zdrojem ateliéru jsou příspěvky na populárních sociálních sítích: Facebook, Twitter, YouTube a Flickr. Nabízejí bezprostřední a rychlou formu komunikace- téměř interní zprávy z chodu ateliéru, mikroblogy o aktuálních přednáškách členů, oficiální videa z dílny Wieland&Gouwens nebo fotografie staveb pořízené samotnými autory. Tyto sítě nabízejí větší flexibilitu, než poměrně statické klasické webové stránky, navíc je zásoba čtenářů nevyčerpatelná.

e) knihy

Výraznou součásti produkce MVRDV jsou knihy, které většinou vycházejí jako součást konkrétních teoretických projektů. Většinou je jako autor uváděn Winy Maas, který je myšlenkovým vůdcem kanceláře.

První významnou publikací byla kniha FARMAX - Exrusions on Density z roku 1999, která se zabývá hustotou osídlení. Grafická podoba nese typickou „tvář“ MVRDV. Celoplošné fotografie a vizualizace, výrazně kontrastní barevnost textů, čisté koncepční sdělení. Nejobšírnější publikací, shrnující přístupy ateliéru k řešení současných problémů, je přes 1400 stránek „široký“ svazek MK3 - Excursions on Capacities, který vyšel v roce 2006. Na první pohled je jasná podobnost s o 11 let straší Koolhaasovou S,M,L,XL – sbírkou prohlášení, úvah a projektů všech měřítek, která se stala nejen myšlenkovým inspiračním zdrojem velké skupiny architektů, ale i zásadním počinem v oblasti grafického designu a typografie. Právě z této vizuální podoby, vytvořené Brucem Mau, čerpá velká většina architektů (nejen) holandského střihu. MK3 je však graficky usměrněnější- je tu čitelnější snaha o racionální uchopení grafiky. Místo Koolhaasovych naskenovaných skic a textů, foto-koláží a uměleckých gest, se MVRDV libují v jasných grafických schématech, počítačových vizualizacích, geometrické preciznosti a typografické jednotě. Co je společné, jsou výrazné barevné kontrasty, „manifestační“ záměr a naprostá nepřenosnost několikakilogramových knih.

Každá kniha z produkce MVRDV nese dobře rozpoznatelnou grafickou stopu autorů. Estetické principy jsou aplikovány pokaždé celkem podobně – výrazné gesto (číslice, barva, perspektivní hra,... ) upoutá pozornost a minimalistický komentář doplní sdělení. Trochu to připomíná dětské knihy – komunikace je primárně vizuální, barvy a tvary mozek reflektuje i podvědomě, zatímco na zdlouhavé textové popisy je potřeba myšlenkové úsilí a určitá „způsobilost“ k pochopení problému. Proto je text omezen jen na nezbytné popisky. V současném světě obrazů se tento přístup dobře vyplácí, lidé jsou cvičení vnímat obrazové informace a MVRDV toho chytře využívají.

Pokračování na další straně.

f) fotografie

Autorem většiny fotografií realizovaných staveb ateliéru je Rob't Hart. Sám o své práci prohlašuje „Whatever the subject of the photo may be, the drive to take it is always the same: capturing beauty, knowing that beauty is transient and closely connected to mortality.“

Zajímavé je, jak výrazně se tyto fotografie liší od oficiálních vizualizací z přípravných fází. Na fotografiích se lidské postavy objevují jen výjimečně – jako doplněk dokonalé geometrické a barevné kompozice, kterou Rob ovládá mistrně. Avšak pro ateliér architektury jsou vylidněné plochy kolem komplexů, zamýšlených městotvorně, snad spíše antireklamou. Tam, kde grafik do vizualizace naaranžoval tisíce chodících, skotačících postaviček, fotograf zachycuje formální krásu textur materiálů, barev a světla. Je pravda, že se na některých momentkách tu a tam objevuje pečlivě naaranžovaná rodinka, usměvavá slečna nebo stylový holandský cyklista, celkově jsou však v konceptu Hartovy práce výjimečné a v jeho propracované estetice „krásy forem“ až rušivé.

