Dobrovolně mimo. Proč Češi (a Slováci) nechtějí vystavovat na bienále architektury?

Benátky. La Biennale. Ještě stále nejdůležitější světová přehlídka. Ještě stále se zde potkává to nejaktuálnější ze současné tvorby v umění nebo v architektuře. Do Benátek se pořád ještě vyplatí nejen jezdit, ale i zde vystavovat a porovnávat se s ostatními nebo možná lépe být v dobré společnosti. 

Bývalé Československo má to štěstí, že v dobré společnosti je. Společný česko-slovenský pavilon stojí v areálu Giardini naproti pavilonu Japonska. Poblíž je pavilon skandinávský, francouzský, britský… právě ty, o nichž se pravidelně nejvíc mluví. Proč by nemohlo také o tom našem? Momentálně proto, že je zavřený.  V srpnu 2019 ho poškodil pád stromu při bouři. Tehdy tu vystavoval Stanislav Kolíbal, a byl to náš poslední příspěvek k světovému uměleckému dění.

Bienále architektury se mělo konat v roce 2020, kvůli covidu ho pořadatelé odložili na rok 2021. Podle systému střídání Česka a Slovenska byla na řadě slovenská strana. Spíš to ale vypadá, že se tu čas zastavil a návštěvníky tu vítá pouze zdvořilá cedule. Ani si ji nemusejí číst, protože zavřené dveře do pavilonu již vydávají pokyn, že není důvod sem chodit. Je jasné, že chystaná oprava musela být zpožděná epidemií a nesnadným renovováním v zahraničí. I po dvou letech jsou práce stále na začátku – česká a slovenská národní galerie, které společně pavilon vlastní, mají zatím pouze studii od ateliéru MCA – a ta ještě čeká na doplnění. Celý proces příprav a rekonstrukce by měl trvat do roku 2024. 

Musí to ovšem znamenat, že do té doby zmizíme z mapy architektonického a uměleckého světa? A není na čase hledat jiné řešení? A zamyslet se nad samotným vystavováním? Musí se nutně vystavovat jen uvnitř pavilonu? Není možné pracovat i s fasádou, předpolím, stromy? Mohla to přeci být zajímavá výzva, a třeba by si nás zase jednou někdo všiml?

A tak dávám v plén svoji soukromou výzvu na nápady oživení pavilonu během doby renovace. 

veřejná sbírka na znovuotevření pavilonu. performance obnovy: Pavilon schovaný pod ocelovým rezavým lešením, které je překryto lehkou průsvitnou tkaninou a za ní se pohybují ladnými pohyby řemeslníci působící jako divadelní herci. Na látce je vepsán jednoduše plán obnovy a historie pavilonu. ukázat něco z české architektury před pavilonem, za pavilonem nebo v úplně jiném prostoru? Cokoliv relevantního je lepší než nic.

BTW. Letos na bienále není československý pavilon jediný zavřený. Kanada též využila svůj pavilon zvenčí, obalila ho zelenou fólií, na níž se návštěvníci mohou pomoci mobilu promítnout výjevy z Kanady. Je to narážka na filmový průmysl, který nechává kanadské lokace často hrát ve filmu úplně jiná města v jiných zemích. Část expozice je možné vidět on-line. Také USA ve své výstavě o dřevu ve stavebnictví přenesla těžiště své prezentace před pavilon: jejich konstrukce-rozhledna se stala jednou z nejfotografovanějších a nejnavštěvovanějších míst na výstavišti Giardini. Litva rozvíjela ve své expozici fantazii o tom, jak lidé odlétají kolonizovat vesmír. Umístila virtuální realitu v renesančním kostele Santa Maria dei Derelitti – fungovalo to skvěle.

BTW2. Otevřený dopis na tohle téma napsal národním galeriím České a Slovenské republiky a jejich ministrům také spolek Skutek. Ohrazuje se, že českým a slovenským umělcům bylo „znemožněno vyslovit k palčivým environmentálním, společensko-kulturním a politickým otázkám, které se zde aktuálně řeší.“ Národní galerie v reakci napsala, že pro rok 2023 bude „spolu s Ministerstvem kultury ČR hledat vhodnou alternativní lokaci.“ 

BTW3: Tak snad. Vymysleme něco. Hlašte se s nápady. Ať už to bude před pavilonem nebo za pavilonem nebo někde úplně jinde. Chceme se vyjadřovat, chceme být v dobré společnosti.