Dobře utajená rekonstrukce Pragerovy Nové scény. Máme se bát?
Nová scéna Národního divadla se změní. Aniž by vedení divadla informovalo „národ“, připravili rozsáhlou rekonstrukci a projekt nyní čeká na stavební povolení. Plány však neviděli odborníci, ani veřejnost. Utajování budí obavy o osud další výjimečné poválečné stavby.
Karolína Vránková , 2. 6. 2021
CO VŠE ZMIZÍ
Jedna z nejznámějších věcí na Nové scéně jsou modrá kožená křesla v hledišti; navrhl je přímo její architekt Karel Prager. Po rekonstrukci zcela jistě zmizí, stejně jako veškeré zařízení divadelního sálu. Modernizuje se a zcela promění také zázemí, zákulisí, šatny, zmizí třeba obklady stěn na chodbách , do nichž hladce zapadají bezrámové dveře a řada dalších propracovaných detailů. Dojde k výměně fasády – přesněji, zůstanou plastické „televize“ od Stanislava Libenského. Plochá hnědavá skla budou ale nahrazena novými dvojskly a trojskly.
„Přistupujeme ke generální rekonstrukci pietně,“ říká ředitel technicko-provozní správy Národního divadla Václav Pelouch. Foyer a půlkruhové schodiště ze zeleného kubánského kamene a světelná plastika, která prochází jeho středem, největší ozdoba budovy, to vše má podle něj zůstat v podstatě nedotčeno. Slova ředitele jsou ale také jedinou zárukou. Navíc ne úplně jednoznačnou – při prohlídce ukazuje, kde zmizí šatna pro diváky, kde zeleným mramorem povede průchod do zákulisí nebo ve 3. patře namísto velkoformátového obrazu přijde nový vstup do zkušebny. Můžeme si to ovšem jen představovat podle jeho popisu – projekt je neveřejný a mimo lidí, kteří na něm spolupracují nebo se k němu vyjadřují pro účely stavebního řízení, plány nikdo neviděl.
Více k tématu
RESPEKT K MLČENLIVOSTI
Autorem projektu je Společnost pro Novou scénu, což je tým tvořený ateliéry Rada Architekti a Archteam. Ve smlouvě mají doslova řečeno, že nesmějí „vydávat stanoviska, komentáře či oznámení pro sdělovací prostředky...“ Součástí projektu je i detailní stavebně historický průzkum, zpracovaný na Fakultě architektury ČVUT. V tiskové zprávě fakulty autoři průzkumu píší: „Silně nás zasáhla i naprosto mimořádná kvalita detailů, řemeslné opracování a drobné architektonické prvky interiéru.“ Jaké prvky? A zůstanou při rekonstrukci zachovány? Autoři průzkumu se k tomu dál nemohou vyjadřovat.
„Snažíme se kolegiálně respektovat mlčenlivost, kterou je ve smlouvě vázán náš zadavatel – Společnost pro Novou scénu,“ říká vedoucí týmu profesor Petr Vorlík. O mlčenlivosti se jako subdodavatelé dozvěděli až po dokončení průzkumu, v jejich smlouvě prý nebyla. „Jinak bychom asi docela zvažovali, jestli vůbec průzkum realizovat. Sami totiž tento postup dlouhodobě kritizujeme,“ říká Petr Vorlík. Významné odborné pracoviště, kde se soustředí experti na architekturu 80. let, tím ztratilo možnost se k rekonstrukci vyjadřovat.
TO UŽ BUDE POZDĚ
Peníze na průzkum, projekt i rekonstrukci pocházejí přitom z peněz daňových poplatníků; Nová scéna je součást Národního divadla, tedy příspěvkové organizace Ministerstva kultury, které na tuhle akci vyčlenilo 700 milionů korun a podle ředitele Peloucha je už teď jisté, že výsledná částka bude vyšší. Bylo by tedy logické prezentovat veřejnosti, jak se stamilióny z veřejných peněz využijí. „Nechceme zveřejňovat projekt ve fázi rozpracovanosti,“ říká Václav Pelouch, „projekt bude Národní divadlo prezentovat veřejnosti, až obdrží stavební povolení.“
Právě to ale budí pochybnosti. „To už bude pozdě,“ říká profesor Rostislav Švácha, historik architektury a člen Klubu za starou Prahu. Když je vydané stavební povolení, už je těžké něco měnit, debata je přínosná právě ve stadiu příprav a nezávislí odborníci ji mohou posunout: „Můžeme poukázat na chybu, nebo na hodnoty, které by se mohly zničit,“ říká Rostislav Švácha.