Trochu záhadou je, proč architekti tak dbající na propojování funkci, zahušťování a dynamiku, se rozhodli prezentovat své realizace tak suše a čistě esteticky. Na druhou stanu, pokud se podíváme na fotografie amatérské, nebo na prostorová fotografická panoramata z okolí domů od MVRDV, trochu nás zarazí skutečná vylidněnost a syrová monumentalita novostaveb v mrtvém vybetonovaném prostoru. Otázkou kvality vytvářených prostorů se tu ale nezabýváme.

g) modely

V procesu směřování k formě návrhu využívá ateliér hojně pracovní modely. Stovky tvarových variant vymodelovaných z modrého polystyrénu, namačkané na stolech – to je nejběžnější obrázek, zachycující pracovní den MVRDV. Fotografie těchto modelů se dají najít i v oficiálních zdrojích informací o projektech kanceláře. Vypovídají především o vývoji návrhu a jsou často zajímavější, než finální, do detailů propracované modely.

U modelů reprezentativních je vždy cítit originalita přístupu k provedení. Jako příklad se dá uvést série modelů pro projekt nové kanceláře Ministerstva zemědělství v Haagu (2000). Jednotlivé hmoty, modely stromků, kamínky, rostliny jsou zataveny do kvádru plexiskla. Výsledek je průhledný, dává přesnou představu o konceptu. Snaha o originální způsob sdělení, který je zároveň přesný a pochopitelný, opět zapadá do základních principů ateliéru.

h) plány

Klasické výkresy, nejrůznější řezy a pohledy, trénovanému oku řeknou vše o prostoru, který reprezentují. Naprostá většina lidí však z plánů nevyčte zhola nic. Navíc prostorově složitě skládané hmoty, které u MVRDV jsou tak časté, převodem do dvojrozměrného schématu dokáží zamotat hlavu i zkušenému architektovi. Proto ateliér tyto plány používá většinou jen pro etapu realizace, jako stavební výkresy. Prezentace domů veřejnosti se provádí formou prostorových schémat a zjednodušených funkčních vazeb - zobrazení více reflektujících principy hmot, konstrukce a pohybu ve třech rozměrech.

i) skica

Ačkoli si MVRDV snaží držet image téměř vědeckého pracoviště, kde lidské zásahy do procesu tvorby jsou pouhým doplňkem analytického rozboru, jsou principy jejích staveb velmi dobře zachytitelné pomocí živelného projevu ruční kresby. Jasné formy, někdy až bizarní, jako v případě holandského pavilonu pro EXPO 2000, přímo vybízejí k představě architekta – umělce, fanaticky skicujícího principy a hmoty. Přesto nalézt jakýkoli ruční projev z dílny MVRDV je téměř nemožné. Všechna schémata jsou vždy pečlivě naaranžována v počítači, jsou barevná a dávají představu o prostoru. Mnohem častěji se dá natrefit na fotografie pracovních modelů z typicky modrého polystyrénu – možná právě snaha o skicování „v prostoru“ je důvodem, proč dvojrozměrné skici ateliér nepoužívá.

5/ZÁVĚR

Kancelář MVRDV si vypracovala grafický projev, který se stal dobře rozpoznatelnou image firmy. Odráží v sobě architektonické zásady, kterými se ateliér řídí při vytváření prostředí. Není pouhou modní fazonou, spíše trvalou obchodní značkou, reprezentující myšlenkové principy tvorby a sdělení.

Stejně, jako ve své architektonické produkci, kde se k lidskosti projevu snaží ateliér dostat pomocí vědeckého zkoumání všech aspektu života v současném světě - nalezení optimálního prostředí pro jednotlivce a zároveň fungující formy celku (místo bezhlavé sochařiny, příznačné pro většinu dnešních architektonických superhvězd), usiluje i ve vizuální reprezentaci návrhů a myšlenek nejprve o pochopení principů vnímání, následné třídění a redukování výstupů jen na to, co příjemce je schopen a ochoten vnímat. Achillovou patou moderní architektury je neschopnost dialogů – s klienty, s prostředím, s historii, s teorii. MVRDV usiluje o přenesení těchto dialogů do roviny srozumitelné pro běžného člověka, jedině ten totiž muže dát význam jakémukoli architektonickému dílu.