FOA | Ministři globálního světa architektury

Foreign Office Architects [FOA]21. října 2005 v 18 hodinKino Světozor, Vodičkova ulice 41, Praha 1

FOA přistupují k architektuře spíše jako k procesu než jako k objektu: forma u nich vyplývá z performativních aspektů projektu spíše než z estetické nebo technologické úvahy. Jejich návrhy jsou založené na komplexní analýze vstupních dat a jejich diagramatickém znázornění, představují pokračování abstrahující, racionalizující linie architektury. FOA převádějí tento přístup k architektonické tvorbě do digitálního věku a zkoumají nové možnosti, které architektuře 21. století přináší informační revoluce.

Urbanismus a infrastruktura

Svou hvězdnou hodinu zažili FOA v roce 1995, když v konkurenci více než 700 návrhů zvítězili v otevřené soutěži na Mezinárodní terminál lodní dopravy v Yokohamě. Malá kancelář dvou třicetiletých architektů prakticky bez referencí vyhrála soutěž na rozsáhlý projekt městské infrastruktury a dostala možnost jej realizovat: 48 000 m2 plochy a rozpočet 150 milionů liber. Dopravní terminál s příjezdovými a parkovacími plochami, prostory pro odbavení domácích i zahraničních cestujících, s obchody, restauracemi a konferenčním centrem bylo třeba propojit s městem a vytvořit předpoklady pro jeho proměnu v efektivní veřejný prostor. Podobné úkoly, i když v menším měřítku, pak FOA řešili v dalších dosud nerealizovaných projektech, jako jsou například Komplex vysokorychlostní dráhy v Pusanu v Koreji, Prototyp terminálu vysokorychlostní železnice ve Francii, nebo Terminál lodní dopravy v Tromso v Norsku.Dopravní uzly řeší FOA jako příležitosti k vytvoření širšího veřejného prostoru, který se může stát „zahradou cestování“ jako v projektu nádraží rychlovlaků ve Florencii. Obrovské měřítko dnešní dopravní infrastruktury a její dynamika se na první pohled neslučují s tradičním evropským konceptem „města“ a „místa“: je třeba uvažovat o architektuře v intencích utváření městské krajiny, tedy mnohem větších celků, než doposud. Strategie FOA spočívá v navrhování nové topografie, generického prostoru, který bude v každém okamžiku znovu specifikován proměnlivými veličinami provozu v jeho rámci. Nabízí možnost překonat uvažování v opozici „místo“ a „ne-místo“ a učinit to, čemu říkáme ne-místa, tedy nádraží, letiště, nebo shopping mally, plnohodnotnou součástí našeho životního prostoru.

Rodokmen digitální architektury

V publikacích a na výstavách prezentují FOA pokus o konstrukci „genetického kódu“ své tvorby, rodokmenu charakteristik a idejí, které se vyvinuly v jednotlivých projektech za více než deset let praxe. Tento pokus o kategorizaci, která sbližuje přírodní živý, organický svět se světem architektury, by se patrně nemohl odehrát jindy než v době informační revoluce, v počátcích umělé inteligence. Devatenácté století kategorizovalo živou přírodu do přihrádek zoologických a botanických systémů, na počátku století jedenadvacátého se FOA naopak pokoušejí uplatnit kategorizaci vypozorovaného přirozeného vývoje na architekturu, kterou považujeme za ryze umělý výtvor lidského mozku. V souladu s principy technohumanismu FOA propojují živý a neživý svět, zrcadlově obracejí kategorizaci živého světa, snad i proto, aby ukázali, že lidský tvůrčí výkon je živá substance a myšlenka se vyvíjí podle vlastních zákonů. Zároveň struktura jejich rodokmenu připomíná architekturu softwaru a tím se napevno usazuje v informačním věku, když k popisu světa používá digitální prostředky. Foreign Office Architects patří k první generaci architektů, kteří si osvojili počítač jako pracovní nástroj pro každou fázi procesu navrhování, a na způsobu jejich uvažování je to znát.

Globalizace

„Foreign Office“ (anglický výraz pro ministerstvo zahraničí) v názvu kanceláře je nadsázkou, která nepostrádá reálný základ. Londýn je pro oba partnery FOA místem, které si pro svůj život a práci zvolili: Zaera Polo je původem Španěl, Moussavi se narodila a vyrostla v Íránu, formativní léta střední a vysoké školy prožila v Británii. Potkali se během postgraduálního studia na Harvardu, pak znovu v Rotterdamu, kde pracovali dva roky v Koolhaasově kanceláři OMA. Tam se dohodli na společném odchodu do Londýna. První výjimečnou šanci dostali v Japonsku, další projekty jsou určené pro Španělsko, Kanárské ostrovy, Británii, Holandsko, Norsko, Francii, Jižní Koreu. Moussavi je profesorkou Akademie výtvarných umění ve Vídni a Harvard University, Zaera-Polo působí jako děkan Berlage Institutu v Rotterdamu. Globální záběr - u špičkové evropské kanceláře nijak neobvyklý - je charakteristický pro architektonickou praxi 21. století, která operuje ve světě, v němž mizí protiklad umělého a přírodního prostředí a vzniká hybridní ekologie urbanizované krajiny, v níž se prostor stává funkcí času.