Česko u moře
Touha Čechů, Moravanů a Slezanů po vlastním moři byla alespoň z části naplněna na počátku minulého století. V chorvatských lázních Baška na dalmatském ostrově Krč byly postaveny hotely a lázeňské pavilony podle českých projektů, v místě působili naši lékaři i personál. Vše fungovalo pod výstižným sloganem „České mořské lázně Baška na Krku - z pokoje rovnou do moře!“
Zdeněk Lukeš , 22. 10. 2014
Lázně Baška na chorvatském ostrově Krč jsou spojeny s aktivitami českých podnikatelů
Klíčovou osobností tohoto projektu byl pražský podnikatel a ředitel tiskárny Národní politiky Emil Geistlich (1871-1922), který se do Bašky vypravil v roce 1909 a našel krásnou pláž, přístupnou jen lodí z moře, a pár drobných objektů. Místo ho - navzdory značné chudobě místních obyvatel - nadchlo, a tak nechal poslat z Prahy rozebraný výstavní pavilon z ukončené Jubilejní výstavy Obchodní a živnostenské komory, který po sestavení v Bašce sloužil jako česká restaurace. Současně s chorvatskými partnery založil společnost Mořské a klimatické lázně Baška a v roce 1911 staví pozoruhodný secesní objekt na půdorysu ve tvaru písmene „U“ s třiatřiceti pokoji. Nezvyklý tvar je zřejmě odvozen z Kotěrova, Gočárova a Janákova pavilonu Obchodní a živnostenské komory, který byl součástí výše zmíněné výstavy a stál v roce 1908 na pražském výstavišti v Bubenči. Projektantem lázeňské budovy v Bašce byl pražský architekt Emil Králíček, stavitelem firma Matěje Blechy. Nízká dřevěná stavba stojí na svém místě dodnes, jen se v ní už nebydlí, jsou v ní prodejny suvenýrů.
Postupně přibývají další stavby s názvy jako hotel Praha nebo Dalibor, jejichž vlastníky jsou Chorvaté i Češi. Lázně jsou čím dál populárnější a slouží svému účelu až do první světové války. Během ní jsou v jednotlivých objektech ubytováni italští vojáci, kteří je však zpustošili. Po skončení války však byly opět obnoveny v původní kráse. Vlastním prospekt, který propaguje lázně v roce 1922 a obsahuje řadu půvabných obrázků a textů, opěvujících krajinu, moře i lázeňská zařízení, nechybí ani četná dobrozdání spokojených návštěvníků: „Přihlašuji se opětně k letošní saisoně pro pobyt ve Vašem milém a útulném hotelu Baška, a prosím o reservování pokoje se třemi lůžky od 15. července do 15. srpna 1922. Jsme ve stálé korespondenci s loňskými pány hosty Vašeho hotelu a doufáme, že naše „veselá garda“ se opět sejde! Cítili jsme se u Vás jako doma a vzpomínáme často na krásnou, slunnou Adrii. Účinek mořských lázní byl, hlavně na pošramocené nervy – přímo báječný!“ píše například PhMr. Jan Votava, lékárník v Ledči nad Sázavou. V roce 1922 však Emil Geistlich náhle umírá na zápal plic. Kromě něj byla další známou osobností lázní jedna z prvních českých lékařek Zdeňka Čermáková (1884-1968), která v místě působila téměř celý svůj život a byla mezi návštěvníky i místními obyvateli neobyčejně populární. Platily ji lázně, takže nevybírala od místních obyvatel žádné poplatky. Byla půvabná, a tak ji obdivovali místní muži, doprovázeli ji prý během jejích cest za pacienty a zpívali milostné písně. Po druhé světové válce bylo ovšem šťastné období pryč, komunističtí funkcionáři jí nedovolili pracovat jako lékařka a dlouho jí nechtěli přiznat penzi, takže žila z podpory místních lidí. Zemřela prý v chudobě v domově důchodců. Spolu s Geistlichem je pohřbena na malém hřbitově u Bašky.
Na dalmatském pobřeží působili i další architekti, kteří pocházeli z Čech nebo Moravy – Češi i Němci. Patřil k nim např. Josip (Josef) Dryák, absolvent pražské techniky a projektant hotelu u Plitvických jezer, Wilhelm Jelinek, autor rezidence v Makarské, Jan Kotěra, který navrhl hotel Peppina v Opatii a dubrovnický hotel Imperial, které ovšem nebyly postaveny. Zejména první studie z let 1909-1910 je impozantní modernistickou stavbou z architektova vrcholného tvůrčího období. Známý brněnský rodák Adolf Loos se rovněž zabýval projektem hotelu v Opatii, zatímco spoluautor Rudolfina a autor Národního muzea v Praze Josef Schulz zase navrhl koupaliště v Omišlji na Krku v pro něj nezvyklých neobarokních formách. Krásnou vilu v Lovrani postavil šumperský rodák a absolvent vídeňské akademie Carl Seidl. Konečně ředitel pražské uměleckoprůmyslové školy Jiří Stibral byl autorem hotelového komplexu v Kupari.
Pracemi těchto a dalších architektů se zabývá výstava a katalog Češki arhitekti i početci turizma na hrvatskom Jadranu, kterou připravili chorvatské badatelky Jasenka Kranjčević a Mirjana Kos ve spolupráci s Turistickým institutem v Zagrebu, archivem v Rijece a českým velvyslanectvím v Chorvatsku. Téma je to velmi zajímavé a v budoucnu jistě přinese ještě další cenné objevy.
Foto: archív autora
