Barák Aleny Šrámkové po 10 letech. Fakulta architektury slaví první dekádu provozu
Jednoduchá, otevřená, pravdivá – taková měla být nová budova Fakulty architektury ČVUT, kterou se svými kolegy navrhla nestorka české architektury Alena Šrámková. Ke slavnostnímu otevření přísné betonové stavby došlo na den přesně před 10 lety a při této příležitosti přinášíme novou sadu fotografií ukazující, jak budova v čase stárne.
Matěj Beránek , 22. 2. 2021
Když došlo v roce 2004 k vyhlášení architektonické soutěže na Novou budovu ČVUT, kde měla své sídlo najít také Fakulta architektury, byla to pro celu tuzemskou scénu velká událost. Odpovídalo tomu také složení poroty soutěže, ve které zasedla taková jména, jako jsou česko-švýcarský architekt Miroslav Šik, tehdejší profesor Akademie výtvarných umění Emil Přikryl, architekti Miroslav Masák a Josef Pleskot nebo česko-německý architekt Ivan Reimann. Dnešní děkan fakulty Ladislav Lábus se pak podílel na přípravě zadání.
Více k tématu
Přestože se porota nakonec rozhodla první cenu neudělit, byl k dopracování svého návrhu vyzván tým profesorky Aleny Šrámkové, která v soutěži se svými kolegy Lukášem Ehlem a Tomášem Koumarem získala druhou cenu před projektem studia HŠH. Projekční práce trvaly několik dalších let, samotná realizace budovy pak probíhala mezi lety 2009 a 2010. Ke slavnostnímu otevření Nové budovy ČVUT, kterou dnes vedle studentů architektury využívá také Fakulta informačních technologií ČVUT, došlo 22. února 2011.
„Když jsme začínali vůbec přemýšlet o konceptu nové školy, tak jsme vlastně mimoděk reagovali na prostředí školy staré. Čím to bylo, že každý do školy chodil, jen když musel na cvičení, konzultace a dost. Učitelé snad někdy navíc za svou prací. Nikdo se tam ale nechodil kamarádit, povídat si, hrát si, číst či rozmýšlet,“ stojí v prohlášení autorů návrhu studentům.
Prostředím „školy staré“ je přitom myšlen sousedící areál budov Fakulty stavební ČVUT ze 70. let od architektů Františka Čermáka a Gustava Paula. Tento areál se totiž vyznačuje stísněnými prostory dlouhých úzkých chodeb a malými místnostmi, kde se studenti nemohou scházet ve vyšším počtu, natož pak pořádat jakékoli mimoškolní akce. Cílem Aleny Šrámkové tak bylo prostory nové fakulty maximálně otevřít – v interiéru se to projevuje trojicí zastřešených atrií, v exteriéru velkým nádvořím. Po materiálové stránce vládne tomuto „baráku“ (Šrámková své realizace jinak nenazývá) odhalený beton, místy doplněný cihlovým obkladem.
Nádvoří měly podle plánů autorů doplnit kopie plastik významného amerického architekta a pedagoga s českými kořeny Johna Hejduka Dům sebevraha a Dům matky sebevraha věnované památce Jana Palacha. Sochy v současnosti stojí na Alšově nábřeží v Praze. Před rokem došlo nicméně na nádvoří fakulty architektury k instalaci „domu na kolečkách“ podle Hejdukových skic – šlo přitom o dárek studentů k 90. narozeninám Aleny Šrámkové, která na fakultě dlouhá léta působila jako pedagožka. (Životní jubileum architektky přezdívané „nestorka české architektury“ oslavovala také výstava na pražské Kampě, pro kterou Šrámková osobně vybrala své nejvýznamnější projekty.)
Budovu Fakulty architektury ČVUT představil také krátkometrážní dokument z produkce EARCH.TV, ve kterém Alena Šrámková osobně popisuje hlavní myšlenky návrhu.
