Architekti CZ: Výuka - 2. díl - Rudiš
Viktor Rudiš je přesvědčen, že dobrý učitel architektury musí být zároveň tvůrčím architektem.
Jaroslav Sládeček , 4. 11. 2015
Chtěl jste někdy učit?
Po revoluci se stal děkanem na brněnské fakultě architektury můj kamarád Ivan Ruller a lákal mne do školy. Nějaký čas jsem učil pravidelně, v ateliéru bylo ale v té době hodně práce a na školu nebylo moc času. Nový děkan měl zájem o stálé zaměstnance, takže moje učitelská kariéra brzy skončila. Od té doby chodím do školy, když mne někdo pozve na nějakou oponenturu nebo do nějaké komise.
Jak si myslíte, že by se mělo učit?
V každém případě by učitel měl být i tvůrčím architektem. Viděli jsme to na Rozehnalovi, na jeho autoritě, která vycházela z jeho praktické projekční činnosti. Ukazoval nám svoje plány a stavby, viděli jsme v nich svůj vzor a snažili jsme se je napodobit. Po něm přišli na školu straničtí funkcionáři a jejich vliv na studenty byl minimální.
I dnes by, přirozeně, měli učit nejlepší architekti. Za Rozehnala nebyl asi problém spojit praxi a povinnosti ve škole. Dnes je to daleko obtížnější. Chápu praktikující architekty, že škole nemohou věnovat moc času. Domnívám se, že systém externích profesorů, který funguje v jiných zemích, by měl svůj smysl i u nás.
Text byl převzat z knihy Architekti CZ / 20 rozhovorů, jejíž vznik byl podpořen grantem Studentské grantové soutěže ČVUT v Praze (č. SGS14/085/OHK1/1T/15 - Principy tvůrčí práce současných českých architektů).