OPRÁVNĚNÉ OBAVY
Že rozhodnutí úředníků a politiků za zavřenými dveřmi vedou často k nevratným ztrátám, je přitom v Česku známo. Jeden příklad za všechny, karlovarský hotel Thermal, který má s Novou scénou mnoho společného. Je dokončený jen o sedm let dříve, je to mimořádná stavba, stejně jako Nová scéna navrhovaná na památkovou ochranu, a taktéž se jedná o majetek státu (v případě Thermalu spravovaný ministerstvem financí). Už řadu let tam probíhají úpravy, o nichž vedení veřejnost předem neinformuje. Tímto způsobem zmizely téměř všechny cenné interiéry – pokoje, recepce, restaurace, bar u hotelového bazénu a tak dále. Došlo i k necitlivým zásahům do exteriéru – když například hnědá skla na zábradlí balkonů nahradila modrá. To vše z veřejných peněz a se souhlasem státu.
„Utajování je neblahá věc,“ shrnuje to Rostislav Švácha. Transparentní proces by měl podle něj zahrnovat otevřenou debatu už při přípravě zadání. Poté architektonickou soutěž a rozhodování o konkrétním návrhu. Ostatně také Politika architektury a stavební kultury, strategický dokument české vlády, dává státu za úkol „využívat architektonické soutěže a soutěže o návrh při přípravě a realizaci staveb financovaných z veřejných rozpočtů.“ Ateliéry Rada Architekti a Archteam byly ovšem pro státní zakázku vybrány na základě cenové nabídky a referencí z předchozích projektů. „Jaké řešení na Nové scéně nabídnou, to nikdo nevěděl a neví,“ říká Švácha.
HLAVNĚ (NE)VEŘEJNĚ
Jedinými experty z vnějšku, kterým Národní divadlo projekt muselo ukázat v rámci povolovacího řízení, je Národní památkový ústav (NPÚ), jenž poskytuje k projektu odborné vyjádření. Na počátku byly zásahy do interiéru větší, než památkáři chtěli – jednalo se například o zvětšení toalet ve foyer, které by bylo viditelné i zvenčí přes skleněnou fasádu. Podle vedoucího odboru péče o památkový fond NPÚ Jana Holečka však vcelku rychle došlo ke kompromisu – zachovat foyer a reprezentativní část pokud možno bez zásahů, divadelní sál a zázemí modernizovat podle potřeb divadla. „Spolupráce s projekčním týmem byla dobrá a přicházeli s citlivými řešeními,“ říká Jan Holeček; výsledný projekt je podle něj kvalitní. „Ve foyer by divák rekonstrukci skoro neměl poznat,“ říká.
Tím spíš není pochopitelné, proč ho divadlo nikde neprezentuje. „Pro širší veřejnost by detaily dokumentace nebyly zajímavé,“ říká Václav Pelouch. A mluvčí divadla Tomáš Staněk slibuje webové stránky k rekonstrukci, dny otevřených dveřích na staveništi a videa.
To ale bude už na všechny připomínky i otázky pozdě. Není jich přitom málo. Nešlo by zachovat aspoň některé detaily, třeba Pragerovy autorské podhledy nebo sedadla? Povede se udržet nastavenou laťku, co se týče řemeslného provedení a designu? Anebo ještě zásadnější: chtějí vůbec lidé, aby stát investoval stamilióny do technického zázemí zrovna téhle divadelní scény? Zachová se to, za čím se sem chodilo – za alternativním divadlem, dobrou kavárnou, případně jen tak zevlovat na piazzettě? Zůstane Nová scéna živým kusem města nebo ji investované peníze dodají exkluzivitu, která život spíš vyžene? O tom všem se mohlo přinejmenším veřejně debatovat. Takhle se debata povede až o několik let a několik set utracených milionů později.
