Diskuze Olověný Dušan 2017

Již před časem - 18. dubna se v prostorách kavárny v NTK odehrála veřejná panelová diskuze mezi zástupci studentů, vedením školy a učiteli na FA ČVUT. Diskuze mimo zdi fakulty byla dovršením výměny názorů vyvolané předáváním cen Olověného Dušana, kde zazněly od některých porotců výtky k vedení školy. Následně se v médiích objevila k nastalé situaci vyjádření jak vedení FA tak i z řad studentů. Vedení se podivovalo nad zbytečnou vyostřeností předávání cen a nabádalo spolek posluchačů architektury, aby dodržoval svá pravidla týkající se jimi pořádané soutěže. Studenti se zase opírali do způsobu výuky.

Za této situace byli k diskuzi přizváni za vedení školy děkan Ladislav Lábus a děkanka pro pedagogickou činnost Irena Šestáková, za vyučující to byli vedoucí ateliérů Michal Kuzemenský a Boris Redčenkov a ze studentských řad byl vybrán senátor akademického senátu a student bakalářského studia Ondřej Lebeda a studentka magisterského studia Alžběta Widholmová. Celý večer moderoval absolvent FA a momentálně pracovník IPR Praha Lukáš Makovský. Kavárna se zaplnila studenty a profesory do posleního místa.

Zpočátku se diskuze točila kolem Olověného Dušana a interního hodnocení školy. Hovořilo se o módnosti Olověného Dušana i o tom, že soutěž často vyhrají ateliéry, které jsou na fakultě nové a že studenti si často vybírají ateliéry dle umístění v Dušanovi. Redčenkov přiznal, že úspěch v Dušanovi je i jeden z faktorů pro přijetí do jeho architektonické kanceláře. Kuzemenský byl tázán moderátorem, jaký cíl Olověný Dušan dle něj má, na což odpověděl otázkou, zda je Dušan soutěž a když mu to bylo potvrzeno, tak reagoval, že v tom případě je cílem tu soutěž vyhrát. Dále mluvil o svém pocitu studu na předávání cen, kdy byl vyčleněn s dalšími čtyřmi ateliéry na podiu a bylo o nich tvrzeno, že oni jsou ti dobří a ti v publiku jsou ti horší a položil otázku, co ve studentech bublá. Lábus se svým stoickým klidem upozorňoval na možnou škodlivost přehnané kritiky a přidal, že dle něj architektura není olympiáda a architekti by si tedy neměli měřit časy.

Jednou z otázek moderátora byla, co vyučujícím na studentech schází. Redčenkov se podivoval nad nekooperací s profesemi jako jsou statici a „tezebáci“ již při návrhu studie. Načež reagovala Šestáková, že o spolupráci s fakultou stavební se jednalo, ale plán ztroskotal na určení počtu přihlášených, protože naše fakulta předem přesně neví, kolik studentů si realizační projekt zapíše a „stavárna“ počet potřebovala vědět dříve než těsně před zahájením výuky. Kuzemenský od studentů vyžaduje klid a dospělost.

Další otázka směřovala na to, zda by se studenti prvního ročníku neměli rovnou zapojit do výuky ve vertikálních ateliérech, kde jsou namícháni studenti všech zbylých ročníků a učí se od sebe navzájem, zatímco prváci jsou trochu separováni, což bylo také jedno z témat Olověného Dušana. Diskutující se shodli, že studenti vstupují na na fakultu s velice rozdílnými znalostmi a je potřeba dorovnávacího roku, aby na škole měli šanci. Momentálně se, mimochodem, hlásí více zájemců z gymnázií a převažují dívky.

Po více než hodině se Michal Kuzemenský znovu ptal studentů: „Co ve vás bublá? Neviděl jsem zatím žádnou nespokojenost, neviděl jsem žádné transparenty, žádné dlažební kostky, během roku se tváříte všichni spokojeně, tak co ve vás bublá?“ Na což mu Lebeda odpověděl, že mu vadí nekonečné čekání na konzultace, trávení hodin na chodbách a překrývání témat v jednotlivých předmětech. Obsah některých úkolů mu přijde zbytečný, nesmyslný a jsou zde pouze k tomu, aby studenty zaměstnaly - z toho pak plyne neúměrné přetížení studentů. Celkově volal po efektivnějším studiu.

Na závěr byla diskuze otevřena i pro publikum a studenti začali bublat. Dva přítomní absolventi se opírali do školy, že přijímá příliš studentů a často procházejí lidé, kteří by neměli. Lábus kontroval postřehem, že je zajímavé, jak na toto téma reagují odlišně absolventi a zájemci o studium. Někteří studenti si stěžovali na nedostatečnou komunikaci. Pak se poněkud debata vyostřila mezi Kuzemenským a Lábusem na téma nedostatku uznávaných zahraničních pedagogů na fakultě a hledaly se důvody, proč tomu tak je. Lábus nakonec poznamenal, že na kvalitě školy se promítají i studenti, to jak berou školu vážně.

Diskuze se pak překlopila do osobních rozhovorů mezi všemi zúčastněnými. Je dobře, že tato diskuze proběhla, že k ní byl dán prostor. Vyšla najevo snaha obou stran se domluvit a zvýšit kvalitu výuky na fakultě, což dokazuje i anketa ke zlepšení webových stránek fakulty, rozeslaná studentům následující den.