Červnová ERA21 - Architektura a hudba – několik marginálií

V době jeho používání se stala evropská hudba uměním evolučně odvíjené formy a přestala být improvizací nebo zvukovou lázní. Není divu, že při takovémto pohledu na hudbu vystoupily do popředí rysy, které ji spojují s architekturou. Hudba jako na ploše zobrazený strukturovaný průběh mohla být chápána jako projekt, graf, tektonické schéma. V předchozích epochách takové paralely mohly také vznikat a jistě vznikaly, ale sonický ráz většiny tehdejších koncepcí, které mohly být zaznamenávány jen ve velmi omezené míře, byl patrně jen málo souměřitelný s takovými gigantickými projekty, jako byly pyramidy, chrámy, katedrály. Vliv přírodních věd,které stále více potřebovaly strukturní diferenciaci, zapůsobil určitě i na přiblížení hudby a architektury. Od osvícenské epochy je paralela hudba – architektura zvlášť dobře možná, protože hudební klasicismus preferuje symetrii, a souzní tak s dobovými ideály architektury.Tektonika se stává na přelomu 19. a 20. století v hudbě metaforou pro popis vztahů mezi parametry hudby. Píše se o tektonismu (u nás V. Helfert), o tektonických vlastnostech stylu a o jednotlivých konstrukčních detailech. Čeští a slovenští hudební teoretikové od dob F. Z. Skuherského, L. Janáčka, A. Háby, K. Janečka, K. Risingera, C. Kohoutka, L. Burlase a mnohých dalších operují stále častěji s označením tektonika. V poslední třetině 20.století dochází k upřesňování a do české hudby vstupuje dokonce mikrotektonika a makrotektonika. Z technických disciplín přejímá hudba i některá předtím nepoužívaná označení – např. montáž a koláž. Impresionismus pak podporuje v hudbě fenomén zvukové barvy a uvažuje o jejích formotvorných potencích.Od tohoto momentu se evropská hudba takřka retrográdně navrací k situacím, které ukončil vznik mensurální notace. Evoluční forma vedoucí odněkud někam je zpochybněna otevřenou formou, prosazuje se vliv orientální a východoasijské koncepce hudby a zvuku, obdobné momenty zdůrazňuje v náznacích již jazz po první světové válce, od 60. let 20. století plnou intenzitou rocková hudba a od 70. let 20.století redukcionismus a minimalismus.Hudba a architektura nikdy nebyly tak blízko sebe jako na začátku 20. století. Pohyb zvuku v prostoru, komponující architekti (Xenakis), týmové spolupráce a konečně grafická hudba, která rezignuje na jednoznačnost a nezaměnitelnost zvukové podoby struktury a je spíše jakousi vágní hudební fikcí se zbytkem hudebních a notačních symbolů (Rakušan řeckého původu Logothetis, u nás M. Grygar, J. Valoch, R. Brun, Due Boemi di Praga a mnozí jiní), to jsou jen některé z podob měnícího se vztahu hudba – architektura.Miloš Štědroň

Z obsahu červnového čísla:REALIZACE> Nahrávací studio Soundsquare v Praze: Olgoj Chorchoj > Muzeum hudby Lohnhof v Basileji: Morger & Degelo > Centrum současného umění v Aomori : Tadao Ando > Přírodovědné muzeum v Macunojamě:Tezuka Architects> Sarajevo National Concert Hall ROZHOVOR, STUDIE, OSOBNOST, TEORIE, PROJEKT> Prostor je živý organismus: rozhovor s Martinem Poláčkem > Prostor se musíme učit vnímat: rozhovor s Vlastimilem Markem> Princip těsny v barokní hudbě a architektuře: Milan Pavlík, Jaroslav Smolka> Architektura jako hudba: Daniel Libeskind KONSTRUKCE, MATERIÁLY> Zvuk a prostor: Václav Kozel, Petr Novák > Zvukoizolační okna: S. Šťastník, J. Zach, M. Figa > Protihlukové bariéry u dopravních staveb: Jan Stěnička TEMATICKÁ PŘÍLOHA > Vybavení koupelen: Zdeňka Lhotáková