Architekti CZ: Ekologie a udržitelnost - 11. díl - Koreis

... Ještě bych se chtěl zmínit o jednom pro mě důležitém rozměru a tím je sociální aspekt architektury a designu ve vztahu ke společnosti, v níž žijeme. Přesto, že mám svou práci velmi rád a není to vlastně práce, ale zábava, jsou momenty, kdy si říkám, že je to celé nesmysl. Věnovat tolik prostředků a energie tímto směrem, když existují lidé, kteří nemají ani kůlnu na přespání. Poslední dobou ve mně toto téma rezonuje čím dál intenzivněji. Souvisí to jednak s tím, že jsem zestárl a zjistil, že to vysoké pracovní tempo se nedá udržet donekonečna. Čas mizí pod rukama, což mě vede k úvahám, čemu má vůbec smysl věnovat energii. Druhá věc je, že život ve městě mě vysává. Zdá se mi absurdní, že buď sedím u počítače, nebo běhám po stavbě a téměř mi nezbývá čas na nic jiného. Co vydělám, pokryje zhruba náklady. S Ivanem Voseckým jsme na toto téma prodebatovali spoustu večerů. Pátrali jsme, jak funguje systém, kdo opravdu vládne, jakým způsobem se přerozdělují prostředky. Na co byla kdysi potřeba fyzická nadvláda, zvládne dnes nenápadně psychická manipulace. Princip tržního hospodářství je nastaven jako priorita a všechno ostatní je pak druhořadé.

Tyto a další myšlenky nás dovedly k odhodlání, najít v rámci možností kus čisté země a postavit si pro sebe domek mimo město. Mít vlastní zdroj pitné vody a vybudovat zázemí, které je úsporné na provozní náklady. I kdyby se ve společnosti nic zásadního nezměnilo, je to způsob, jak zjednodušit a zkvalitnit život sobě i svým blízkým. Předpokládám, že když vyřeším otázku bydlení odhadem o třetinu levněji, nebudu jediný, kdo z toho bude mít užitek.

Máte už nějakou konkrétní představu?Po dvou letech už jsme se propracovali k řešení a testujeme to na sobě. Ivan si koupil pozemek na Šumavě, jeho hrubá stavba už stojí. Když jsem před těmi dvěma lety začal na Šumavu jezdit, zjistil jsem, že kromě vymýšlení a realizování našeho projektu se mi líbí tam žít. A během půl roku ve mně dozrálo přesvědčení, že bych mohl změnit svůj život a odejít z Prahy. Změnit svůj dosavadní životní režim. Takže jsem poblíž sehnal stavební parcelu a momentálně začínám projektovat ten svůj. Když bude všechno dobře fungovat, chtěl bych stavět rodinné domy už jen tímto způsobem. Najít řešení, které umožní normálním lidem postavit svůj dům co nejlépe, a přitom se nezadlužit na celý život.

Marek Štěpán má podobnou ideu, kterou realizuje formou Freedomků.O tom vím, ale ve srovnání s tímto konceptem je to ještě pořád drahé řešení.

Když jste se dotkl těch „správných“ materiálů, čím nás ještě ovlivňují kromě svého vzhledu?Na vlastní kůži jsem si vyzkoušel bydlení v domech, které byly cihlové, betonové, ze slámy a z hlíny, a musím říct, že to je znatelný rozdíl. Veškeré použité materiály se podílejí na celkovém klimatu prostředí. Je známá věc, že když se postaví nový dům, tak všechny ty dřevotřískové desky, linolea, pěny, lepidla, stěrky, to vše je plné chemie, která způsobuje alergie, zvlášť u malých dětí. Rovněž veškerá elektrická zařízení jsou zároveň zdrojem elektromagnetických nebo mikrovlnných polí, která vznikají u mnoha spotřebičů používaných v domácnosti. Mezi nejškodlivější patří indukční varné desky, domácí přenosné telefony, ale kupodivu i dětské chůvičky, úsporné žárovky a wi-fi sítě. I obyčejná zásuvka za postelí zbytečně zhorší kvalitu spánku. U nás se to bagatelizuje, ale například ve Švýcarsku nebo sousedním Německu mají přísnější hygienické normy a berou to docela vážně. Geopatogenní zóny tyto vlivy ještě násobí. Pokud chcete mít zdravý dům, nelze to ignorovat. Můj ideál je jít cestou pokud možno přírodních materiálů, jejichž výroba není energeticky náročná, takže jsou levné a zároveň mají parametry vhodné pro nízkoenergetické domy. Jde mi o konstrukční řešení, které nízké materiálové vstupy neprodraží vysokou pracností a zároveň jednoduchým způsobem umožní funkční vztah mezi izolací, akumulací, větráním a topením. Nevyhýbám se moderním a uživatelsky komfortním řešením, ale snažím se minimalizovat drahé a složité technologie, jejichž návratnost je pochybná.

Text byl převzat z knihy Architekti CZ / 20 rozhovorů, jejíž vznik byl podpořen grantem Studentské grantové soutěže ČVUT v Praze (č. SGS14/085/OHK1/1T/15 - Principy tvůrčí práce současných českých architektů).