Architekti CZ: Ekologie a udržitelnost - 12. díl - Rozwałka
Szymon Rozwałka vidí cestu k ekologii spíše v návratu k přirozenému životu, než nových technologiích.
Jaroslav Sládeček , 17. 8. 2015
Zajímáte se o novinky z oblasti nových materiálů a snažíte se navrhovat dům tak, aby byl ekologický?Já jsem nikdy nebyl technologický „gadžeťář“, takže technologie beru spíše jako nutnost. Profese a technické požadavky se mění a člověk si musí udržet přehled.
Ekologie z hlediska fungování domu je většinou chápána ve smyslu nových technologií, jako je například způsob vytápění, ale to není to, co mě v architektuře nejvíc zajímá. Takže to beru jako nutnost, která je nezbytná, ale určitě to nechci přehánět. Když to začne být cílem samo o sobě, přestává mě to zajímat.
Myslíte, že se tím architekti zabývali vždycky, jen je to teď větší mediální masáž?Já si myslím, že ekologie je vždy do určité míry důležitá, ale nesmí být jediným tématem projektu.
S ekologií je často spojena jakási schizofrenie. Lidé, kteří mluví ve stavebnictví o ekologii, to většinou nedělají proto, že by byli tak ekologičtí, ale proto, že chtějí ušetřit. Chtějí mít pocit bezpečí, že i když Rusko zavře plynovod a nebude ani ropa, budou mít takový dům, který se sám vytopí, vyhřeje atd. Za tuto pohádku jsou ochotni zaplatit obrovské peníze a obětovat hodně věcí, dokonce paradoxně i kontakt s přírodou.
Pro mě je příkladem ekologického přístupu tradiční japonská architektura v tom smyslu, že byli schopni bydlet v chladných podmínkách a cítit, že v zimě je zima a v létě teplo. To teď nikdo nechce. Každý chce konstantní panelákovou teplotu a vlhkost a nejlépe za to neplatit. Chce si „zdarma“ okrasně nasvítit zahradu, proto si koupí solární panel. Ale mně je bližší skromnost. Nemusím svítit všude a nemusím mít konstantní teplotu. Nemusím mít takový komfort. To chápu jako ekologii.
Zdůrazňování ekologie v architektuře může byt spojeno s určitým zánikem důležitých architektonickych cílů, které by nás někam táhly. Rem Koolhaas píše, že společenský vliv architektů již neexistuje, což dokládá tím, že posledním architektem na titulce Timesů byl Philip Johnson před čtyřiceti nebo padesáti lety. Dnes už architekti nejsou tak důležití, dělají spíše šperky a už nejsou tahouny společnosti. Myslím si, že je to problém a že by architektura měla mít ambice společnost někam táhnout. Je to nutné pro architekturu samotnou, protože potřebuje velké intelektuální výzvy. Místo toho se jen bojíme ztráty identity, kontrastů, bourání, ošklivostí, změny a umíme se sjednocovat jen k obraně, nikoli ke kreativitě.
Text byl převzat z knihy Architekti CZ / 20 rozhovorů, jejíž vznik byl podpořen grantem Studentské grantové soutěže ČVUT v Praze (č. SGS14/085/OHK1/1T/15 - Principy tvůrčí práce současných českých architektů).
