Ostravu jako kulturní Klondike objevovali již před více než deseti lety pražští kurátoři výtvarného umění v rolích novodobých prospektorů. Kolíkovali zvídavým Ostravanům známé, pro ostatní ovšem exotické území a rýžovali umělce. Za starší architekturou sem přijížděli ojediněle jen znalci – přítomnost nestála za moc. Tehdy se mluvilo o Litomyšli, Brnu...
Jenže kultura má své kořeny i květy, rub a líc.Také Ostrava má svou kulturu kořenů, vyrostlou na uhlí a haldách, mezi fabrikami a těžními věžemi, pod komíny, ve stínech plynojemů a paneláků, v meziprostoru dělnických kolonií a sídlišť. Sem tam pozůstatky preindustriální venkovské krajiny, jinak všude postmoderní periferie. V tomto čísle Ery 21 představujeme Ostravu současnosti. Město, kde architektonická scéna existuje, ale spíš ve stavu zrodu. Město, kde je plno problémů: hledání nového smyslu postindustriálního města, dostavba centra, otázka industriálních památek a jejich konverzí, profilování vysokoškolského studia architektury, obnova urbanistického plánování a harmonizace potřeb obyvatel, průmyslu i dopravy. Tragické výsledky zdejších developerských soutěží dokládají nutnost návratu k architektonickým soutěžím a k prosazování odbornosti, nikoli politikaření a spekulace. Navíc část zdejší společnosti stále myšlenkami přebývá v černé Ostravě, a to i po infarktu jejího „ocelového“ srdce. Zvídavější již žijí budoucností, která je možná daleko, možná nečekaně blízko, nahlížejí do Polska a na Slovensko, organizují výstavy, přednášky a konference. Před deseti lety by podobné číslo architektonického časopisu nebylo z čeho vytvořit, nyní to možné je. Zda dojde k řešení naznačených problémů, nevíme, ale poznáme to jednoduše: za dalších deset let nebude takového „prospektorského“ čísla zapotřebí, protože ostravské dění bude běžnou součástí odborného diskurzu.
Martin Strakoš je ostravský historik architektury.
