Červená bestie je nejlepší. Českou cenu za architekturu získal koncertní sál v Karlových Varech
Na galavečeru byly vyhlášeni vítězové České ceny za architekturu. Mezinárodní porota vybírala ze 31 nominací vítěze a pět finalistů. Čtenáři EARCH.cz je už znají, ani jedna z oceněných staveb v minulých měsících neunikla naší pozornosti.
Česká cena za architekturu / EARCH.CZ , 7. 11. 2024
"The red beast", červená bestie, tak si prý porota České ceny za architekturu pojmenovala silnou, odvážnou a kontrastní stavbu, červený sál vložený do zdobné budovy Císařských lázní. Koncertní sál v Karlových Varech (2023), jehož autory jsou Petr Hájek, Nikoleta Slováková a Martin Stoss z ateliéru Petr Hájek Architekti, prohlásili porotci a porotkyně za nejzdařilejší tuzemskou stavbu. Podle nich se jedná „o promyšlenou kovovou skulpturu, jež byla vložena do dvorany opravených Císařských lázní a jež proměnila pomyslné srdce celého objektu a bez nadsázky se dá říci i regionu.“
Výrazně červená, volně stojící samonosná konstrukce je nově domovskou scénou Karlovarského symfonického orchestru a slouží pro pořádání nejrůznějších akcí – koncertů, divadelních představení, filmových projekcí či přednášek a konferencí. Právě velkou variabilitu porota ocenila. A také odvahu tvůrců. Autoři podle ní „vypracovali řešení, jež snoubí historický kontext a požadavky současné doby, a v neposlední řadě je také oceňují za to, že se jim podařilo přesvědčit majitele budovy o správnosti své kreativní a inovativní vize.“
Finalisté
Kromě hlavní ceny vyhlašuje porota také finalisty, letos jich bylo pět. Zaujala proměna budovy v centru Prahy, ve které se nyní nacházejí umělecké dílny Vysoké školy uměleckoprůmyslové a slouží jako Technologické centrum UMPRUM (2023). Rekonstrukce a přístavba, pod nimiž jsou podepsáni Ivan Kroupa, Jana Moravcová a Tomáš Zmek z Projektového ateliéru UMPRUM, respektuje panorama města a zároveň se umně otevírá veřejnosti díky vynechání jednoho segmentu eklektické fasády přes celou výšku budovy. Novinkou je pak zastřešení haly prosklenou střechou, díky kterému vznikl nový celoročně využívaný prostor uprostřed dispozice. „Tento projekt je nejen úspěšným architektonickým zásahem do složitého kontextu, ale vynikajícím příkladem toho, jak dodržovat zásady cirkulární ekonomiky pomocí reaktivace místa v centru města, použitím trvanlivých a přírodních materiálů a v neposlední řadě i flexibilitě vnitřního uspořádání, které umožňuje případné úpravy i do budoucna,“ zkonstatovala ve svém hodnocení porota.
Mezi finalisty se zařadila také Sportovní hala Řevnice (2023), kterou financoval soukromý investor. Realizace vznikla pro potřeby žáků, sportovních kroužků i celé městské komunity. Přestože je schéma areálu poměrně jednoduché, architekti Peter Sticzay-Gromski, Jan Horký a Sebastian Sticzay z ateliéru Grido, architektura a design se postarali o to, aby architektonický výsledek nebyl triviální. Dle slov poroty tomu napomohlo „vertikální strukturování hmoty s vystupující římsou parteru, které potlačilo dojem velkého monolitu“. Dřevo na stropě, podlaze a stěnách v interiéru zároveň aktivně přispívá ke kvalitě prostorové akustiky. „Design interiéru je založen na jednoduché racionalitě, přírodní kráse a kombinaci základních materiálů – betonu, dřeva a skla –, jež jsou zabaleny do vnějšího pláště nadčasové bílé omítky odkazující na českou architekturu 30. let 20. století. Uliční frontu tak doplnil elegantní dům, jenž je přínosem pro místní komunitu,“ shrnuli porotci ve svém hodnocení.
Konverze brownfieldů je v dnešní době již možné považovat za samostatnou architektonickou disciplínu, která naplňuje představy cirkulárního hospodářství a udržitelnosti. Jako promyšlenou a zdařile provedenou porota ocenila Adaptaci obilného sila (2023), jež je součástí revitalizovaného areálu Automatických mlýnů v Pardubicích. Při této adaptaci autoři z ateliéru Prokš Přikryl architekti směřovali své architektonické zásahy k prostorovému prožití památky v její celistvosti a zlepšení přístupnosti s ohledem na novou funkci. Zároveň nabízí „hluboký prostorový zážitek.“ Iniciátor záchrany Automatických mlýnů a zároveň investor úpravy obilného sila Lukáš Smetana letos obdržel i ocenění za výjimečný počin, které je součástí České ceny za architekturu.
