Architekti: Chceme kvalitní cenu za architekturu!

Uspořádání debaty na toto téma podnítil blížící se termín letošní Grand Prix pořádané OA a také nespokojenost většiny architektů s jejím vývojem a současnou podobou. Nejen architekti, ale i veřejnost vnímá pořádání podobné akce jako zcela zásadní a pozastavuje se nad jejím nevyužitým potenciálem. O tom, zda je existence ceny v této podobě udržitelná a jaké jsou možnosti zvýšení její prestiže, přišlo diskutovat téměř padesát účastníků.

Hlavními body byla zejména rozprava na téma, jak by cena měla vypadat, aby uspokojila nejen odbornou, ale i laickou veřejnost, ale také to, zda ji má pořádat pouze OA, nebo zda má do její organizace vstoupit další odborný garant, kterým by mohla být právě ČKA. Moderátory diskuse byl místopředseda ČKA Josef Smutný a Jan Stáhala z Reformy Obce architektů.

Druhý jmenovaný na setkání uvedl: „Chceme atraktivní cenu za architekturu, která bude snadno medializovatelná tak, aby se o ní dozvěděla jak odborná, tak laická veřejnost.“ Josef Smutný následně předvedl výčet cen za architekturu v jiných zemích, jako je například Velká rakouská státní cena za architekturu v Rakousku, Německá cena architektury, Stirling Prize pořádaná Královským institutem britských architektů (RIBA) či Plečnik Award ve Slovinsku. Jmenována byla také slovenská cena CE∙ZA∙AR Slovenské komory architektov, jež je podle Josefa Smutného dokladem, že podobnou akci je možné přiblížit i laickému publiku. Svědčí o tom účast nejlepších slovenských moderátorů a rovněž nárůst sledovanosti, díky němuž byl přímý přenos z udílení ceny přesunut na hlavní vysílací kanál Slovenské televize.

Sponzoři – nutné zlo?

K tomu, jak by měla taková cena v českém podání vypadat, se vyjádřil Dan Merta z Galerie Jaroslava Fragnera: „Jde především o to, aby měla tato cena jistou vážnost. Vždyť architektura by měla být něčím, co stojí na piedestalu a je vnímáno důležitě celou společností, jak tomu bylo například za první republiky. Zároveň je však třeba uvažovat v dlouhodobém horizontu. Je to práce nejméně na dva až tři roky a dle mého názoru vyžaduje finanční i garanční podporu státu.“

Tématem, nad kterým se pak jednotliví účastníci diskuse rozcházeli, byla zejména otázka financování ceny. Zástupci OA přednesli svoji zkušenost se soukromými investory, u kterých se často setkali s tím, že chtěli příliš zasahovat do konceptu Grand Prix. Tuto obavu ze vstupu soukromého sektoru a následné ztráty kontroly nad výsledkem a podobou akce však ostatní účastníci diskuse nesdíleli. Produkční ČKA Michaela Rýgrová i galerista Merta potvrdili, že vše je otázkou komunikace s partnerem akce a předem jasně vytyčených mantinelů. Tuto zkušenost přednesla i Zdenka Havlová, náčelnice Spolku posluchačů architektury (ČVUT), jejíž tým nedávno uspořádal Galavečer Olověný Dušan: „Samozřejmě, že i my jsme se během shánění financí setkali s tím, že některý ze sponzorů chtěl například pojmenovat jednu ze studentských cen názvem své firmy. Vždy jsme to odmítli, protože nám to připadalo jako nepřiměřený požadavek. Většina partnerů to po vzájemné diskusi pochopila,“ uvedla.

O tom, že vždy záleží na konsenzu zúčastněných stran, promluvil i Milan Jirovec, který od roku 2008 za ČKA vedl přípravné práce na ceně JOSEF, což byl pracovní název nové ceny ČKA, která měla nahradit Grand Prix po rozchodu obou institucí: „Jsme malá země, takže se všichni asi shodneme na tom, že jedna dobře zorganizovaná cena je lepší než více paralelně probíhajících cen. Podle mých zkušeností je především nutná dohoda mezi ČKA a OA a zároveň schopnost sehnat finance. Musíme si racionálně stanovit pravidla a umožnit vstup velkých sponzorů.“

Je možné si ceny cenit?

Názory se různily i v tom, zda se mají soutěžící do ceny přihlašovat sami, nebo zda mají být odbornou porotou nominováni. Zorka Krejčí z OA upozornila na to, že hlavním záměrem Grand Prix je otevřená soutěž. „Chceme dát možnost, aby se mohl každý architekt ceny zúčastnit. Z tohoto důvodu je zásadní možnost přihlašovat své realizace sám za sebe. K tomu, aby nominované vybírala akademie, by se musely změnit stanovy.“ Člen představenstva ČKA Petr Janda a Milan Jirovec však následně uvedli, že stanovy v minulosti autonominaci připouštěly a doplňovaly ji nominačním hlasem odborného grémia (Akademie architektury). Podporu nominačnímu způsobu pořádání ceny vyjádřil i děkan Fakulty architektury ČVUT Ladislav Lábus.

A jak k ceně přistupují její laureáti? Oceněný Petr Janda (Pomník obětem komunismu v Liberci, 2007) i loňský držitel Grand Prix Patrik Hoffman za Uhelný Mlýn v Libčici se shodli na tom, že Národní cena za architekturu jim v její současné formě nepřijde dostatečně reprezentativní. Oba přitom mají zkušenost se zahraničními cenami (BigMat a Mies van der Rohe Award). „Neměli jsme například prostor pro komunikaci s novináři či pro seznámení s dalšími účastníky Grand Prix. Ani v nejmenším se tak nejednalo o společensky významnou akci, jak je známe ze zahraničí,“ shrnul zásadní problémy současné krize Grand Prix její poslední vítěz.

Co bude dál? Po valných hromadách by mělo být jasno Závěrem debaty bylo přesvědčení všech diskutujících o tom, že stávající podoba ceny je dále neudržitelná. Předseda OA Miloš G. Parma upozornil na stále větší problém se získáváním financí. Grand Prix například letos nebyl udělen grant Hlavního města Prahy, který v nabitém šestisettisícovém rozpočtu akce zcela zásadně schází. Vstup soukromého sektoru a dalšího garanta ceny se tak jeví jako neodvratný. Záštita nejvyšší profesní organizace, jakou Česká komora architektů je, by mohla do organizování Národní ceny za architekturu vnést nový vítr a podnětné impulzy.

Významným byl rovněž názor profesora Jaroslava Šafera, který nastínil nutnost stanovení definice a povahy národní ceny za architekturu. „V této souvislosti je pak mít na zřeteli zejména jednotu v postoji všech architektů.“ Další zásadní otázku položil místopředseda ČKA Josef Smutný, a sice – kdo má toto zadání definovat. Výsledkem těchto úvah je iniciování schůzky zástupců ČKA a OA, na níž budou domluveny konkrétní podmínky a možnosti vzájemné spolupráce při pořádání ceny za architekturu. Setkání se uskuteční pod patronátem děkana Ladislava Lábuse v prostorách FA ČVUT po dubnových valných hromadách ČKA a OA. Na jednání budou přítomni i přední čeští odborníci na architekturu, galeristé a odborníci na média a PR.