Bývalo to reprezentativní sídlo podniků zahraničního obchodu Chemapol-Investa, stavělo se tu z italského stavebního systému, použila se řada nadstandardních technických řešení. Uvnitř byla spousta dobového designu a umění. Z toho všeho však nezbylo téměř nic. Dochovaná je hlavně konstrukce a plášť budovy, v interiéru jsou to jen jednotlivosti – pár dveří, příček a konstrukce schodiště. Umění se ztratilo neznámo kam. Vyplývá to ze stavebně-historického průzkumu, jehož autorem je Josef Holeček (st.) a kolektiv.
Foto: Radek Úlehla
1/24
Protože se dochovalo tak málo, mohla v prosinci 2023 Městská část Praha 10 vydat povolení k demolici. Konec Chemapolu však nastal už mnohem dřív. O tom, že tady jednou nebude, se rozhodlo už začátkem nultých let. Při rekonstrukci v roce 2003, kdy z něho byly „vytrhány“ všechny vnitřky a plášť natřen na barevno. Právě z těchto důvodů totiž později nedostal památkovou ochranu.
Foto: Radek Úlehla
2/24
Duhový nátěr dal Chemapolu na začátku milénia izraelský umělec Yaacov Agam na pozvání tehdejších majitelů Kodaňská Office Centre s.r.o.. Pro původně tmavý bronzový plášť je to proměna nevratná. Sundat by možná šel, každopádně by se tím zničila původní úprava plechů. To, že nátěr Chemapol výrazně znehodnotil, potvrdil Národní památkový ústav už před lety, ve svém katalogu píše, že "snižuje důstojnost a eleganci původní kompozice".
Foto: Radek Úlehla
3/24
Studie budovy pochází z roku 1964, tehdy s ní architektky Zdenka Smítková (později Nováková) a Dagmar Šestáková vyhrály architektonickou soutěž. Mezi kanonické stavby poválečné doby vešla zejména pro svou očividnou inspiraci americkými mrakodrapy. V knihách věnovaných architektuře této doby je ale raritní taky tím, že ji navrhly dvě ženy a navíc záhy po absolutoriu vysoké školy.
Foto: Radek Úlehla
4/24
Původně měla ve Vršovicích sloužit sektoru energetiky, nakonec ale místo i projekt převzaly podniky zahraničního obchodu Chemapol a Investa – v šedesátých letech rychle rostoucí a prosperující. Velmi jim vyhovoval navržený koncept areálu složeného ze tří objektů. Nejvyšší horizontální budovu naplnila administrativa, krychlová připadla vedení a v nejnižší čtyřpatrové hmotě fungovalo mechanizační středisko.
Foto: Radek Úlehla
5/24
Chemapol-Investa byla ve své době jednou z nejvýstavnějších administrativních budov v Praze. „Zadáním zde bylo vytvořit exkluzivní prostředí pro sociální elitu tehdejšího Československa a její zahraniční klientelu,“ píše ve své studii o budově historik umění Pavel Kalina, který je zároveň jedním ze spoluautorů stavebně-historického průzkumu.
Foto: Radek Úlehla
6/24
Dále o ní mluví jako o „statusové stavbě“. Poznat to mělo být už z její siluety, mezi bloky bytových domů vyrostla elegantní kompozice solitérních budov oproštěných od klasické vazby na síť okolních ulic.
Foto: Radek Úlehla
7/24
Dnes se k budově dostává špatně. Nejsnadnější je to autem, okolo všech tří částí jsou parkovací plochy, chodníky působí až neoficiálně.
Foto: Radek Úlehla
8/24
Nedostupný Chemapol ale zůstat neměl, od křižovatky cest Kodaňská a Kavkazská k němu měla vést široká rampa pro pěší. Mezi objekty mělo být možné se volně pohybovat a velkolepý veřejný prostor být dalším statusovým symbolem. To však přestalo být s příchodem normalizace tématem, a z budovy se stala spíše elitní nedostupná „pevnost“.
Foto: Radek Úlehla
9/24
Generálním dodavatelem stavby tehdy nebyl žádný československý podnik, neboť dle slov vedení Chemapolu by se takového úkolu nedokázal zhostit. Byla tedy oslovena italská firma FEAL, která měla na kontě třeba palác ESSO v Římě od významného italského architekta Luigiho Morettiho. Právě ta dokázala provést konstrukci stavby a plášť kombinující sklo a hliník.
Foto: Radek Úlehla
10/24
Rastr fasád se zvýrazněním nejvyššího patra se tehdy jasně inspiroval americkými stavbami Miese van der Rohe, konkrétně třeba jeho newyorským Seagramem. V tom tkví taky architektonická hodnota Chemapolu, je totiž jednou ze dvou takových budov v Praze. Tou druhou je Strojimport na stanici metra Želivského – další z podniků zahraničního obchodu.
