Architektura navzdory režimu. Pět nejlepších českých kostelů z poválečné éry
Sakrální stavby byly po roce 1948 z architektonických zakázek téměř vymýceny. Přesto na našem území vzniklo několik výrazných realizací, a to především v době politického uvolnění ve druhé polovině 60. let. Iniciovala je farní společenství, která pro ně oslovovala progresivní architekty a umělce.
Adéla Vaculíková , 23. 12. 2022
Kostel sv. Josefa v Senetářově, Ludvík Kolek, 1969–1971
Kostel sv. Josefa stojící v centru Senetářova na Blanensku patří k vůbec nejznámějším poválečným římsko-katolickým kostelům u nás. Stavbu, jejíž dokončení doprovázely velké slavnosti, iniciovala farnost v Jedovnicích v čele s farářem Františkem Vavříčkem, který se do dějin umění zapsal jako podporovatel tehdejší neoficiální umělecké scény. Kostely v Jedovnicích, Kotvrdovicích a Senetářově totiž nechal upravit tehdejšími významnými československými umělci, především tvůrci abstraktních a informelních děl.
První návrh kostela sv. Josefa pochází již z doby politického uvolnění, konkrétně roku 1968. Jeho autorem je brněnský malíř a sochař Ludvík Kolek. „To, že nebyl architekt, ale sochař a malíř, se zásadně promítlo do formování podoby kostela, která vychází spíše ze sochařských principů než architektonických,“ píše Šárka Belšíková, kurátorka výstavy Posvátné umění v nesvaté době, která nyní probíhá v Muzeu umění Olomouc a Michal Sklenář.
Kostel sv. Josefa je koncipován jako trojlodní. Světlo do interiéru přivádí prosklené průčelí a také světlíky v příhradových konstrukcích, které nadnáší skořepinovou střechu. Ludvík Kolek je rovněž autorem většiny umělecké výzdoby kostela. Křížovou cestu pak vytvořil přední malíř druhé poloviny 20. století Mikuláš Medek.
Více k tématu
Kaple Božského Srdce Páně v Kotvrdovicích, Ivan Nosek (přístavby), 1966
Dílo Mikuláše Medka se nachází i v kapli v Kotvrdovicích – malé obci vzdálené jen několik kilometrů od Senetářova. Architektonickou úpravu kaple provedl v roce 1966 architekt Ivan Nosek, který k ní přistavěl nový presbytář a sakristii. Řešení liturgického prostoru pak prošlo úpravou ještě v roce 1980, kdy byl v kapli osazen mobiliář od Ludvíka Kolka, světla od sochaře Jana Koblasy a i oltářní obraz od Mikuláše Medka. Ten na plátně ve tvaru obráceného písmena T zobrazil trnovou korunou s nástroji Kristova umučení.
Kaple Božského Srdce Páně na sebe upozorňuje velkým modrým srdcem, plastika pochází opět od sochaře Jana Koblasy, který stejně jako Medek tvořil pro jedovnickou farnost v už od 60. let. Plastika na průčelí kaple však pochází až z porevoluční doby, konkrétně z roku 2014.
Kostel sv. Václava v Mostě, Michal Sborwitz, 1981–1989
Most kdysi býval malebným historickým městem s množstvím hodnotných budov, jejichž historie sahala až do středověku. S odstraněním původní zástavby v průběhu 60. a 70. let ve prospěch těžby uhlí došlo ke zničení celkem šesti kostelů. Zachován byl pouze pozdně gotický kostel Nanebevzetí Panny Marie, který byl složitě transportován mimo zasažené území.
„Vzhledem k této situaci došlo k dohodě mezi státem a církví a v mostecké děkanské zahradě mola být zbudována nová kaple sv. Václava,“ píše Šárka Belšíková a Michal Sklenář. Uvádí také, že se jedná o jedinou novostavbu římskokatolického kostela na území Čech.
Autorem kostela sv. Václava je architekt Michal Sborowitz, který na přelomu 60. a 70. let spolupracoval ve Státním projektovém ústavu s architektkou Alenou Šrámkovou. Pro kostel v Mostě zvolil „neutrální“ neofunkcionalistické tvarosloví, stavba totiž ve své době nesměla nést výrazné církevní znaky. Jediným symbolem, který prozrazuje, že se jedná o katolický kostel, je kříž skrytý ve hmotě zvonice. Zvenčí i zevnitř je kostel obložen broušeným vápencem, monochromatický výsledek nakonec rozbíjí pouze mobiliář ve stříbrné a modré barvě.
Farní sbor Českobratrské církve evangelické Praha-Kobylisy, Ernst Gisel, 1967–1971, Radovan Schlaufer a Jakub Roskovec (dostavba), 1995–2001
Kromě římskokatolických kostelů došlo mezi lety 1948−1989 k výstavbě několika sakrálních staveb pro další církve působící v Československu. Jednou z vůbec nejpřekvapivějších je Farní sbor Českobratrské církve evangelické v Praze-Kobylisích, který navrhl švýcarský architekt Ernst Gisel. Aby v komunistickém Československu stavěli západní architekti přitom nebylo vůbec běžné, v tomto případě je ještě podivuhodnější, že takový architekt mohl realizovat právě církevní stavbu.
Budova sboru byla postavena jako součást oficiálního plánu na vybudování tzv. Severního města. Roku 1965 na něj byla vypsaná dokonce architektonická soutěž, její výsledky však nakonec v praxi uvedeny nebyly. Návrhem farního sboru byl nakonec pověřen architekt Ernst Gisel, který ve své době patřil k nejslavnějším švýcarským architektům a měl za sebou realizaci několika církevních staveb. Pro zakázku sboru v Kobylisích ho získal místní farář Eugen Zelený. Výstavba sboru byla financována především z darů, a to z velké části zahraničních.
Výsledná podoba sboru má blízko k estetice brutalismu, Ernst Gisel pracoval s různými strukturami pohledového betonu, v interiéru pak uplatnil i dřevo. Zajímavé je uplatnění mobilní dřevěné příčky, která umožňovala rozdělit prostor modlitebny na dvě části. Stavba od své realizace prošla několika stavebními úpravami, nevýraznější se uskutečnila v 90. letech, kdy na původně dvoupodlažní stavbu nasedla nová dřevěná nástavba.
Sbor Církve bratrské v Horní Jasence, Pavel Vaněček, 1968–1972
Sbor Církve bratrské v Horní Jasence, vesnici u Vsetína, vznikl místo starší modlitebny, která stála v cestě nové silniční komunikace. Stejně jako v mnoha dalších případech se zde podařilo naplánovat výstavbu nového sboru v době politického uvolnění. Na sboru Církve bratrské v Horní Jasence byla v roce 1968 vypsána architektonická soutěž, ve které zvítězil architekt Pavel Vaníček, tehdy čerstvý absolvent architektury na ČVUT.
Pavel Vaníček navrhl pro Horní Jasenku sbor na nepravidelném, rozvětveném půdoryse, přičemž stavbu přizpůsobil svažitému terénu. Sbor koncipoval jako nízkou hmotu, dominantou se stal pouze samotný prostor modlitebny, který je zastřešen asymetrickou sedlovou střechou a ven se otevírá skrze prosklenou stěnu.
