Architekti CZ: Tančící dům a Chobotnice - 1. díl - Ruller, Šrámková, Vávra, Križek

Ivan Ruller

Dnes jsem četl v novinách, že se hledá místo, kam by přenesli knihovnu od Kaplického.

V Brně už máte zastávku ve tvaru Chobotnice. Tak za to se stydím. A jsem dost překvapený, že to jeho žena připustila, protože to je taková karikatura. Je to veliké jako polovina mého pokoje a má to funkci autobusové zastávky. Já myslím, že toto se nemá dělat. Kdyby ta vnitřní funkce měla alespoň nějakou logickou spojitost s tím tvarem, ale udělat to jen jako dutou slupku, do které se dá něco jiného bez jakéhokoli vztahu, to mi vadí.

To se pak dá dát na střechu cokoli, jen aby dovnitř nepršelo. Ale objevují se i snahy Chobotnici opravdu realizovat. Mně by na Letné ta Kaplického knihovna vůbec nevadila. Myslím si, že Praha je architektonicky tak krásná, že by jí jeden takový solitér nemohl ublížit a reprezentoval by jeden z významných směrů soudobé architektury.

Problém je, že když už tu není Kaplický, tak by to neměl kdo stavět.Ale jeho ateliér pokračuje, takže myslím, že by si to ducha stavby alespoň z osmdesáti procent uchovalo. Myslím, že jeho zaměstnanci jsou v jeho ateliéru proto, že se jim jeho přístup líbil. A architektka Eva Jiřičná by také určitě dokázala ctít jeho památku. Vždyť ani ateliér HŠH, který se soudil o druhou cenu, už neexistuje v původní sestavě, přestože jeho jednotliví členové žijí.

Alena Šrámková

Co říkáte na Tančící dům?Mě neokouzluje. Ale ani mi nevadí. To nábřeží to udrží, je tam spousta krásných paláců, takže snese takovou deformaci. Ale je to dům, který vykročil ze svých hranic a to je jeho chyba. To by si člověk vůči ulici a vůči městu neměl dovolit. Je to neslušné. Kladem je, že je to zase něco jiného a že tohle období bylo zachyceno. Na domech pro Prahu je hodně důležité, zda jí neublíží. Dům nesmí v žádném případě ublížit svému okolí.

A Kaplického knihovna?To bych tedy nevydržela, kdyby se to postavilo. To bych byla hodně nerada. Je za tím vidět ta Kaplického ješitnost. Myslím si, že i Frank Gehry ten Tančící dům dělal levou zadní, jako že se od něj něco chce, tak to udělal. To je jen skica. Kdežto ten Kaplický, to je tvrdý boj o prestiž. A také to překračuje své hranice a to nemá dům dělat, pokud není tak dobrý, aby si to mohl dovolit. A já za tím vidím toho Kaplického, který podle mě asi nebyl cenný člověk.

David Vávra

Jaký máte názor na projekt Národní knihovny od Jana Kaplického, kterému se říká Chobotnice?Podle mě je škoda, že se nepostavila, protože si myslím, že to byl téměř jediný dům, kterým byla vyjádřena nabytá svoboda. Taková ta lehce naivní, lehce sametová, zkrátka havlovská demokracie po revoluci. Žádný jiný dům to v sobě nenesl tak hluboce jako ona knihovna. Nejblíže se k určité nezávislosti dostal Tančící dům. Sice mám proti němu relativně hodně námitek, jako překročení uliční čáry a zbytečná romantičnost, přesto je ten dům zásadní a moc jsme ho potřebovali. A stejně důležitý dům byla knihovna. Mrzí mě, že nebyla postavena, ale i přesto sehrála svoji roli právě tím, že se vůči ní lidé vymezovali.

K tomu mám ještě svůj drobný názor, proč ten dům, stejně jako Hubáčkův Ještěd, zvítězil v popularitě u veřejnosti, kde jej asi sedmdesát procent lidí hodnotí pozitivně, což je u tak kontroverzní stavby překvapivé. Kontroverzní architektura je vždy v rozporu s vkusem společnosti, protože její architekti jako by viděli dál než ostatní. Tahle v rozporu není a na to mám osobní teorii, že je to proto, že u nás byl velice populární seriál Chobotnice z druhého patra, takže chobotnička se usídlila v podvědomí všech lidí jako přítel, který bojuje proti zlu, a proto se to většině lidí také líbí.

Luka Križek

Byl vaším vzorem Jan Kaplický?To ani ne. Ne že bych si ho nevážil. Dokonce když jsem dělal diplomní projekt a žádal jsem ho o oponenturu, tak mi řekl, že by to udělal rád, ale jestli chci získat titul, tak ať si najdu raději někoho jiného. On byl totiž tehdy na ČVUT dost neoblíbený. Tedy jeho práci jsem vždy obdivoval, ale on byl esteticky v šedesátých letech. Kdyby skutečně žil v té době šedesátých let, byl by na světové špičce. Dnes už je tato estetika zastaralá a nesrovnatelná s tím, co tvoří například taková Zaha Hadid. Co však na něm obdivuji, je, že s projektováním nepřestal ani v sedmdesáti letech a že si uchoval nadšení mladého člověka po celý život. To obdivuji daleko víc než jeho stavby.

Text článku byl převzat z knihy Architekti CZ / 20 rozhovorů, jejíž vznik byl podpořen grantem Studentské grantové soutěže ČVUT v Praze (č. SGS14/085/OHK1/1T/15 - Principy tvůrčí práce současných českých architektů).