Do Zlína zavítal cyklus Architekti CZ

Zaplněné foyer kulturního komplexu 14ǀ15 se mohlo těšit na šestici architektů, kteří přijali pozvání k debatě. Na pódiu se sešli architekt a herec David Vávra, známý tvůrce sakrálních staveb Marek Štěpán či Svatopluk Sládeček, který proslul svými originálními domy. Nechyběla ani Jitka Ressová ze zlínského studia Ellement, kopřivnický architekt Kamil Mrva nebo Ondřej Chybík, jeden ze spoluautorů Českého pavilonu na loňské EXPO. Celým večerem i diskusí pak provázel Jaroslav Sládeček, autor zmíněné knihy rozhovorů. Její vydání podpořila také společnost KOMA Modular, která zároveň napomohla úspěchu celého cyklu jako jeho generální partner.

Pokud se bavíme o tradici ve Zlíně, nelze nevzpomenout tzv. baťův domek. Ikonický zástupce meziválečné architektury tohoto města však nedokáže zakrýt svůj věk a ani technický stav, který odpovídá původnímu záměru dočasné výstavby. Nedávno dokončenou rekonstrukci jednoho takového domu má na svědomí studio Ellement, a protože vznikl opravdu povedený výsledek, je mezi dalšími investory zájem o stejný návrh. Jitka Ressová se nicméně bezhlavému kopírování důsledně vyhýbá, protože ani klienti nemohou být totožní. Podle ní má každý své osobní požadavky, které lze do projektu vhodně promítnout, a to i přes omezenou možnost zásahu v případě památkově chráněné baťovské kolonie.

Projevy tradiční architektury však mohou vypadat úplně jinak, obzvlášť pokud jde o novostavbu – na současném projektu vinařství Ondřej Chybík ukázal, že lze pracovat třeba s její formou. Naopak materiály v jejich původní podobě cíleně používá Marek Štěpán, k čemuž poznamenal, že „cihelnou stěnu raději omítne přímo, bez zateplení, a nejlépe ještě původní vápennou omítkou.‟

Živou debatu rozproudilo téma architektonické prefabrikace, k čemuž přispěly také dotazy z publika. Jedna z otázek se zaměřila na existenci zlomu či měřítka, po jehož překročení už výsledná architektura ztrácí „lidskost‟. Příkladem by mohla být třeba rozsáhlá panelová sídliště, jejichž uniformita je v poslední době nahrazována zářivými barvami zateplovaných fasád. Přestože se David Vávra na jedné takové proměně autorsky podílel, neznamená to dle něj výrazné zlepšení – stejně jako ostatní diskutující architekti totiž vidí problém spíš na úrovni mezilidských vztahů.

Návštěvníky pak mohlo překvapit, kolik přítomných architektů má za sebou realizaci za použití modulů či prefabrikovaných prvků. V podobě dřevěných panelů s nimi má zkušenost Kamil Mrva, zatímco Freedomky jsou již kompletní modulární domy z pera Marka Štěpána. Největším znalcem byl nicméně Ondřej Chybík, který spolu s Michalem Krištofem navrhl Český pavilon na EXPO v Miláně v roce 2015 z velkoformátových KOMA modulů. Rozpovídal se proto o současných projektech jejich ateliéru i možnostech, které moduly nabízejí.

Jednou z nich je také vynikající variabilita, kterou vhodně demonstruje připravované stavba Centra modulární architektury v areálu firmy KOMA Modular – bude totiž sestavená právě z prvků, které byly použity na pavilon. To ostatně ukazuje další přednost vizovických modulů, kterou je bezproblémová změna užitné funkce.

Při pohledu do budoucnosti je právě prefabrikace jednou z cest, kterou se architektura může ubírat. Jinou možnost nastínil Svatopluk Sládeček v podobě chytrých organických materiálů, u nichž se genetickou úpravou dosáhne požadovaného výsledku. Zatím jsme však ve světě betonu, cihel i modulů a jak lakonicky poznamenal David Vávra, „každý z nich může být hezký a každý může být ošklivý.‟ O závěrečnou tečku se pak postaral Marek Štěpán větou, že podle něj budoucnost patří architektuře bez architektů.

Cílem diskusí Architekti CZ je především vyvolat debatu nad tématy, která propojují architektonickou profesi s každodenním životem. Záměrem večera je přiblížit veřejnosti lidskou stránku osobností slavných architektů, zprostředkovat osobní setkání s těmito předními postavami české architektury a seznámit se s jejich názory a zásadami naživo.