Co znamená být světelným designérem

V rámci 3. festivalu světla, pořádaného firmou Philips dne 6. září 2012 v Olomouci, proběhla také konference Světlo pro naše města a workshop světelného designu. Jedním z lektorů workshopu a hlavním přednášejícím na konferenci byl španělský světelný návrhář Rafael Gallego. Studoval průmyslový design na Escola Massana v Barceloně a poté na Polytechnic University of Catalunya v Gironě. Od roku 1998 je samostatným světelným designérem, zakladatelem studia Aureolighting, kde působí dodnes.

Dnes jste známý světelný designér, ale vaše původní profese byla průmyslový designér. Můžete nám říct, jaké byly úplně první počátky vašeho rozhodnutí, stát se vůbec designérem?

Když jsem jako mladý dokončoval střední školu, přemýšlel jsem nejprve o inženýrském studiu, ale cítil jsem, že to není přesně ono. Hledal jsem tedy jiný obor, který by mi víc vyhovoval, a design mi přišel jako dobrá volba, protože se zabývá lidmi, snaží se vytvářet věci, které budou pohodlnější a bližší člověku. Méně chladné, přístupnější, lidštější. To snad je ten hlavní důvod, proč jsem si vybral tuto cestu.

Bylo těžké se na tu školu dostat?

Ano, ale nejen to. Samozřejmě jsme museli projít náročnými přijímacími zkouškami. Ty jsem složil úspěšně a mohl jsem začít studium prvního ročníku v kurzu, který byl napůl technický a napůl umělecký. Byl to společný program pro všechny studenty a byl plný uměleckých konceptů, které mě naučily jinak se na věci dívat, jinak o nich přemýšlet a také je jiným způsobem vyjadřovat. Přišel jsem sem totiž z velice technického oboru průmyslového projektanta. První rok jsem se trochu ztrácel, v dalších třech jsem se do toho konečně dostal a zpětně jsem si potvrdil správnost svého rozhodnutí ke studiu oboru průmyslového designéra.

A jak se z vás stal světelný designér?

To byla úplná náhoda. Když jsem dokončil školu a několik let pracoval jako průmyslový designér, náhodou jsem potkal svého kamaráda, který se mě zeptal, zda bych pro něj nechtěl vykonávat speciální práci. On je majitelem obchodu se svítidly a potřeboval někoho, kdo by VIP klientům pomáhal při nákupu a výběru nejvhodnějších světel. Tak jsem se stal nejprve světelným konzultantem a radil jsem náročným zákazníkům při výběru světel pro jejich restaurace i rodinné domy. A tak se ze mě vlastně stal světelný designér.

Kolik vám tehdy bylo?

Začal jsem s tím ve 32 letech.

Byla to výrazná změna?

Bylo to něco úplně nového. Ani jsem v té době netušil, že tahle práce má nějaké jméno. Všechno jsem dělal jen podle vlastního citu. Krok za krokem po dobu 3-4 let. Až později jsem zjistil, že lidem, kteří tuhle práci dělají, se říká „světelný designér“.

Máte nějakou metodu, postup, který používáte? V prezentaci jste popisoval fáze procesu vaší práce, ale mě by zajímalo, zda vám v navrhování pomáhají nějaké zásady, které vás vedou a jdou napříč projektem, a zda se vaše návrhy odlišují vždy podle typu budov, nebo je v nich něco jednotícího?

Každá stavba a každý projekt procházejí svým vlastním procesem. Ale je tu něco, co je jim všem společné, něco, co ke mně hodně patří, kvůli mým studiím. Jak jsem říkal, jsem původně průmyslový designér a byl jsem veden k vytváření věcí s ohledem na zákazníka, snažit se mu porozumět a vytvořit výrobek, tak, aby mu co nejlépe vyhovoval. Další věc, kterou ve všech svých projektech dodržuji, je jakási rozdvojenost. Jednak pracuji v kanceláři jako světelný návrhář profesionál, zároveň se ale snažím vcítit do role uživatele. Přemýšlím o tom, jak bych se chtěl cítit v daném prostoru, když do něj vejdu jako uživatel. Snažím se porozumět, jaký bude tok lidí daným místem, jak bych se v tom místě pohyboval, kdybych byl jeho návštěvník. Kudy půjdu, kde se zastavím, na co se chci dívat. Poté se snažím vymyslet, jak danou situaci přetvořit, aby byla, komfortnější, krásnější, příjemnější. To si vytvářím nejprve ve své mysli, potom se vrátím zpět do role světelného návrháře a snažím se převést ty myšlenky do světelných efektů. To je moje metoda.

Jaké možnosti světelný design nabízí? Máte nějaké speciální efekty?

Mám celou baterii efektů. Ale záleží hlavně na prostoru a zvláště na poselství, které chcete předat. Každý prostor vychází z nápadu architekta nebo návrháře interiérů. V jejich návrhu je úmysl něco tím prostorem sdělit za použití objemů a prvků, které obsahuje. My se pak snažíme přeložit do světla to, co chtěl architekt říci. Naším cílem je, aby naše světla sdělovala stejný obsah, který s prostorem zamýšlel jeho architekt. Pokud obě části – stavba i světlo – komunikují stejným stylem, pak se to poselství ještě zesiluje. Když však konceptu neporozumíme a snažíme se komunikovat něco odlišného, než co sděluje prostor, pak vytváříme jen šum.

Myslíte si, že osvětlení může architekturu zásadně vylepšit?

Můžeme architekturu odhalit buď v lepším světle, v obyčejném anebo špatném. Naší snahou je, odhalit ji v tom nejlepším možném světle.

Jak jsou vaše projekty obvykle velké? Jedná se o trvalé nebo dočasné počiny? A je více exteriérových nebo interiérových?

Děláme více trvalých než dočasných – v poměru asi 80:20. A pracujeme v širokém spektru zadání od interiéru po exteriér, jejichž poměr je zhruba 1:1. Jedná se o nákupní centra, zábavní centra, obchody, hotely, restaurace, soukromé domy i městské osvětlení. Ale stále jsou oblasti, které jsme ještě nedělali, jako muzea nebo kostely.

Máte nějakou vysněnou stavbu, pro kterou byste chtěl vytvořit návrh osvětlení?

Mým snem je mít pohodového klienta. (smích) Protože s našimi klienty musíme neustále provádět dvě věci – navrhovat pro ně a učit je. Spoustu času trávíme vysvětlováním, jak je světlo pro život člověka důležité, jakou důležitost má pro stavby, jak důležité je světlo vlastně pro všechno. To nás stojí mnoho energie. Kdybychom tuto energii mohli vložit do návrhu, byl by ještě lepší. Protože naše energie má své limity. A o jakém projektu sním? Dávám přednost těm, které mají užitek pro větší množství lidí. Například městské osvětlení oproti rodinnému domu. Raději pracuji se sociálnějšími prostory.

Závěrečná otázka zní: Kdo je váš nejoblíbenější architekt?

Je jich spousta, ale nejvíce ze všech mě v životě inspiroval Antonio Gaudí. Z těch moderních obdivuji architekty, kteří dokáží pracovat jen s malým množstvím prvků. Mám radši jednoduchost staveb. Abych jmenoval alespoň jednoho, tak ze španělských je jím například Rafael Moneo. Ale Gaudí měl svou tvorbu podloženou vlastní filosofií, která je pro mne velkou inspirací. Jeho architektura je dodnes nádherná a jedinečná.

Článek vznikl za podpory společnosti PHILIPS.