ERA21 1/2006 - Étos nezúčastněnosti, patos učení a k historiografii vzdělávání
S přibývajícími zaujatými a tendenčními výroky o vzdělávání architektů je zapotřebí oprášit jako jejich protiváhu starodávnou myšlenku nezúčastněnosti. Myšlenka nezúčastněnosti pochází z řeckého slova „autarkia“ a znamená soběstačnost: to, co existuje samo ze sebe a pro sebe. V Aristotelově Etice Nikomachově je autarkie součástí důstojnosti našeho etického života, který je definován myšlenkami štěstí, přátelství, dobra a vznešenosti. Podle Mistra Eckharta není nezúčastněnost lhostejností, jež se projevuje nedostatkem zájmu, ale spíše návykem mysli, který nás uvrhuje do „ctnostné kontemplace“.
EARCH.CZ , 13. 3. 2006
Jde o vzdání se vlastního úzkého zájmu. Nezaujatý intelekt nahlíží věci samy o sobě. Postoj nezaujatého intelektu však sám sebe neodřezává od přímého kontaktu s pěti smysly. Opora, kterou nacházíme v našich pěti smyslech, je oporou jen do té míry, „do jaké je můžeme řídit a vést“ naší inteligencí. Nezúčastněnost nás osvobozuje od nahromaděných rozmarů, svodů a závazků a umožňuje vytříbenější vnímání předmětů, na něž se zaměříme. Jak píše Mistr Eckhart: „Nezúčastněnost je nejlepší ze všeho, neboť jejím prostřednictvím se duše sceluje, vědomosti pročišťují, srdce rozněcuje, duch probouzí, touhy oživují a ctnosti umocňují…“ Olivio Ferrari kdysi poznamenal, že „nikdy nemluvíme o kouzlu učení.“ Tato provokativní glosa se zdá téměř bez významu, dokud nezačneme přemýšlet o tom, co z ní vyplývá. Upozorňuje nás, že bez ohledu na to, kolik má učitel vědomostí, pokud nemá smysl pro patos učení, vychází jeho vědomosti zcela nazmar. Je zřejmé, že učitel musí mít svůj názor, znalosti a musí v něco věřit. Musí učit to, co zná, a jednat podle toho, čemu věří. Nestačí mít myšlenku; učitel ji musí umět předat. Akt učení závisí především na jakémsi kouzlu souznění. Učení je enadáním předávaným jedním člověkem druhému. Vyžaduje vzájemné působení empatie mezi studentem a učitelem a vůči architektuře samotné. „Kouzlo učení“ může přinášet neobyčejné výsledky, často skrytými metodami. Účinky kouzel jsou rozumem neuchopitelné. Učitel, spíše než aby architekturu učil, laskavě, nepřímo a s hlubokým smyslem pro patos „svádí “studenta pro architekturu… Dosud nebyla sepsána poměrně krátká historie výuky architektury. Nic, co by se blížilo Pevsnerovým „Výtvarným akademiím minulosti a současnosti“ (Academies of Art:Past and Present), pro architektonické vzdělávání neexistuje. Chybí nám všeobecně uznávaná historiografie na téma vzdělávání architektů a didaktického života velkých učitelů. To samotné stojí za zamyšlení. Bez zralé historiografické tradice riskují školy architektury vzájemné napodobování v lenivé improvizaci… Co je možné učinit po skvělých a přesvědčivých experimentech, z nichž některé stále ještě pokračují, podniknutých na Ecole des Beaux-Arts, AA, Cranbrookské akademii výtvarných umění, VCHUTEMASu, Bauhausu, Hochshule für Gestaltung v Ulmu, Black Mountain College, IIT, ETH a newyorské Cooper Union? Co ještě zbývá po skupinách Texas Rangers a New York Five? Co můžeme udělat po velkých učitelích, jakými byli Eliel Saarinen, Max Bill, Walter Gropius, Josef Albers, Bernhard Hoesli, Bruno Zevi, Colin Rowe, Werner Seligman, Manfredo Tafuri, John Hejduk a Olivio Ferrari? Jaká pojednání mohou následovat po pracích Vitruvia, Albertiho, Laugiera, Sempra, Corbusiera, Rossiho a Venturiho? Nezapomeňme ani na velké architekty, kteří byli zároveň velkými učiteli, jako například na Miese van der Rohe, Louise Kahna, Carla Scarpu či Hermana Hertzbergera. Tato kombinace talentu pro tvorbu i vyučování architektury je vzácná. Je jednoduché vnímat výše uvedená přínosná jména a názvy jako dlouhý seznam osob a míst. Jak najít strukturu historie architektonického vzdělávání a jak jí dát formu? Je naléhavě zapotřebí zaznamenat ji, než ztratíme svědectví o její existenci v aktu apatické nezpůsobnosti. Bez takovéto historie nám bude chybět kontext nutný k činění nejlepších rozhodnutí o našem budoucím směřování.Frank WeinerPřeklad: Alena Všetečková
Z obsahu čísla 1|06:
>> REALIZACE>Vysoká škola architektury a krajinářství v Minneapolisu: Steven Holl>Škola designu Zollverein: SANAA>Cooper Union: Morphosis>Vertigo – Fakulta architektury v Eindhovenu: diederendirrix architecten>Areál Vysoké školy uměleckoprůmyslové v Praze: Josef Pleskot /APAtelier>Nová budova ČVUT V Praze: Šrámková architekti>Výukové centrum Lékařské fakulty UK v Hradci Králové: Michal Juha, Jan Topinka /DOMY>Archiprix International 2005>> VÝBĚR REDAKCE>Besídka ve Slavonicích: Roman Koucký architektonická kancelář>> TEORIE>Tektonika v architektonickém vzdělávání: William J. Carpenter>Internacionalizace architektury: profesní vzdělávání v éře druhé modernity: Paul L.Knox>Otázky architektonického školství>Zahraniční školy očima českých studentů>Osobní vzpomínky na brněnskou školu architektury: Ivan Ruller>Estetika měst, vesnic a krajiny – učebnice architektury pro základní a střední školy: Martin Jirovský>P2P architektura: vzdělávání a práce s informacemi v interiérech 21. století: Barbora Krejčová>Křižovatka posttransformačního mezinárodního stylu: Emerging Identities – East!! : Rostislav Koryčánek>Euforie architektury v Lublani: Aleksandra Globokar>> KOMIKS>Tomáš Kučerovský /Studio Cabinet>> TRENDY>> PŘÍLOHA>Nanotechnologie na bázi oxidu titaničitého: Markéta Zukalová, Ladislav Kavan>Současné zděné konstrukce: Lenka Smetanová>> REALIZACE ČÍSLA>Informační centrum Přírodovědecké fakulty v Brně:Architektonická kancelář Radko Květ