Pozornosti poroty neunikla ani Rekonstrukce domu v Kutné Hoře (2023), při které architekti Jan Holub a Tomáš Hanus z BYRÓ architekti téměř „investigativním“ procesem odkrývali vrstvy paměti domu v historické zástavbě a zároveň je snoubili s novými zásahy tak, aby vytvořili funkční a moderní bydlení pro pětičlennou rodinu. Porota ocenila „dynamický a zároveň plynulý přechod mezi prostory s různým stupněm soukromí, které jsou umně propojeny flexibilními prvky, jako jsou posuvné panely, vnitřní otvory, okna a průsvitné prvky.“ Projekt je „příkladem promyšleného a citlivého přístupu k obnově památek v historických městech, což je dnes v Evropě, i mimo ni, nesmírně důležité téma.“
Příměstská území jsou ideální místa pro realizaci anonymních staveb. Pokud by se zde měla postavit utilitární stavba určená technickým službám, nikdo by tam ani promyšlený architektonický návrh nečekal. To však neplatí v případě Základny technických služeb v pražských Lysolajích (2022), kde se architekti Jan Kalivoda a Vojtěch Kaas z ateliéru PROGRES architekti rozhodli dát do řešení maximum, byli naprosto upřímní a bez zábran reagovali na výzvy prostředí. Odhalené materiály, viditelné rozvody a konstrukční prvky se zde hladce snoubí s průmyslovým charakterem budovy. „Strojní vybavení umístěné uvnitř se organicky začleňuje do architektury, přitom však architekti nezapomněli ani na lidi, kterým je určena ‚měkká vrstva budovy‘ projevující se již ve vstupním prostoru v podobě dřevěných bran zjemňujících první dojem. Architekti přitom použili i běžné prvky podporující udržitelnost budovy, jakými jsou zelená střecha, sběr dešťové vody či solární panely,“ odůvodnila své hodnocení porota.
Česká architektura: uhlíková stopa a dlouhé povolování
Porota byla mezinárodní a sešli se v ní řecký architekt Alexandros Vaitsos jako předseda a dále architektka Doris Wälchli (Švýcarsko), krajinářský architekt Neil Porter (Velká Británie), architekta a urbanistka Silja Tillner (Rakousko), architekt Peter Moravčík (Slovensko), architektka a publicistka Adriana Granato (Itálie) a architekt a lektor Andrius Ropolas (Litva). Společně také shrnuli svůj celkový dojem. Jak se jeví česká architektura, viděna očima z ciziny?
„Prvním, nejznepokojivějším zjištěním byl obecně nedostatečný ohled na životní prostředí již při vlastním navrhování. Příliš mnoho staveb rezignovalo byť jen na snahu o snížení uhlíkové stopy vystavěného prostředí, což je v naprostém rozporu se současnou mezinárodní praxí, kdy architekti investují svou kreativitu do navrhování invenčních řešení, která by mohla vyrábět a uchovávat energii či minimalizovat spotřebu materiálů s velkou uhlíkovou stopou, vymýšlejí způsoby pasivního vytápění a chlazení, zkoumají fasády zlepšující přirozené světelné podmínky, kontrolují a znovu využívají dešťovou vodu a jsou si holisticky vědomi celkových environmentálních důsledků své práce.“
Porotce a porotkyně překvapilo také „abnormálně dlouhé“ povolovací řízení. Ptali se prý českých kolegů, jak dlouho trvá. „Nejčastější odpověď valné většiny zněla 8 až 10 let, což je více než dvojnásobek času, na který jsme zvyklí v zemích, kde máme praxi my. Ohrožuje to integritu architektonických návrhů, platební schopnost ateliérů a také to prodražuje stavby, což je obzvlášť nešťastné v případě bydlení.“
Ocenili velký podíl rekonstrukcí: „Byli jsme mile překvapeni množstvím a vysokou kvalitou prací, které navrhovaly úpravy stávajících budov (jednalo se o rekonstrukce, revitalizace, dostavby či přístavby stávajících budov) – z celkového počtu 307 přihlášených tvořily 42 %, přičemž se to týká také čtyř z šesti finalistů včetně vítěze.“
Více k tématu
Další ceny
Cena předsedy Senátu Parlamentu ČR Miloše Vystrčila: Nízkoprahový klub v Nové Pace (2021), Jana Janďourková Medlíková a Jiří Janďourek z ateliéru atakarchitekti
Cena Ministerstva pro místní rozvoj ČR za prosazování kvalitní výstavby prostřednictvím architektonických soutěží: Park na Moravském náměstí v Brně (2023), CONSEQUENCE FORMA architects
Cena Ministerstva průmyslu a obchodu ČR za příkladnou revitalizaci brownfieldu: Mlýnu Hrušky (2022), Pelčák a partner architekti
Cena Ministerstva kultury ČR za zkvalitnění veřejného prostranství: Obnova Tachovského náměstí v Praze (2023), Jiří Opočenský a Štěpán Valouch ze studia OVA
Cena společnosti Central Group za inovativní přístup k řešení nového bydlení: Iconik v pražském Karlíně (2023) ateliér Edit! / Ivan Boroš, Juraj Calaj, Vítězslav Danda
Cena společnosti VEKRA za nadčasové řešení s důrazem na skloubení estetické a užitné hodnoty: Štvanická lávka v Praze (2022), ateliér AI PRAHA / Petr Tej, Marek Blank, Jan Mourek, Aleš Hvízdal a Jan Hendrych
Cena společnosti VELUX za práci s denním světlem: Zahradní pavilon v Praze (2023), ateliér BYRÓ architekti / Jan Holub a Tomáš Hanus
Cena agentury ochrany přírody a krajiny za citlivé a šetrné řešení stavby ve venkovském prostředí: Zvonička v Krásné (2023), ateliér Kocián & Liška Architekti.
Čestné uznání: Zahradní pavilon (2023), architekti Jan Holub a Tomáš Hanus z BYRÓ architekti
