Beton v interiéru

Než jsem začal psát tyto řádky, musel jsem si položit otázku: kde a v jaké formě se v interiérech potkávám s betonem? Uvědomil jsem si, že prakticky všude a také, že nebude vůbec snadné nějak logicky toto téma uchopit.

Nejčastěji se se železobetonem setkávám v podobě monolitických stěn, sloupů, stropů. Náročnější zákazníci spolu s architekty si často dovolí tyto plošné prvky zanechat v syrové podobě jako součást interiéru. Není také výjimkou, že součástí vnitřních prostor je průmyslová betonová podlaha. Často tyto kombinace vidíme nejen ve veřejných budovách, ale i v rodinných domech a bytech. Samotná realizace pohledových betonových ploch je náročná na provádění i následné ošetřování. Výsledný efekt a praktičnost ovšem stojí za to.

Budu-li pokračovat ve svém osobním výčtu betonových prvků v interiérech, tak nemohu opomenout jeden ze základních konstrukčních prvků každé vícepodlažní budovy – schodiště. Potom také krby, kuchyňské či barové a prodejní desky a pulty, části koupelen – sprchy, vany, umyvadla a odkládací desky a police. Nejspíš je nevyjmenuji všechny, ale bývají to prvky, které nějakým způsobem, převážně materiálově spojují daný prostor s celkovým stylem budovy.

Stále více se setkávám se zákazníky, kteří vědí, co od betonu očekávat. Diskutují se svými architekty a projektanty. Jsou ochotni si pro lepší představu zajet prohlédnout doporučené prvky a budovy. Zákazníci se již přestali obávat používat syrové materiály, jako je třeba beton. Jednoduché prostory může „zdobit“ už jen pouhý tvar nosných konstrukcí nebo v nich mohou vyniknout umělecké prvky, sochy, obrazy a třeba i jen hra světla a stínu.

PROČ TEDY BETON DO INTERIÉRU?

V prvé řadě si ale musíme uvědomit, že i přes své skvělé vlastnosti není beton v interiéru vhodný pro každého. Je třeba si k němu najít svou cestu, vztah. Snad každý z dnešní dospělé populace prožil nějakou socialistickou panelákovou epizodu. V paneláku bydlel, pracoval, chodil do školy. Beton je z této doby spojen s panelákem a stal se jakýmsi symbolem doby a šedi ve výstavbě bydlení. Spousta z nás si ještě nedávno nedovedla ani jen představit, že by onu symbolickou betonovou šeď snesla ve svém obydlí, práci.

S přibývajícími zkušenostmi, dostupností informací o architektuře, rozvojem cestovního ruchu a s tím spojenou inspirací ze světa posléze i český zákazník začal objevovat krásu a přednosti železobetonových konstrukcí. Začal je pak požadovat a používat do svých obydlí a na svá pracoviště.

Nabídnu několik předností betonu uplatňovaných v interiérech: • beton je univerzální materiál, snadno kombinovatelný s dalšími materiály, • beton je celkem snadno tvarovatelný do bednění, vyžaduje to však často velkou představivost a přesnost práce řemeslníků, • beton je svou šedou barvou neutrální a na jeho základu je možné nechat vyniknout další ušlechtilé materiály – sklo, ocel, nerez, dřevo, omítku, hrubé zdivo..., • beton a železobeton má výborné mechanické a fyzikální vlastnosti – pevnost, pružnost..., • železobeton umožňuje zrealizovat samonosné konstrukce, z jiných materiálů zcela neproveditelné, • beton a železobeton je zásadní konstrukční materiál, nosný prvek, tvořící kostru budov, materiál, do kterého lze kotvit, zavěsit prvky z jiných materiálů.

Pokračování na další straně.

Vrátím se nyní k již zmiňovaným betonovým schodištím, ke kterým mám díky své praxi nejblíže. Pokusím se o zachycení vývoje v této oblasti.

Po revoluci se republikou přehnal boom podnikatelského baroka a ve schodištích „doba dřevěná“. Trvalo několik let, než se hlavně v rodinných domech začala prosazovat opět schodiště z betonu. Dřevěné schody válcovaly trh, a když si někdo dělal schodiště z betonu, pak to byly klasické osvědčené typy – přímá ramena s mezipodestou. Osobně jsem začal zaznamenávat změny v půdorysných tvarech betonových schodišť až v roce 1996, kdy se zákazníci začali ohlížet po něčem jiném za rozumnou cenu. Mezi prvními tvary, které nahradily zmíněnou klasiku, byl tvar U a C na plné nosné desce. Po čase se přidala „zubatá“ lomenicová železobetonová nosná deska přímá a posléze půlkružnice. (Mimochodem až v letošním roce se z této nosné konstrukce stal doslova hit.) Po lomenicích přišla řada na betonové moniérky jako zábradlí, samonosné střední schodnice s dřevěnými stupnicemi, samonosné konzolové stupně a nebo také téměř sochařský artefakt – samonosná schodnice v zrcadle jako nosná konstrukce pro skleněné stupnice vložené do připravených otvorů (schodnice pak pokračuje až ke stropu ve tvaru spirály).

V současné době lze při stavbě schodiště vybírat z celé řady variant nosných konstrukcí a půdorysných tvarů. Proporce schodiště a tloušťka a množství armatury se odvíjí od možností kotvení, uložení, délky a půdorysného tvaru.

Spolu s betonovými schodišti prošly vývojem jak obklady stupnic, zábradlí, tak povrchové úpravy vlastní betonové konstrukce. Zpočátku se betony omítaly. Dnes dochází spíše ke stěrkování cementovými opravnými materiály nebo i přiznání bednění v syrovém stavu nebo dokonce broušení ploch schodiště. Stěrky zažily asi nejbouřlivější vývoj.

Stěrky, původně vyvíjené na opravy betonových konstrukcí, jsou dnes používány k finalizaci nebo jako napodobeniny betonových ploch např. na zděné stěny apod.

Schodiště z ryze funkčního prvku získalo na významu i z pohledu designu. Prošlo přechodem od unifikovaných prvků k originálním solitérům, často dominujícím celému prostoru. Se složitostí a náročností konstrukcí a tvarů roste i pracnost a zvyšuje se cena. Jde o ruční práci kvalifikovaných řemeslníků s relativně malým množstvím materiálu. Je proto zapotřebí rozlišit standardní práci od tvorby až uměleckých artefaktů, i když „jen z obyčejného betonu“.

SCHODIŠTĚ JE VÝZVA

Schodiště je pro mnoho projektantů neřešitelný oříšek. Z předkládaných projektů jde někdy strach, co všechno musí papír snášet. Schodiště je náročný prostorový konstrukční prvek, vyžadující již při návrhu velkou pozornost. Aby bylo schodiště opravdu funkční, musí splnit celou řadu podmínek daných normou a podcenění některé může později zákazníkovi nadělat nemalé vrásky. Správný a funkční návrh schodiště vyžaduje navíc pochopení celého schodišťového prostoru s vyřešenou komunikací budovy.

Snad mohu prohlásit, že ergonometricky dobře navržené schodiště zpravidla splní požadavky normy (ČSN 73 4130 – Schodiště a šikmé rampy) a je dobrým základem pro vytvoření kvalitního designu. Obráceně to, bohužel, platit nemusí. Je třeba všechny podmínky a představy designera skloubit, ale funkčnost a bezpečnost provozu schodiště musí být vždy na prvním místě. 

Ing. Břetislav Eichler DNA CZ, s. r. o., Beethovenova 3, 602 00 Brno e-mail: eichler@schody-dna.cz, www.schody-dna.cz