Československá moderna se Švédům líbí. V bývalé československé ambasádě sídlí módní firma, původní křesla kupují sběratelé za desetitisíce
Připomínáme sto let od narození Jana Šrámka, spoluautora několika československých ambasád. Ta švédská ve Stockholmu žije stylový druhý život jako sídlo módní firmy Acne Studios. Brutalismus má i dnes co nabídnout.
EARCH.CZ / Karolína Vránková , 14. 3. 2024
„Hodně se toho nejspíš vyhodilo,“ říká Tomáš Hejtmánek z aukčního domu Art House Hejtmánek. Když se na konci 90. let prodávala budova zastupitelského úřadu ve Stockholmu, stát se zbavoval i autorského interiéru – na míru tu byly židle, křesla či konferenční stolky. „Nikdo v tom neviděl hodnotu,“ říká Hejtmánek. Věci si odvezl Magnus Tenglad, architekt, který pracoval pro firmu, jež objekt odkoupila.
To byl rok 1998. Dnes je to jinak. Původní křeslo od architekta Jana Bočana, které třicet let leželo uskladněno na statku Tengladových, se na konci loňského roku vydražilo za 49 tisíc korun. Také další kusy nábytku našly své sběratele. Samotná budova ambasády prošla citlivou rekonstrukcí a sídlí tu kreativní módní firma Acne Studios a beton je znovu drsný a surový.
„Myslím, že Švédové projevili k budově dostatečnou citlivost. Pomohlo i to, že je památkově chráněná, takže do vnějšího vzhledu ani nemohli zasáhnout,“ komentuje to architekt Zdeněk Rothbauer, poslední žijící z trojice autorů.
Jen mu prý připadá, že Švédové udělali z jejich syrové stavby trochu moc „pokojíček.“ „Ta růžová světla na stropě, to mi připomíná švédské sladké ryby,“ říká. Sladké ryby mají také souvislost se vznikem ambasády.
Ambasáda na skále
V roce 1969 vyhráli architekti Jan Bočan, Jan Šrámek a Zdeněk Rothbauer z ateliéru Beta architektonickou soutěž. „Šrámek byl šéfem ateliéru, ale příliš se neúčastňoval ani při soutěži, nechával to na nás. Po výhře v soutěži se plně ujal manažerské funkce, kterou dělal skvěle. Od nás chtěl být pouze informován,“ vzpomíná Zdeněk Rothbauer. Jak tvrdí, syrová estetika oceli, dřeva a betonu nebyla úplně jeho styl. „On měl radši elegantní stavby,“ vzpomíná. Jeho velkorysost a důvěra ale umožnila mladším architektům svobodně tvořit.
Do Švédska nicméně jezdil – a Zdeněk Rothbauer vzpomíná na společné zážitky. K nim patřila pro socialistického občana nevídaná věc – návštěva pornokina. A také nákup rybích karbanátků. „Byli ale sladké, museli jsme je nakonec vyhodit,“ vypráví o seznamování se švédskou kuchyní.
Hlavní práci však odváděli Bočan a Rothbauer a stavba rychle pokračovala, ačkoliv stála na tvrdém žulovém podloží a bylo třeba ji zahloubit více než dvě patra pod zem. Za tři roky bylo hotovo. „Suterény objektu jsou věnovány technickému zařízení budovy, garážím a kinosálu. Snížené přízemí je prostorem pro konzulární oddělení, vstupem do bytové části a klubu zaměstnanců. Zvýšené přízemí a 1. patro jsou recepčním prostorem, další dvě patra jsou úřední, další dvě obytná a v posledním podlaží je rezidence velvyslance. Je ale nutné si uvědomit, že v době komunistického systému to bylo komfortní vězení pro lidi, kteří v objektu pracovali, bydleli a navzájem se hlídali,“ popsal ji Bočan.
Součástí „komfortního vězení“ byl i do detailu propracovaný interiér. Svou výtvarnou podobu měli podhledy, podlahy, nábytek, vše doplňovala spousta uměleckých děl od předních umělců – byly tu skleněné plastiky od dua Libeňský – Brychtová, díla René Roubíčka, Václava Cíglera, Huga Demartiniho, Jaroslava Fišera, Alice Kuchařové, Jiřího Johna a mnoha dalších – část zmizela při prodeji, část putovala do švédské stodoly. Například rozměrný obraz Zahrada od Albina Brunovského se vydražil za víc než 7 milionů korun.
Více k tématu
Všechno jinak
Pak skončil socialismus. Došlo k rozdělení Československa. Slováci ambasádu opustili. V roce 1998 stát rozhodl desetipatrový opevněný palác prodat a zbavil se bez selekce i cenných uměleckých a designových kusů. Pod vedením architekta Tenglada proběhla rekonstrukce a budova sloužila jako kanceláře.
Nová kapitola začala, když celý objekt zakoupila švédská módní firma Acne Studios. Její kreativní ředitel Jonny Johansson a architektonická firma Johannes Norlander Arkitektur přetvořili znovu v jednotný Gesamtkunstwerk – ale jiný.
„Viděli jsme velký potenciál v hlavních materiálech a tektonice původní budovy,“ řekl Johannes Norlander magazínu Pin-up, „věnovali jsme mnoho úsilí tomu, abychom tyto kvality zdůraznili. Znamenalo to například opískovat betonové stěny a stropy, které byly v průběhu let přetřeny, nahrazení zdiva a zrestaurování aluminiových obkladů. Všechny pozdější interiérové prvky, přidané většinou v 90. letech, jsme odstranili, aby vynikla hrubá struktura budovy,“ vysvětluje architekt Norlander.
Zároveň se autoři nebáli do prostoru razantně vstoupit po svém. Na podlaze v bývalé jídelně jsou místo původního tmavého dřeva červené dlaždičky. Designér Max Lamb tady vytvořil židle ze žuly a kulatý stůl v zasedací místnosti pro vedení firmy, to vše inspirované Vikingy. Podíleli se také další spřátelení umělci a designéři. Vznikl Gesamtkunstwerk, ale jiný.
Architekt Zdeněk Rotbauer to považuje za dobrou cestu, jak pracovat se stavbami 60. let: „Je to módní firma, takže jejich přístup je jiný než byl náš. Ale myslím, že k tomu domu přistoupili dostatečně citlivě a to je důležité,“ říká Zdeněk Rothbauer.
A jak by to hodnotil šéf atleiéru Jan Šrámek? Prý nejspíš s pochopením. „On byl velmi tolerantní člověk. Myslím, že to byl nejlepší člověk, jakého jsem v profesním životě potkal. Nevadilo mu, že jsme u něj doma pracovali na svém projektu, kouřili jeho žitanky a on nám k tomu vyprávěl a vařil kávu. Měli jsme ho moc rádi,“ uzavírá Zdeněk Rothbauer.
