Architekti CZ: Výuka - 14. díl - Zdebská
Markéta Zdebská si prošla řadou zkušeností, které jí dnes pomáhají rozpoznat výjimečné věci.
Jaroslav Sládeček , 4. 12. 2015
Chtěla byste učit architekturu ve škole?
Nevím, jestli mám na to dost zkušeností, ale myslím si, že by mě to bavilo. Ano, jednou bych chtěla.
Dá se architektura naučit?
Myslím si, že dá. Vidím to i na sobě. Umím toho sice ještě málo, ale na umprum jsem šla s cílem naučit se to. Když je tomu člověk otevřený, tak to rozpozná. Mě by právě hodně bavilo pracovat s lidmi, rozpoznávat jejich myšlenky a pomáhat jim posouvat se někam, kde bych cítila, že se odehrává něco výjimečného.
Jak by se měla architektura učit?
Podle mě je důležité nechat lidem prostor a nenutit je, aby byli kopiemi učitelů. Dřív byly mistrovské školy, ale nevím, jestli dnes máme tak výrazné mistry, aby se z nich mohly dělat kopie. Tedy jsou asi dva způsoby učení. Buď učitel své žáky vede k tomu, aby pracovali stejným způsobem jako on, nebo je nechává vyvíjet se samostatně a jen je usměrňuje, nabízí jim možnosti. Mně se zdá o něco lepší, když si na to přicházejí sami.
Jak moc se toho architekt naučí ve škole a kolik toho musí dohnat praxí?
Některé věci škola naučit nemůže. Tam se člověk naučí formulovat myšlenky, stát si za svým a umět to prezentovat druhým. Ale ty technické věci vyžadují přímou zkušenost. Když ke mně přijdou brigádníci čerstvě po škole, tak je vidět, že nevědí, co si s těmi vědomostmi počít. Je velký rozdíl, jestli jsem postavila deset domů, nebo padesát.
Z tohoto pohledu si myslím, že se dobře narodili architekti okolo ročníku 1970. To jsou tak zkušení lidé, kteří vystudovali po revoluci, mohli už pracovat v zahraničí, zažili stavební boom a dnes jsou ještě pořád mladí. A jsou opravdu zkušení, protože toho mají odpracováno hodně. Já jsem se narodila jako architekt do krize. Když jsem končila školu, měla jsem rozpracovány tři velké projekty – bytový dům, viladům a kancelářskou budovu v Uhříněvsi. A všechno to padlo kvůli krizi.
Já myslím, že ty sedmdesáté ročníky s tou krizí bojují také.
Ale ty zkušenosti už jim nikdo nevezme.
Jaká byla vaše zkušenost z ateliéru Josefa Pleskota?
Tam jsem pracovala jen půl roku ke konci školy a zkušenost to pro mě byla především v tom, že jsem tam vůbec mohla být a zažívat jeho přítomnost. Když je člověk v přítomnosti mistra, tak se ho to dotkne vždy.
Text byl převzat z knihy Architekti CZ / 20 rozhovorů, jejíž vznik byl podpořen grantem Studentské grantové soutěže ČVUT v Praze (č. SGS14/085/OHK1/1T/15 - Principy tvůrčí práce současných českých architektů).