Architekti CZ: Paneláky - 8. díl - Fiala
Ani Stanislav Fiala se k panelákům nestaví odmítavě, protože nová sídliště jsou pro něj zklamáním.
Jaroslav Sládeček , 2. 10. 2015
Jaký máte názor na panelová sídliště? Co se s nimi dá dělat?
Už několikrát mě napadlo, že když byla sídliště tvořena v době nedostatku peněz, dopadla lépe než sídliště, která vznikají dnes. To jsou právě ty přetažené projekty, kde se hraje na efekt, jsou strašně vybarvené a vymazlené, ale neopravdově. U paneláků je jasně vidět, že jdou „na kost“. Soudruzi řekli, že to bude za dva roky všechno stát, tak nebyl čas se s tím mazlit. Takže ty paneláky šly na úplné minimum a občas byly i za hranou minima, protože šly i na minimum myšlenkové. Přesto však z toho minima často vznikaly docela praktické věci a výsledek je mnohdy poctivější než všechny ty dnešní snahy zaujmout a zkrášlit a nasadit tomu masky.
Další rozměr je urbanistický. Kolik vzniklo zajímavých urbanismů v rámci nových sídlišť? Netroufám si říct, ale když tam občas přijedu někoho navštívit, mám z toho dost rozpačité a nešťastné pocity. Neplní to funkce, které by od toho člověk očekával, tedy především tu, aby tam bylo příjemně. U nás se to opravdu nedaří. Občas vidím například v Holandsku příjemné sídliště, které mě zaujme už jen tím, že funguje. Dokonce vypadá i docela luxusně, takže potom nemohu uvěřit, že bylo stavěno pro slabé sociální vrstvy. U nás by to byl vrchol architektury. Naopak to, co se u nás prodává za miliony, na které málokdo dosáhne, jsou oproti panelákům úplné nesmysly. Raději bych šel bydlet do bytu v paneláku, který bych si dal do pořádku, než do těch nových „zajímavých“ sídlišť. Pokud by se tedy měla sídliště přestavovat, je potřeba začít u těch nových cukrátek, která tu vyrostla na každém poli.
Text byl převzat z knihy Architekti CZ / 20 rozhovorů, jejíž vznik byl podpořen grantem Studentské grantové soutěže ČVUT v Praze (č. SGS14/085/OHK1/1T/15 - Principy tvůrčí práce současných českých architektů).
