Architekti CZ: Výuka - 11. díl - Rozwałka
Szymon Rozwałka je přesvědčen, že základem práce pedagoga na vysoké škole by měla být především vědecká činnost.
Jaroslav Sládeček , 25. 11. 2015
Chtěl byste se věnovat architektuře jako učitel?
Chtěl, ale asi už to nezvládnu. Na univerzitě je nutný postup od doktoranda výš a není lehké do toho vstoupit v pětačtyřiceti. Tedy pokud to má být nějaká vážná teoretická vědecká práce. Vyučování je sice hodně důležitá součást, ale základem práce na vysoké škole by měla být především vědecká činnost.
Jak by se měla architektura vyučovat?
Banální odpověď by byla: ‚Myslet a ne jen učit pravidla a mechanismy‘. Myslím si, že základem by měla být vysoká úroveň samotného akademického diskurzu v architektuře. Že bychom se měli bavit nejen se studenty, ale hlavně architekti mezi sebou. Tak jako se tu dnes bavíme my dva. To by mělo být to normální prostředí akademického diskurzu. Když slyším, jaká jsou zadání úkolů na vyskoých školách, čtu si jaká jsou témata doktorátů, připadá mi, že 90% té vědecké práce je jen mapování něčeho, žádná intelektuální práce. Taková velmi bezpečná vědecká práce. A to není architektonický diskurz, o kterém mluvím. Jak jsem říkal, že architekti nejsou intelektuálové, tak v této úrovni je to cítit.
Pokaždé, když jsem na benátském bienále vstoupil do expozice, kterou dělala OMA, byl to moment pro intelektuální myšlení. Byl to architektonický diskurz dle mých představ, pokaždé to byl výsledek nějaké intelektuální práce. A to je má představa o tom, jak by se mělo vyučovat. Taková úroveň debat by měla být standardem na fakultě a studenti by měli dělat projekty v rámci takových debat, ne se jen držet sousední římsy.
Text byl převzat z knihy Architekti CZ / 20 rozhovorů, jejíž vznik byl podpořen grantem Studentské grantové soutěže ČVUT v Praze (č. SGS14/085/OHK1/1T/15 - Principy tvůrčí práce současných českých architektů).
