Ateliér SAD a rekonstrukce žižkovského vysílače

Jak jste se vlastně vy tři dali dohromady?

První tři roky jsem studoval na FA ČVUT, pak jsem přešel na Vysokou školu uměleckoprůmyslovou, kde jsem se v rámci práce na škole potkal s Tomášem a Adamem, se kterými jsem si vyzkoušel první realizaci. Začalo to tedy fungovat již poměrně dávno. Naše první realizace byla rekonstrukce rodinného domu Všenory. K té jsme dělali projekt ještě před rokem 2005 a tehdy se zformovala naše vzájemná spolupráce.

Jak byste charakterizoval vaše studio a jeho styl práce?

Pro nás je nejdůležitější to, že před každým zadáním, a je jedno jestli je to malá věc na úrovni produktového designu nebo něco většího na úrovni architektury, vždycky vypracováváme vstupní analýzu a hledáme principielní pilíře, proč je ten projekt jedinečný a co by se v něm mělo dál rozvíjet. Dobře vytvořené zadání a nalezení priorit je ta nejdůležitější část práce. Když se toto podaří nastavit i s klientem a najít důležitá místa, která je nutno řešit, tak se jim snažíme věnovat a rozvíjet je, takže výsledek je pro nás samotné leckdy překvapením. Proto každý projekt děláme v podstatě od nuly. Je to takové dobrodružství. Samozřejmě je v tom vždy náš autorský rukopis, ale není tam prvoplánově. Ty základní důvody kvůli kterým to vypadá tak, jak to vypadá, jsou principielní a ne estetické. Vychází to z podstaty.

Můžete nám říct něco o projektu rekonstrukce žižkovské věže?

Celý ten projekt by byl na dlouhé povídání, protože 90% té práce, kterou jsme tam udělali je to, co vlastně ve výsledku není vidět. Jsou to veškerá střeva, technologie a jejich koordinace. V životě jsme složitější projekt nedělali. Také si myslím, že už to s architekturou nemá tolik společného, protože je to spíš na úrovni konstruování ponorky.

Co tedy bylo hlavní myšlenkou?

Hlavní koncept byl poměrně jasný a jednoduchý - vytvořit 360° výhled na město, který tam předtím nebyl. Na podlaží, kde jsou kapsle, byla totiž kuchyň i záchody a zahnutou chodbou se šlo do jedné kavárny a do druhé kavárny. Optimalizací se nám povedlo zmenšit plochy na vzduchotechniku a na hašení o dvě třetiny a díky tomu jsou záchody a kuchyně v horní úrovni, kde je zároveň i one-room hotel, který má obrovské pásové okno s nádherným výhledem. Stejným způsobem se řešila i vyhlídka. Dřív se jí přezdívalo “Labyrint”, protože tam člověk bloudil dokola a nevěděl jestli to obešel jednou nebo dvakrát.

Výsledný design, to jsou takové třešničky na dortu, za které jsme samozřejmě rádi, protože je to taková naše vizitka, ale ve výsledku by nám mohlo stačit to, že se podařila zrealizovat ta koncepce neomezeného výhledu, o které jsem mluvil. Tomu se muselo přizpůsobit úplně všechno, včetně nového požárního řešení, nového evakuačního řešení a zásahů do fungování věže.

Proto muselo například vzniknout nové točité litinové schodiště, které spojuje dvě úrovně v rámci jedné kapsle. Hlavní výtah v tubusu totiž nemá v té úrovni zastávku a ze zásahového schodiště tam není ani prostup. Takže to naše litinové schodiště je jediná úniková cesta, a proto muselo splnit veškeré bezpečnostní předpisy. Celá ta hala je nyní jedna požární předsíň a všechno co v ní je, musí splňovat nejpřísnější požadavky požární předsíně v 60ti metrech nad zemí, stejně jako u mrakodrapu. Tím byl podmíněn výběr všech materiálů a zpracování.

Proto jste si vybrali litou podlahu SikaDecor®? Jaké vlastnosti vás na ní zaujaly?

Podlaha Sika byla vybrána v první řadě z požárních důvodů. Jedná se totiž o materiál čistě na bázi cementu, takže splňuje přísné požárně bezpečnostní požadavky. Další důvod byl, že jsme chtěli mít v celé úrovni na podlaze jen jeden materiál. Proto pro nás byla podlaha SikaDecor® ideální volbou a použili jsme ji i v předsíních chráněných únikových cest.

Byla litá podlaha SikaDecor® záměrně vybrána pro vytvoření té správné atmosféry?

Princip celoplošné betonové stěrky byl od začátku součastí konceptu interiérového řešení a na charakteru celkové atmosféry se podílí velkou měrou. Navíc mohu z vlastní zkušenosti potvrdit, že ten správný pocit z takového typu stěrky jen tak nevyprchá a vždycky se spolehlivě dostaví i po nějakém čase používání.

Na co jste z celého projektu nejvíc pyšní?

Celá věž je dokladem toho myšlení, o kterém jsem mluvil na začátku – že každý šroubek a všechno, co nějak vypadá, je vždy něčím podmíněno. Naše vítězství je hlavně v tom, že se nám zde podařilo odbourat atmosféru protiatomového krytu, takže dnešní návštěvníci tam mohou prožívat úplně jiné pocity než dřív a vedle úchvatného zážitku z vyhlídky si navíc mohou i příjemně popovídat třeba o tom, jestli jim tam chutná nebo nechutná káva. Zkrátka se na tomto zvláštním místě podařilo vytvořit takovou atmosféru, kvůli které tam lidé rádi chodí. To je vzácnost, protože atmosféra se těžko projektuje.

Děkuji za rozhovor.