Česká cena za architekturu patří betonové jeskyni. Jaké další projekty zvítězily?
Česká komora architektů letos pořádala druhý ročník přehlídky Česká cena za architekturu (ČCA). Architekti do ní mohli přihlásit své realizace na území České republiky, které byly dokončené během posledních pěti let. Mezinárodní porota následně vybrala šestici oceněných finalistů a celkového vítěze. Vloni si srdce poroty získal na první pohled nenápadný projekt dům a ateliér ZEN Houses od libereckého architekta Petra Stolína, letos přehlídku ovládl mimořádný projekt archeoparku Pavlov.
Členové akademie ČCA navíc udělili tři ocenění za výjimečný počin: Michalu Škodovi za kurátorskou činnost v Domě umění v Českých Budějovicích, starostům města Litomyšl za soustavnou práci pro město a Adamu Gebrianovi za rozhlasový pořad Bourání.
Komplex sídlišť z období paleolitu – doby lovců mamutů – poskytl za dlouhá desetiletí výzkumů obrovské množství kamenných, kostěných nástrojů, uměleckých předmětů, ale i kosterních ostatků člověka současného typu, díky kterým tak patří Pavlov a Dolní Věstonice mezi přední archeologické lokality v celosvětovém měřítku. Archeopark se nachází na rozhraní extravilánu obce a volné krajiny a je zároveň součástí působivé scenérie Pálavských vrchů. Celý objekt je umístěn pod terén, ze země vstupují pouze části bílých betonových věží. Architektonické řešení vychází z daností lokality a bylo určeno třemi zásadními hledisky: 1. Staveniště je součástí území národní kulturní památky a výstavba objektu, kromě expozice „in situ“, byla povolena pouze na ploše již archeologicky zkoumané. 2. Vycházeli jsme z předpokladu, že se archeologické nálezy nacházejí 4-5 m pod stávajícím terénem. 3. Stavba se nachází v chráněné krajinné oblasti.
U starých domů na Moravě byly zadní hospodářské budovy často bez omítky. Takto vlastně bezděčně vznikala cihlová "architektura" ve dvorech stavení. Architekt Jan Proksa se tuto tradici rozhodl respektovat, a proto pro novostavbu ve dvoře rovněž použil cihly jako nejvýraznější materiál. Podélná úzká hmota domu s plochou střechou vytváří zároveň určitý plot směrem k sousedům. Cílem architekta bylo vytvořit stavbu, která naplno respektuje své okolí a která z něj navíc čerpá.
Lokalita, ve které je postaveno komunitní centrum, je součástí projektu regenerace panelového sídliště Máj z 80. let 20. století. Zadání znělo: novostavba komunitního centra Máj pro služby sociální péče zaměřené na děti a mládež, mateřské centrum, nízkoprahové zařízení pro děti a mládež, středisko primární prevence, sociální poradenství a služebna městské policie. Schodiště a ostatní komunikační a pobytové prostory na obvodě objektu na všech podlažích umožňují propojení budovy a veřejného prostoru.
<figcaption>Komunitní centrum Máj / SLLA Architects<span>Foto: eArch </span></figcaption>
</figure></a>
Proměna bývalého autosalonu na okraji sídliště v showroom společnosti MY DVA, zabývající se výrobou kancelářského, školního a kovového nábytku. Nejvýraznějším prvkem stavby se stala unikátní fasáda z 900 plastových sedáků, které investor běžně vyrábí a prodává. Fasáda se tak zároveň stává určitým reklamním bannerem. Vnitřní dispozice mladí architekti z Brna pojali velmi minimalisticky - přiznali betonovou konstrukci i technické rozvody a prostor rozdělili pouze bílými textilními závěsy. Projekt showroomu získal před pár dny také titul Grand Prix Architektů 2017.
Náhrada starší chaty na břehu jezera v borovicovém lese respektuje unikátní přírodní charakter místa a kopíruje stopu původního objektu. Cílem stavby bylo vytvořit prostor k celoroční rekreaci a yachtingu včetně souvisejícího zázemí, a to vše pomocí minimálního objemu, který bude mít snadný přístup k vedlejšímu jezeru. Do jednoché hmoty domu se vstupuje posuvným horizontálním oknem. Interiér je otevřen do podkroví a do jeho prostoru je vestavěna galerie na spaní. Prostor interiéru sjednocuje bíle natřený obklad ze smrkových palubek.
Na místě hospodářské usedlosti z konce 19. století nacházející se v kopcovité krajině mezi městy Bavorov a Vlachovo Březí vznikl nový, částečně zrekonstruovaný areál Javornické palírny. Novostavbu ovocného lihovaru totiž doplňují také zrekonstruované budovy bývalého hostince, chlévy a stodolou. Snahou architektů bylo zachovat maximum z původních architektonických prvků budov a tam, kde to již nebylo možné je nahradit podobnými detaily přenesenými z jiných staveb.