Foto: Radek Úlehla
11/24
FEAL dodával taky podhledy, příčky a dveře do interiéru. Z Itálie byly přivezeny ale i stroje na italskou zmrzlinu…
Foto: Radek Úlehla
12/24
Vyfotografovat současnou podobu interiérů redakci povoleno nebylo. Produkty FEAL by se v nich ale hledaly (skoro) marně. Patrné je to z fotografické dokumentace, která je součástí stavebně-historického průzkumu. „V budově z původního vybavení zůstalo pár dveří – z toho dvoje na záchody a další do zázemí kuchyní, kde v době přestavby probíhal neustálý provoz, a tak nebyly nahrazeny. Sem tam zůstal nějaký obklad a jeden blok interiérových FEAL příček,“ říká Josef Holeček (ml.), jeden z jeho spoluautorů.
Foto: Radek Úlehla
13/24
Nakonec upozorňuje ještě na jedno zachované interiérové schodiště – přesněji jeho konstrukci. Jsou to ale skutečně jen jednotlivosti. V exteriéru je to s původními materiály mnohem lepší, zachovány jsou téměř intaktně.
Foto: Radek Úlehla
14/24
Na umělecká díla pro Chemapol-Investa byla v projektu vyčleněna suma v hodnotě 1, 8 milionu Kčs a probíhala na ně umělecká soutěž. Dodnes se zachovala pouze kašna od Karla Kronycha ve veřejném prostoru – a to hlavně kvůli své hmotnosti.
Foto: Radek Úlehla
15/24
Svá dvě díla pak zvládla zachránit ještě umělkyně Věra Janoušková, která je nechala převézt do svého ateliéru, kde jsou k vidění dodnes. Socha Leknín se původně nacházela v těchto místech, kde bylo umělé jezírko.
Foto: Radek Úlehla
16/24
Chemapol byl současně velkým sběratelem umění, na přízemí největšího objektu byla dokonce vyprojektovaná veřejně přístupná galerie. Žádná z děl se však v interiéru nedochovala.
Foto: Radek Úlehla
17/24
Ministerstvo kultury obdrželo v roce 2021 podnět na prohlášení Chemapolu kulturní památkou, nakonec ale ve věci nezahájilo ani příslušné řízení, nebyly k němu podle něj důvody. "Ze shromážděných podkladů shledalo ministerstvo řadu závažných skutečností. Rozsáhlé stavební úpravy interiérů, odstranění řady uměleckých děl z interiérů budovy, urbanistické nedostatky a rozsáhlý výskyt azbestu," píše se v prohlášení Ministerstva kultury ČR ze začátku prosince 2023. Jako jeden z podkladů k rozhodnutí byl použit právě i stavebně-historický průzkum od Josefa Holečka (st.) a kolektivu.
Foto: Radek Úlehla
18/24
Velkou smůlou Chemapolu je také to, že se nachází těsně za hranicí památkové zóny. V tom má výhodu zmiňovaný Strojimport. Ten v památkově zóně stojí a jeho interiéry jsou dochovány mnohem lépe. Budovy společně sdílejí jak dobu vzniku, tak konstrukční systém. Strojimport byl sice zkolaudován už v roce 1972, dříve než Chemapol, jeho projekt je ovšem pozdější (1967-1970), generálním dodavatelem ale byla opět firma FEAL.
Foto: Radek Úlehla
19/24
Jestli tady Chemapol zůstane tak bude záležet pouze na investorovi, developerské firmě Daramis, která na místě plánuje vybudovat bytový komplex o 14 domech. Státní památkové instituce v tomto ohledu už asi výrazněji nezasáhnou a pravděpodobně k tomu ani nebudou mít nástroje.
Foto: Radek Úlehla
20/24
Iniciativy, které volají po tom, aby se budova nebourala, tady ale jsou. Angažuje se Klub Za starou Prahu, na architektonickou hodnotu Chemapolu upozorňuje řada odborníků jako historik architektury Rostislav Švácha, řešitelky projektu Ženy v architektuře nebo třeba jeho autorka Zdeňka Nováková. Petici Nebourejte Chemapol! podepsalo přes 1 300 lidí.
Foto: Radek Úlehla
21/24
Zachovat alespoň hmotový rozvrh budovy a vytvořit repliku jeho poničeného pláště by jistě šlo. V současnosti se to daří třeba na hotelu InterContinental nebo obchodním domě Máj. Stavby tak sice dále ztrácejí svou původní matérii, zachovávají si ale svůj obraz.
Foto: Radek Úlehla
22/24
Ten Chemapol bohužel už před lety ztratil. Nebyl tehdy ještě ani tak starý, od jeho dokončení uběhlo v době razantní rekonstrukce přibližně třicet let. Dnes bychom si přáli, aby se s ním tehdy zacházelo jinak.
Foto: Radek Úlehla
23/24
Jiná by tak byla i současná výchozí situace. Příběh Chemapolu je ukázkou, že s rozpoznáváním kvalit architektury se nevyplácí čekat. Pro tu z období socialismu tady v devadesátých ani nultých letech příliš sentimentu nebylo. Teď je to fatální i pro takové perly, jako je bývalý Chemapol-Investa. Podle mluvčí Daramis není příjezd buldozerů do Vršovic aktuální záležitostí, na zbourání budovy ale právo mají.
Foto: Radek Úlehla
24/24
