České stopy v bulharské průmyslové architektuře - 4. díl
Milovníci piva nedají dopustit na svůj oblíbený nápoj. A když jejich oblíbený nápoj není k dostání, lehce se někteří rozhodnou postavit si rovnou celý pivovar. Tato myšlenka je možná vyřčena s nadsázkou, ale velmi dobře odpovídá okolnostem, které vedly ke vzniku dvou „česko-bulharských“ pivovarů - v dunajském Lomu a ve Stare Zagoře.
Nikolaj Brankov , 24. 9. 2015
Láska k pivu dokáže budovat pivovary
Město Lom bylo ke konci 19. století důležitým přístavem a obchodním střediskem na Dunaji. Jeho „pivovar“ byl založen v roce 1894 a zakladateli se stali čeští podnikatelé B. Malotín a V. Hozman (obr. 2), kteří žili ve městě a již nějaký čas pociťovali nedostupnost oblíbeného piva. Při svých terénních průzkumech se zastavili na parcele v severozápadní části města jen 100 metrů od řeky Dunaje. Na pomoc si pozvali svého krajana Mamera (nebo Manera, obr. 2), o kterém je známo, že dřív působil jako sládek v Čechách a Rakousku a s ním zahájili první výrobu piva (1894). Projekt samotného pivovaru vypracoval (podobně jako František Milde) sám Mamer! Stavbou byl pověřen místní bulharský stavitel Rusin Petrov. Dokončena byla na jaře roku 1895. Pivovar disponoval pouze nejnutnějšími stroji a zařízeními, výroba sladu a ostatní práce byly zcela manuální. V prvních letech byly zásobovány pouze lomské pivnice a několik dalších v sousedních malých městech. Později však byla výroba rozšířena a pivo se dopravovalo po řece do dalších měst.
V roce 1911 proběhla rekonstrukce a modernizace pivovaru. Později se pivovar zabýval také výrobou ledu (obr. 1 a 3). Vlivem krize se pivovar od roku 1928 stal pobočkou dalšího pivovaru Makedonija v Sofii a již nevyráběl vlastní značky (dle některých zdrojů přestal vůbec vyrábět). Potomci B. Malotína a V. Hozmana si zachovali vlastnictví do nacionalizace v roce 1947. Na konci 60. let a v 80. letech 20. století byl pivovar modernizován a rozšířen. Po roce 1989 byl privatizován a jeho výroba pokračuje dodnes, přičemž jediný objekt z období Malotína a Hozmana, který se dochoval, je budova hlavní správy.
Druhý pivovar, o kterém je řeč, je pivovar v Stare Zagoře. V roce 1902 byla ve městě založena pivovarská akciová společnost Badaštnost neboli Budoucnost. Jejím zakladatelem byl bulharský lékař Konstantin Kožucharov, který vystudoval medicínu v Praze a z Čech si kromě své české manželky přivezl také lásku k pivu. Po svém návratu do rodného města se rozhodl založit pivovar (obr. 4). Projekt byl objednán v Čechách u firmy Novák & Jahn v Praze-Bubnech. Kontakt s architektonickou firmou zařídil zřejmě tchán MUDr. Kožucharova Dr. Jan Komers, notář z Chrudimi. Firma inženýrů Josefa Vincence Nováka (1842-1918) a Richarda Jahna (1840-1918), která se podílela na vybavení již zmíněného pivovaru Jana Habermanna a pivovaru bratří Priškových, vypracovala 6 výkresů (dochované v archívu, obr. 5). Základní budovy byly dvoupodlažní a byly propojeny spojovacími můstky. Výkresová dokumentace byla schválena v září-říjnu 1903 v Praze, výstavba pivovaru skončila zřejmě v roce 1904. Výroba započala pod vedením českých a německých sládků.
Místní si ale těžko zvykali na pivo z Birarijata (Pivnice), jak pivovar byl nazýván. Brzy nastaly finanční problémy a pivovar zkrachoval. V roce 1917 pivovar koupila obchodní společnost Trakija bratrů Zlati a Nikola Zlatevovych, kteří po modernizace a rekonstrukci v roce 1921 obnovili výrobu. Pivovar Trakija fungoval do roku 1927, kdy kvůli krizi zkrachoval. Výroba byla obnovena až v roce 1958, kdy se pivovar stal základem nově vybudované továrny Zagorka. Ta je dnes jedna z největších v Bulharsku a je ve vlastnictví koncernu Heineken.
(pokračování příště)
Text článku vznikl jako doplněná adaptace příspěvku: Brankov, N. - České kořeny průmyslové architektury v Bulharsku. In: AUR - Architektura a udržitelný rozvoj. Vědecká konference FSv ČVUT v Praze, říjen 2014.
