Architekti, stavební inženýři a projektanti
Velká část české veřejnosti nemá jasno v tom, kde přesně spočívá rozdíl mezi těmito třemi termíny. Často dochází k záměnám jak mezi lidmi, tak i v médiích. Výsledný zmatek potom škodí všem – architektům, stavebním inženýrům, ale hlavně veřejnosti. Takže jak se to s nimi tedy má?
Václav Pavlík , 24. 8. 2016
Projektant
Oficiálně je termín projektant definován ve Stavebním zákonu (zák. č. 183/2006 Sb.) který (zjednodušeně podáno) říká, že „projektantem“ může být jak autorizovaný architekt, tak autorizovaný (nejen stavební) inženýr, ale také autorizovaný technik (třeba středoškolák s praxí).
Neoficiálně se ale termínem „projektant“ často označují všichni, kteří se nějak podílí na tvorbě stavební dokumentace – čili nejen autorizovaní, ale také neautorizovaní inženýři, architekti a technici.
Sečteno podtrženo – projektant je člověk, který projektuje, a může to být jak architekt, tak inženýr, ale v širším smyslu slova také vlastně kdokoli, kdo umí narýsovat stavební výkres.
Stavební inženýr
Jak název napovídá, jedná se o vysokoškolsky vzdělaného odborníka, který dosáhl titulu Ing. na stavební fakultě. To je nicméně pořád velice široká škatulka, pod kterou se schovají odborníci na materiálové inženýrství, konstrukce a dopravní stavby („mostaři“ a „dopraváci“), vodní hospodářství a vodní stavby („vodaři“), požární bezpečnost staveb („požárníci“), geodézii atd.
Zdaleka nejčastěji (neboť absolventů tohoto oboru je nejvíc) se ovšem jedná o odborníky na pozemní stavby – a právě „pozemáci“ jsou ti, které si veřejnost nejčastěji plete s architekty.
Tento obor se zabývá stavebními konstrukcemi a jejich vlastnostmi. Umí všemožně analyzovat konstrukci, navrhovat konstrukční prvky, optimalizovat je, staticky, tepelně a jinak je posuzovat atd. Je to tedy odborník pro praxi, stavitelství a architekturu naprosto klíčový a nezbytný. Ale není to architekt.
Architekt
Architekt má před jménem titul Ing. arch. (inženýr architekt), dříve udělovaný akad. arch. (akademický architekt) nebo MgA. (magistr umění), pokud je absolvent architektonického oboru na Akademii výtvarných umění nebo Vysoké školy uměleckoprůmyslové v Praze – tento titul je ale udělován i jiným uměleckým oborům (designérům, spisovatelům, sochařům, malířům hudebníkům, fotografům…).
Zatímco stavební inženýr věnuje veškeré studium na univerzitě i po ní tomu, aby co nejlépe pochopil, co se děje uvnitř každé zdi, sloupu, trámu a stropu, architekt se specializuje na to, co se děje mezi nimi.
Jak už jsme zmínili v článku Co je to architektura, mezi konstrukcemi totiž žijí a pohybují se lidé, kterým se architekt snaží vytvořit takové prostředí, aby se jim tam žilo a pohybovalo co nejlépe. K tomu je samozřejmě nezbytné nutné, aby také znal vlastnosti konstrukcí – alespoň do té míry, do jaké tyto vlastnosti ovlivňují život mezi nimi.
Konflikt
Stavební inženýři si občas z architektů utahují, někdy se dokonce vyjadřují až pohrdlivě. Jednak proto, že vidí, že architekti nerozumějí konstrukci tak dobře jako oni (což je asi většinou, ale ne vždy, pravda) a jednak proto, že architekti často mluví o pocitech, harmonii, kontextu, formě, konceptu, kompozici a podobných kategoriích zmíněných v minulém článku, kterým inženýři zpravidla nerozumí. Jsou to totiž kategorie špatně měřitelné – neinženýrské.
Musíme si ale uvědomit, že každý člověk má pocity a na každého člověka prostor psychologicky působí. Tyto kategorie tak rozhodně nemůžeme zanedbávat. Bohužel to velice často děláme.
Architekti si na druhou stranu zase stěžují na to, jaké architektonické kvality mívá mainstreamová produkce z per stavebních inženýrů.
Kdo je lepší
Koho je tedy lepší udělat projektantem svého domu? Nejlepší výsledky přináší, pokud jsou do návrhu zapojeny obě profese. To ovšem zákon vyžaduje jen ve výjimečných případech. Jinak mají navrch stavební inženýři – těm totiž zákon přesně specifikuje, kdy do procesu návrhu musí být přizváni – a to je v podstatě vždy.
Naproti tomu architekti musí být ze zákona zapojeni do návrhu jen ve výjimečných případech – při tvorbě územních plánů, při opravách národních kulturních památek, nebo pokud to požaduje například stavební úřad nebo samospráva obce nebo kraje. A to je, jak jsem psal v prvním článku, zhruba jen v 5 % případů.
Zamyslet se nad tím nepotřebují pouze laici či zákonodárci. Jedním, z kroků, který by v tomto směru pomohl, by bylo i větší pochopení ze strany stavebních inženýrů. Stejně jako je architekti potřebují pro dobré technické fungování staveb, měli by inženýři uznat, že k vytvoření kvalitní architektury prostě potřebují architekty.
Jinak se nemůžeme divit, že nově postavené budovy a veřejné prostory mají často tak mizernou architektonickou kvalitu. Každý by měl dělat to, čemu rozumí nejlépe. Lapidárně řečeno – pokud dům navrhuje pouze stavební inženýr bez účasti architekta, můžete se spolehnout na to, že budete mít skvělé zdi. Problém je, že lidi nežijí ve zdech, ale mezi nimi
