František Zelenka – 110 let

Zelenka studoval na pražské technice v letech 1923-1928. Rychle se prosadil jako scénograf několika divadel v Praze, Brně, Olomouci i rodném městě. Spolupracoval s Jiřím Frejkou, Karlem Dostálem, Emilem Františkem Burianem, ale především s Osvobozeným divadlem, pro které navrhuje zprvu výpravy, později kostýmy, ale také plakáty a obaly na gramodesky. Jeho styl je charakteristický: na výrazné barevné ploše rozmísťuje písmo, fotografie a grafické symboly úsporným, ale výtvarně podmanivým způsobem, často s diagonálními motivy, prozrazujícími vliv Bauhausu. V divadelních výpravách pak uplatňuje i architektonické motivy v úsporné zkratce. Zelenkův svět je výtvarně působivý, plný poetického vidění.

Zelenkovo architektonické dílo není rozsáhlé, ale patří k tomu nejzajímavějšímu, co tu na přelomu dvacátých a třicátých let vzniklo. Bohužel není příliš známé. Vztah k divadelnímu prostředí je patrný na rané studii kutnohorské scény z roku 1928 a pak na soutěžním návrhu na brněnské Národní divadlo z let 1936-1937, který vypracoval s architektem Františkem Kerhartem, a za nějž získali cenu. Autoři vytvořili dokonce návrh se třemi scénami – jednou hlavní a dvěma menšími. V letech 1932-1936 projektoval Zelenka také tři rodinné domy v Praze. Vila ing. T. ve smíchovské ulici U Malvazinky 20 je typickým příkladem funkcionalistické architektury s plochou střechou. Architekt navrhl i veškeré vnitřní zařízení. O něco větší dům ředitele Treybala v nedaleké ulici Na Cihlářce 14 stojí na prudkém svahu a autor tu využil terénu k posunutí části stavby o půl podlaží, takže v interiéru vytvořil náznak loosovského Raumplanu (prostorového plánu). Třetí vila – Zadákova – vznikla v rámci proslulé kolonie rodinných domů na Babě v katastru Dejvic (Na Ostrohu 53), vystavěných z iniciativy Svazu československého díla, jehož byl Zelenka rovněž členem. Byla dokončena v rámci druhé etapy zástavby v roce 1934 a má romanticky pojatou proškrabovanou omítku, na rozdíl od hladké vápenné většiny tehdejších domů. Tak, jako u ostatních staveb, i u této vily využil Zelenka oblíbený motiv sklobetonové konstrukce, jímž je stěna z verlithových skleněných tvárnic v obývacím pokoji. Romantizujícím motivem na boční straně kubusu domu je rampové schodiště na střešní terasu. Další rodinný dům navrhuje těsně před válkou Zelenka do rodného města. Vila továrníka Reinigera připomínala svým pojetím barrandovské haciendy Vladimíra Grégra, bohužel byla později necitlivě přestavěna.

Zelenka byl také autorem špičkových činžovních a obchodních domů v centru Prahy, postavených v letech 1936-1938 vesměs v katastru Nového Města. Pro Židovskou obec navrhl spolu s Leopoldem Ehrmannem dům v Lodecké ulici 3 s výrazným motivem okenních pásů, narušených francouzskými okny v pravidelných rozestupech. V Palackého ulici 9 projektoval na úzké středověké parcele tzv. Skleněný dům, inspirovaný Le Corbusierovým činžákem na Porte Molitor v Paříži z roku 1933. Stavba má sklobetonové parapetní pásy a také veškeré nenosné zdi z tohoto materiálu, produkovaném firmou Fischermann a synové, což byl vynikající reklamní tah pro výrobce Verlithu i pro propagaci českého sklářského průmyslu. Dům měl na tehdejší dobu špičkové technické vybavení včetně automatického rozsvícení světel na schodišti. Obdobnou stavbou je i úzké křídlo paláce Svazu čs. díla do Charvátovy uličky 10 (hlavní budovu – dnes totálně zchátralou - s průčelím do Národní třídy 36 projektoval Oldřich Starý). Zelenka byl rovněž autorem elegantní pasáže s obchody, dnes bohužel nefunkční.

Kromě staveb se Zelenka věnoval také návrhu obchodních portálů. Z nich nejcennější sloužil původně Vilímkovu nakladatelství, dnes je v něm Galerie Václava Špály najdeme ho na Národní třídě 30. K původní noblese provedení má však již daleko – stříbřité opaxitové desky byly později nahrazeny bílými, chybí i Zelenkův vtipný neon s chlapíkem, nesoucím knihy. Zachovaly se ale industriální detaily větrání chromované ocelové konstrukce.

Samostatnou kapitolu Zelenkovy tvorby tvoří interiéry. Navrhl jich řadu a také je propagoval v letech 1931-1937 ve známém magazínu EVA, kde vedl rubriku Jak bydlíš? Nejslavnější – a zřejmě jediný dochovaný – je byt Zelenkova přítele hudebního skladatele Jaroslava Ježka se známým Modrým pokojem, který si můžete na požádání prohlédnout v domě v Kaprově ulici 10 (tam, co je Fišerovo knihkupectví). K Zelenkovým nedochovaným stavbám patří ještě konstruktivistický pavilon firmy Philips na pardubickém výstavišti. Nepostaven pak zůstal rozlehlý palác firmy Aero v pražských Vysočanech.

Veselý a vtipný umělec, jak na něj vzpomínali pamětníci, bohužel umírá již ve čtyřiceti letech. Jako Žid je v červenci 1943 nejprve s celou rodinou transportován do terezínského ghetta, kde se podílí na přípravě řady divadelních představení nejen jako scénograf, ale i režisér. 19. října 1944 je pak deportován do Osvětimi v jednom z posledních transportů. Umírá tam se svou manželkou i osmiletým synem. Zelenkovo dílo si naše veřejnost mohla připomenout na výstavě, uspořádané na přelomu let 1991-1992 v pražském Uměleckoprůmyslovém muzeu, vyšel k ní i katalog.

Foto Pavel Hroch a archív autora

PS: V pátek 13. 6. od 20 hodin přednáším o svých oblíbených stavbách v Galerii výtvarného umění v Karlových Varech.