Architekti CZ: Ekologie a udržitelnost - 4. díl - Lábus
Jako trochu z jiného těsta oproti minulému dílu může působit ten dnešní s Ladislavem Lábusem, který ve své tvorbě klade důraz na "přirozenost".
Jaroslav Sládeček , 29. 7. 2015
Trvalá udržitelnost a ekologie – jsou to pro vás prázdné pojmy, které se teď jen staly módními, nebo naopak cítíte, že se architektura ubírá novým směrem, který bude lepší z hlediska vztahu k přírodě?Rozhodně nejsem žádným aktivním vyznavačem ekologických staveb, ale tím, že myslíme na přirozený svět a na udržovatelnost, zároveň přirozeným způsobem myslíme i na tu udržitelnost. Nemám rád, když se něco přehání. Když začne něco dominovat a začne to být jediným sledovaným parametrem. Zbrklý útěk k pasivním nebo nízkoenergetickým domům znamená prodražení staveb a také to, že si nebudete moci otevřít okno, protože se potom i bytové stavby musejí větrat uměle, rekuperací vzduchu. Jinak se do těch tabulkových hodnot nemáte šanci dostat.
Zdá se mi to trošku urychlené a převrácené. Příliš se tlačí na pilu, jednostranně se sledují nějaké hodnoty a zapomíná se na jiné. A také se tím začínají domy zbytečně komplikovat. Mně jsou vlastně příjemné spíš tendence, které to řeší opravdu přirozeným způsobem. Třeba nejsou tak radikálně nízkoenergetické ani pasivní, ale nenutí vás větrat si v bytě uměle.
Je to i taková módní vlna, kterou podporují výrobci materiálů.Ten lobbismus je další věc. Každý samozřejmě sleduje svůj zájem, vymýšlí se nesmyslné zákony a vyhlášky, který vás nutí stavět zbytečně draze a složitě. To samé je například v dnešních akustických nebo světelných požadavcích, které jsou tak přehnané, že v centrální Praze už na většině pozemků vlastně nemůžete postavit nové byty. Přitom tam lidé žijí rádi.
Text byl převzat z knihy Architekti CZ / 20 rozhovorů, jejíž vznik byl podpořen grantem Studentské grantové soutěže ČVUT v Praze (č. SGS14/085/OHK1/1T/15 - Principy tvůrčí práce současných českých architektů).
