Dráha, na které Fiat 500 nahradilo umění. Před 20 lety dokončil Renzo Piano přestavbu avantgardní továrny

Avantgardní senzace

Na střeše bývalé továrny na Fiaty Lingotto se dnes můžete projet na kole a prohlédnout si přitom umělecká díla. Bývalou testovací dráhu totiž spravuje Pinakotéka Agnelli - galerie moderního a současného umění v Turíně, která otevřela přesně před dvaceti lety. Její prostory, stejně jako konverzi celé továrny, navrhl rodák z nedalekého Janova Renzo Piano, který dnes slaví 85. narozeniny. Mě továrna Lingotto nadchla a mohla by i vás.

Továrna Lingotto vyrostla na jižním okraji Turína v letech 1916−1921. Pro automobilku Fiat ji tehdy navrhl inženýr Giacomo Matté Trucco. Budova s železobetonovou konstrukcí se brzy stala avantgardní senzací. Na její střeše totiž vznikla regulérní testovací dráha pro automobily, které v továrně vyrobili. Továrnu začalo ve 20. letech navštěvovat množství slavných světových architektů, umělců, fotografů i inženýrů. Byl mezi nimi třeba i ředitel německého Bauhausu Walter Gropius nebo Le Corbusier, který fotografii továrny publikoval společně s jedním ze svých teoretických textů.

Více k tématu

N Novinky a názory

Sochař architektury, který vystavěl Německo z válečných trosek. Sto let Gottfrieda Böhma

22. 6. 2022

A Architektura

Dělat věci po svém. Jak Meda Mládková prosadila rozporuplnou rekonstrukci Musea Kampa

4. 5. 2022

Nová éra

Když se Renzo Piano stal roku 1998 laureátem Pritzkerovy ceny, továrna Lingotto procházela úpravami podle jeho projektu už 15 let. Konverze proměnila pětipodlažní, zhruba 500 metrů dlouhou továrnu na víceúčelové centrum. V místech, kudy původně vedly výrobní linky, se dnes nachází třeba výstaviště, kongresové centrum, divadelní sál, restaurace, hotel, nákupní centrum, oddělení automobilového inženýrství Turínské polytechniky a také Pinakotéka Agnelli zpřístupňující uměleckou sbírku bývalého hlavního akcionáře a hlavy Fiatu Giovanniho Agnelliho.

Náročná konverze této ohromné budovy trvala celých dvacet let. Když automobilka Fiat v roce 1982 provoz továrny Lingotto ukončila, vypsala na její novou proměnu mezinárodní soutěžní dialog, do kterého přizvala 20 světových architektů. Vítěz Renzo Piano byl už tehdy známý pro své odvážné realizace ve stylu high-tech. Na začátku 70. let se proslavil třeba svým Pavilonem italského průmyslu pro světovou výstavu v Ósace nebo galerií Centre Pompidou, kterou navrhl společně s loni zesnulým Richardem Rogersem. Moderní materiály a konstrukce typické pro architekturu high-tech použil Renzo Piano také v Lingottu. Konverze bývalé továrny je však o to zajímavější, že se v ní potkávají nejmodernější technologie z let dvacátých s těmi z konce 20. století.

Skulptury z oceli a skla

Exteriér budovy zůstal z velké části nezměněn, zato interiér prošel výraznou proměnou. Železobetonový skelet složený z modulárních jednotek 6x6 metrů je ovšem v budově patrný dodnes. Uvnitř zůstala i ohromná točitá rampa, která sloužila k transportu automobilů na testovací dráhu na střeše továrny.

Nové vstupy Renza Piana jsou nejpatrnější při pohledu na střechu továrny. Na dvou příčných ramenech, která v podlouhlé blokové budově tvoří vnitřní dvory, stojí dvě struktury – „bublina“ a „šperkovnice“. První je velkou a kompletně prosklenou zasedací místnost, druhá zase posledním patrem Pinacotecy Agnelli, které obsahuje soukromou sbírku manželů Givanniho a Marelly Agnelli. Galerie má dohromady šest podlaží, většina se jich nachází za stěnami původní továrny. Renzo Piano však do jejího traktu vetknul schodiště z oceli a skla, které prochází celou jeho výškou a dostává se tak do kontrastu s původními konstrukcemi.

„Šperkovnice“, která se nad továrnou doslova vznáší, má vše, čím se high-tech architektura vyznačuje. Na její ocelovou konstrukci nasedá skleněná střecha se clonou z kovových lamel, které dokážou automaticky regulovat intenzitu světla v galerii tak, aby byla díla nasvícena vždy ideálními 250 luxy. Přísně, zároveň však velmi lehce působící strukturu si nejlépe vychutnáte, když vystoupáte až na bývalou testovací dráhu. Ta prošla roku 2021 velkou úpravou a dnes se na ní nachází největší střešní zahrada v Evropě. Díky programu Pinakotéky Agnelli a možnému vyolnočasovémů využití nejen střechy, ale celé budovy je v bývalé továrně neustále přítomný kontakt historického a soudobého.