ERA 2022/5: Krajina v procesu

Krajina jsme my

Když nejsme v domě, jsme v krajině. Každý kus krajiny, který nás dnes obklopuje, je ovlivněn člověkem. Každý projekt, který v krajině vzniká, by měl vznikat s tím, kdo ji dokáže přečíst, vyložit a zprostředkovat druhým. A se všemi ostatními, aby si k projektu vytvořili vztah a mohli ho přijmout.

Vracíme se ke krajině jaksi zdráhavě, z velké části donuceni změnou klimatu. Přicházíme k ní tak trochu jako k zubaři – bolest nás nutí, ale mozek se vzpírá. Využíváme krajinu léta, aniž bychom jí něco vraceli zpátky. A teď se ji pomalu učíme vnímat skrze její funkce. Mluvíme o schopnosti krajiny zadržet vodu, o snížení prašnosti, o ochlazování prostředí. Občas ji proto vezmeme na milost dosazením několika stromů, v nejlepším případě se dokážeme zamyslet i nad prostorem pod povrchem, který byl doposud opomíjen nejvíce. To ale nestačí.

Architektura musí vystoupit ze své historické pozice princezny abstraktního intelektu, která nahlíží na přírodu reprezentovanou krajinou jako na pasivní sféru. V té je strom definován jako stínicí prvek, květinový záhon jako prvek zvyšující biodiverzitu. Krajina jako mechanická struktura potřebná pouze k naplnění našich nových potřeb souvisejících se změnou klimatu.

Existuje ale i jiná zkušenost. Empatická, smyslová a participativní. Zkušenost, kde je krajina nepřetržitým procesem tvorby, organickou strukturou čerpající svůj charakter z přímých i nepřímých vztahů s ostatními, aktivní souhrou, prostorem pro život bezpočtu organismů a živočichů. Takové chápání krajiny utváří schopnost specifického nahlížení na design prostředí skrze procesy, síťovou soustavu vztahů a smyslovou participaci. Divoká a vzájemně provázaná povaha přírody umožňuje zcela jiný pohled na práci s prostředím, kde člověk nestojí mimo krajinu, ale inherentně uvnitř.

Rády bychom vám v tomto čísle představily úvahy, které dosahují daleko za navrhování míst na jedno použití a prezentují krajinářskou architekturu soustřeďující mnoho profesních úhlů pohledu. Zdůrazňují smysl spolupráce aktivních a aktivizace pasivních.

Alice Boušková, Veronika Kučerová

OBSAH časopisu ERA21 5/2022

7             editorial – Alice Boušková, Veronika Kučerová

8             aktuálně

12           realizace – Od traktorů po filharmonii. Rekonstrukce Národního pavilonu Z na Výstavišti České Budějovice – Martin Krupauer, Pavel Kvintus, Daniel Jeništa, Petr Hornát / A8000 /

18           intro – Chrám slunce – Tereza Holá

20           východiska – Od objektu k procesům. Nepotřebujeme stavitele, hledejme sdílenou vizi krajiny – Štěpán Špoula

23           rozhovor – Krajinářští architekti jsou zvyklí uvažovat v dlouhodobé perspektivě. Rozhovor Veroniky Kučerové s Martinem Arfalkem

26           praxe – Zaostřeno na proces. Emscher park a zelená infrastruktura v Porúří – zkušenosti s dlouhodobým rozvojem krajiny a environmentálními iniciativami v Evropě – Michael Schwarze-Rodrian

30           realizace – Park na sídlišti. Revitalizace centrálního parku sídliště Gellerup v Aarhusu – SLA, EFFEKT

33           realizace – Houbovité město. Rekonstrukce veřejného prostranství před nádražím Praterstern ve Vídni – KENH Architekten, D\D Landschaftsplanung

36           realizace – Zahrada budoucnosti. Revitalizace vnitrobloku v Kodani – BOGL

38           rozhovor – Zabývejme se renesancí říční krajiny. Rozhovor Alice Bouškové s Klárou Salzmann

40           praxe – Strom není jen dekorace. Zkušenosti s péčí o zeleň v Praze – Alžběta Stránská

42           praxe – Okolí Národního muzea ve spolupráci s kýmkoli – Ondřej Fous

45           zkušenosti – Reforma. O stavu a směřování profese zahradní a krajinářské architektury – Milota Sidorová

50           idea – Asfaltová džungle – Wagon Landscaping

60           trendy