Futuro House: Utopie šedesátých let s koncem na tchaj-wanské pláži
Finský architekt Matti Suuronen je známý především jako autor slavného „Ufo domu“ zvaného Futuro. Těchto sériově vyráběných staveb vznikla necelá stovka a podle webu atlasobscura.com se do dnešních dnů dochovalo zhruba šedesát originálů, nacházejících se různě po světě. Ne vždy jde ale o autentická Futura. Příkladem může být kolonie těchto objektů na severním pobřeží Tchaj-wanu, která vytváří bizarní, až postapokalyptickou scenérii.
Gabriela Sládečková , 16. 12. 2019
FUTURO & VENTURO HOUSE
Poválečná krize bydlení si žádala rychlý a levný způsob výstavby bytů. Stavební boom, který po ní následoval přinesl do veřejné diskuze opět téma prefabrikace jakožto efektivní řešení tohoto problému. Jedním ze sériově vyráběných objektů s možností usazení v podstatě na jakémkoli místě, byl také projekt Futuro, který v 60. letech navrhl finský architekt Matti Suuronen (1933-2013) – původně jako lyžařskou kabinu sloužící k odpočinku. Autor se při své práci nepochybně inspiroval projektem o třicet let starším – objektem Dymaxion house významného architekta a konstruktéra Roberta Buckminstera Fullera. Oba návrhy fungují jako lehké demontovatelné a autonomní buňky kruhového půdorysu, které svým výrazně futuristickým vzhledem připomínají spíše objekty z budoucnosti.
Variabilitu návrhu autor demonstroval vizualizacemi, které projekt Futuro zobrazují v odlišných typologiích. Jedna z variant ukazuje věžový hotel tvořený souborem několika desítek buněk Futuro vertikálně poskládaných na sebe. Další varianty užití poukazují například na možnost přestavby Futura na benzínovou stanici nebo jeho sériovou výstavbu v koloniích, a to dokonce i v extrémních přírodních podmínkách, jako je poušť nebo třeba skály.
Více k tématu
Pozdější méně známý návrh ze sedmdesátých let zvaný Venturo měl již výrazně jiný tvar založený na čtvercovém půdorysu, přičemž všechny čtyři stěny byly maximálně prosklené. Fungoval ovšem na podobném principu lehce přemístitelného demontovatelného objektu. Výroba obou typů domů se záhy po jejím odstartování zastavila kvůli nedostatečné poptávce způsobené pravděpodobně výrazně se zvyšující cenou plastu v sedmdesátých letech – Futuro se totiž vyráběl ze speciálního kompozitního materiálu z vyztuženého polymeru.
POSTAPOKALYPTICKÁ KOLONIE Z TCHAJ-WANU
Ke svému překvapení mohou hned na několik objektů Futuro i Venturo narazit návštěvníci odlehlé pláže v regionu Wanli severně od Tchaj-peje. Na jejich stavu se ovšem výrazně podepsal zub času. Pouze zlomek z nich působí dojmem, že by je ještě někdo mohl obývat, a to především podle zatažených záclonek či zlověstně zahrazeného vchodu klackem. Většina je ale definitivně opuštěná, ve velmi špatném stavu nebo naprosto zdemolovaná. Podobně jako veliký hotel stojící opodál.
Postapokalyptický obraz tohoto místa dotváří i fakt, že ve většině objektů zůstal nábytek včetně nádobí a domácích spotřebičů. Údajně nejstrašidelnější místo na Tchaj-wanu je tak ohromným lákadlem pro turisty. Většina návštěvníků s napjatým dechem nakukuje rozbitými okny dovnitř se snahou co nejlépe zachytit svými fotoaparáty tajemnou atmosféru místa. Málokdo ovšem tuší, kdo za jejich návrhem stojí a jak se zrovna na Tchaj-wanu ocitly.
KVALITA Z VÝPRODEJE
Bližší pohled napoví, že zde něco nehraje. Domy zkrachovalého turistického rezortu se od Suuronenova návrhu v detailech výrazně liší. Subtilní kovovou konstrukci podnože nahradily masivní betonové nohy a výplně oválných oken mají hranatý dřevěný rám. Původní elegantní schodiště na padacích vstupních dveřích také chybí. Namísto něj návštěvník vstupuje skrze dveře neohrabaně umístěné přes jeden z původních eliptických otvorů pro okna. Schází i čtveřice oken umístěná v podlaze. Z ruin interiéru lze vyčíst, že ani nábytek zdaleka neodpovídá krásnému původnímu futuristickému designu.
Suuronenova vize bydlení budoucnosti byla svého času natolik populární, že se licence na výrobu jeho demontovatelných jednotek prodaly po celém světě, mimo jiné i do Japonska. Pravděpodobným, ovšem nepotvrzeným vysvětlením je, že se tchaj-wanská Futura vyrobila v Japonsku nebo dokonce přímo na Tchaj-wanu, ovšem v levnější verzi se zmíněnými úpravami. Tchaj-wanskou kolonii přezdívanou „UFO Village“ tak nejspíše tvoří nepříliš povedené kopie Suuronenova návrhu – je ovšem nesmírně zajímavé sledovat architektův odkaz a místa, kam až sahá. Originály Suuronenova Futura dnes můžeme najít na různých místech Evropy. Původní autentickou verzi Futura včetně jeho interiéru je možné navštívit například v rotterdamském muzeu Boijmans Van Beuningen nebo ve finském muzeu WeeGee Exhibition Centre v Espoo poblíž Helsinek. A osobní zážitek z nich stojí opravdu za to.
