Do Českých Budějovic míří známý španělský ateliér Barozzi Veiga. Výstava představí jejich realizace
Dům umění v Českých Budějovicích pokračuje v představování etablovaných zahraničních kanceláří a už ve čtvrtek 13. října otevře výstavu věnovanou slavnému španělskému studiu Barozzi Veiga. Vernisáž doprovodí přednáška architektů.
Dům umění České Budějovice , 12. 10. 2022
Jako předposlední výstavu letošního roku jsme připravili projekt „O kontinuitě“ zpracovaný architektonickou kanceláří Barozzi Veiga z Barcelony.
Ústředním tématem tvorby Barozzi Veiga je hledání – hledání adekvátního typu architektury, toho, jaké jsou její podmínky, limity a meze. To vše v rámci proměn, které neustále přicházejí v důsledku vývoje oboru i společnosti.
Ateliér Barozzi/Veiga založili v Barceloně Fabrizio Barozzi a Alberto Veiga v roce 2004. Od té doby působí na mezinárodní scéně v oblasti veřejných i soukromých projektů a jsou držiteli řady prestižních ocenění. V roce 2007 získal ateliér Barozzi/Veiga cenu Ajac Young Catalan Architect Award, v roce 2011 Barbara Cappochin International Architecture Award a především pak v roce 2012 ocenění Gold Medal for Italian Architecture for the Best Debut Work za svůj projekt Ribera del Duero Headquarters. Ateliér rovněž obdržel ocenění Young Talent of Italian Architecture Award (2013), Design Vanguard Award (2014), Fad International Award (2015) a Life in Architecture Award (2015). Dále byli nominováni na Iakov Chernikhov International Prize (2008), Design of the Year (2015) Fad Award (2018) a International Swiss Architectural Award (2018). V roce 2015 byl jejich projekt Filharmonie ve Štětíně vyznamenán prestižním oceněním Mies van der Rohe Award for European Architecture, a v roce 2018 za projekt Muzea umění ve švýcarském Churu obdrželi RIBA Award for International Excellence. Jejich aktivity neminuly ani Českou republiku, kde před nedávnem obdrželi druhou cenu v rámci soutěže na Vltavskou filharmonii.
Více k tématu
Barozzi Veiga byli rovněž pozváni, aby se zúčastnili Chicagského bienále architektury v roce 2017 stejně jako bienále Benátského v letech 2014, 2016, 2021. Namátkou však lze zmínit i další výstavy, které předcházely této českobudějovické, ať už to bylo ve Švýcarsku, Itálii, Spojených státech, či v loňském roce v Jižní Koreji a japonském Tokiu.
Fabrizio Barozzi se narodil v roce 1976 a vyrostl v Roveretu v Itálii. Architekturu vystudoval na Univerzitě v Benátkách a poté ještě studoval na Técnica Superior de Arquitectura v Seville a na École d’Architecture de Paris La Villette. Vedle své tvorby se věnuje rovněž pedagogické činnosti ať už to bylo na Katalánské univerzitě Barceloně (2007-09), Gironské univerzitě (2009-16) a v letech 2013-15 na Istituto Universitario di Architettura di Venezia. Na MIT v Cambridge působil v roce 2016-18 a na Cornell University v Ithace 2020.
Alberto Veiga, narozený v roce 1973, vyrostl ve španělském Santiagu de Compostela. Studoval na Escuela Técnica Superior de Arquitectura de Navarra. Jeho pedagogické aktivity vedou rovněž na Barcelonskou Mezinárodní univerzitu Katalánska ( 2007 – 10) a na Univerzity v Benátkách a Navaře, kde působil jako hostující profesor v létech 2014 a 2021.
Atelier Barozzi Veiga lze v nadsázce brát jako atelier nomádů. Ne z hlediska přemisťování svého “pracoviště“ nýbrž z pohledu svých aktivit. To vyplývá z toho, že jedním z důležitých momentů jejich tvorby je pracovat na řadě míst po světě, ale ne tam, kde žijí. Plně si však uvědomují co takové „aktivity“ přináší: nebezpečí pramenící z neznalosti lokality, i to, že je nutné se v rámci vývoje vyrovnávat s řadou změn a přístupů. Dokazují však, že jsou ve svých koncepcích a souborech hodnot schopni na dané lokality a souvislostí s nimi spjatými, velice citlivě reagovat a ctít kontext i paměť samotných míst. Jejich tvorba je charakterizována stavbami, zakořeněnými v místě, vyznačujícími se silnou emocionální rezonancí a schopností vytvářet atmosféru.
S přihlédnutím k téměř neomezenému množství možností nebo nejistot ve světě, kde je všechno možné, dospívají k názoru, že důležitá už není čistota a ryzost projektu, nýbrž čistota myšlenky a ryzost ideje. Jak sami uvádějí: “je podstatné nalézt způsob práce, která má skutečně význam. Bude to známkou toho, jak si dnes naše architektonická práce stojí, známkou profese, již vykonáváme s odhodláním a bez pocitů melancholie“.
První monografická výstava Barozzi Veiga v České republice skrývající se pod názvem O kontinuitě představuje sérii dokončených nebo právě realizovaných projektů. Výstava poukazuje na základní témata, která charakterizují práci této firmy prostřednictvím vyprávění – pomocí kreseb, fotografií a modelů – o koncepční části a stavební realitě každého projektu.
Práce ve smyslu kontinuity s již existujícím, přítomnost správného tónu, který umožňuje, aby se projekt stal součástí kontextu jak v konsolidovaném prostředí, tak v efemérní nebo přírodní krajině, hledání určitého pocitu trvalosti, to vše patří k hlavním otázkám, které jsou základem vystavených projektů, vždy prostoupených touhou vytvářet občanskou a veřejnou architekturu, kde se architektonický objekt stává téměř pouhým zarámováním pro centrální kolektivní prostor.
„Naše práce se přirozeně za posledních patnáct let vyvíjela, ale to, co zůstalo neměnné, je skutečnost, že naše projekty, stejně jako romány, mají tendenci začínat obrazem, vzpomínkou na nějaký okamžik nebo nějakým prožitým pocitem, fragmentem, detailem zdi, světlem určujícím místo nebo zkušeností se stárnutím materiálu.
Podstatný charakter místa lze často nalézt v určitých nevyjádřených podmínkách – fragmentech, prostorech, materiálech, atmosférách, které lze transformovat, převést do nové architektury, zachovat a zdůraznit identitu původní architektury a místa.
Práce ve smyslu kontinuity pro nás znamená zdůraznit jedinečnost místa, vytvořit si důvěrný vztah ke specifikům místa, aby nová architektura rezonovala s určitým pocitem sounáležitosti s původními podmínkami. Někdy se nám zdá, že toto hledání se točí kolem neustálého, obsedantního a možná nevědomého přepracovávání jen několika postupů, obrazů a pouček, které poznamenaly naše formativní léta, kdy nás fascinoval proces analogie, způsob, jakým pouhé přepracování nalezených předmětů dávalo některým architekturám schopnost být na hranici mezi příslušností ke krajině a jinakostí. Zdá se, že si ještě pamatujeme, jak jsme fascinováni stavbou Casa Malaparte zjistili, že schodiště může přelétat z jednoho ostrova na druhý a odhalovat nový horizont, který se stále mění, ale je zároveň také stále stejný.“
V roce 2022 vydali Barozzi Veiga v nakladatelství Verlag der Buchhandlung Walther und Franz König novou monografii, která je také součástí teto výstavy.
