Anketa: Jak na architektonické úpravy areálu Pražského hradu?

Marcela Steinbachová, architektka (ateliér Skupina)

Bylo by optimální mít roli tzv. hradního architekta, který by mohl fungovat podobně jako městští architekti, protože je to svým způsobem samostatné a jasně ohraničené místo s velkým potenciálem. Jeho role by byla podobná jako u městských architektů – vytipovával by části areálu, které by si zasloužily proměnu, definoval zadání a připravoval pro tento projekt společně se Správou pražského hradu či se zde sídlícími institucemi otevřenou architektonickou soutěž. Pro vybrané části by se mohlo jednat o mezinárodní soutěž. 

Adam Štěch, historik architektury

Na novém prezidentovi Petru Pavlovi se mi líbí, že je stručný a pokaždé jde rovnou k věci. To ostatně ukázal i při odpovědi na dotaz ohledně architektonického rozvoje Pražského hradu. Myslím si, že je to asi jediný český současný politik, který má o tomto tématu nějakou představu. Obecně si myslím, že by měla být taková spolupráce založena na vzájemné důvěře, pochopení a pozitivním idealismu, podobně jako tomu bylo v případě Masaryka a Plečnika či Havla a Šípka, ať už byly výsledky jakékoliv. Troufám si tvrdit, že výběr Josefa Pleskota dává smysl. Architekt Pleskot v areálu Pražského hradu již působil a nejenom tam předvedl, že je schopný v historickém prostředí kontextuálně pracovat. Nejsem si však jist, jestli v současnosti lze vůbec takovou spolupráci navázat bez nějaké transparentní a veřejné soutěže či odborné komise, tím spíše, že se jedná o veřejnou instituci. Nejsem ale expertem na legislativu a tak bych tuto otázku přenechal povolanějším.

Miroslav Vodák, architekt (CBArchitektura)

Areál Pražského hradu představuje, nejenom z pohledu architektury, zcela výjimečné místo, které by mělo mít dlouhodobou koncepci týkající se oprav historických staveb a zahrad, ale i případných současných zásahů. V tomto ohledu by pan prezident mohl sestavit širší tým architektů, krajinářů, historiků a dalších profesí, který by byl jeho poradním orgánem v obecnějších otázkách koncepčního přístupu. Přestože autorita jednoho hradního architekta by mohla přinést velmi výrazné, konkrétní a sebevědomé zásahy, jako tomu bylo v případě Masaryka a Plečnika, tak se obávám, že na tento přístup není naše společnost připravena. Navíc se Správa Pražského hradu musí, stejně jako ostatní zadavatelé, řídit zákonem o veřejných zakázkách, takže postupy, které byly možné za první republiky, dnes nejde použít. Panu prezidentovi přeji hodně úspěchů a pokud by si našel čas i na architektonické otázky, případně vypsal v průběhu svého mandátu architektonickou soutěž, celá naše profese by to jistě ocenila. 

Ondřej Blaha, architekt (Svobodová Blaha)

Očekával bych, že deklarovaná snaha prezidentského týmu o zcivilnění institutu prezidenta a tedy i otevření a zpřístupnění samotného areálu Pražského hradu veřejnosti se promítne do formy spolupráce s architekty. Nemyslím si, že architekt by měl být součástí tohoto týmu, který je sestaven na základě osobních preferencí. Věřím, že správa a architektonický rozvoj areálu Pražského hradu přesahuje volební období a nemá podléhat volbě, vkusu či sympatiím jednotlivce a že pověření konkrétního architekta nebo ateliéru tímto úkolem, má předcházet výběr na základě většího množství hlasů odborníků, architektů, komory. Takovéto zkratkovité prohlášení o přímém oslovení konkrétního architekta, včetně reakce na něj, navozuje dojem panovnické představy dvorního architekta, génia, který vyslyšel výzvu a poslání a který bude diskuzi otevírat pomocí vlastních návrhů. V případě Josefa Pleskota nechci pochybovat o jejich kvalitě, znervózňuje mě ale, že takto jednoduše může padnout v podstatě libovolné jméno.

Zároveň neznám povahu potřebných zásahů do hradního areálu, jejich měřítko, zda se jedná o fyzické zásahy či spíše programové, provozní. Rozuměl bych pozici architekta areálu Pražského hradu, analogicky například k pozici městského architekta. Tedy někoho, nebo zde spíše i skupiny lidí, kdo otevírá a moderuje diskuzi, informuje, zapojuje laickou i odbornou veřejnost do formulace vize a strategie rozvoje. Ty pak dokáže shrnout, pojmenovat a vytvořit z nich například jednotlivá zadání pro architektonické zásahy, realizované v souladu s platným zákonem o zadávání veřejných zakázek. Za demokratickou formu výběru nejvhodnějšího architekta jednotlivých stavebních zásahů bych pak každopádně považoval nástroj architektonických soutěží, obzvlášť příkladný v takto exponované situaci.

Pavla Melková, architektka (MCA ateliér)

Především jsem ráda, že to prezident Petr Pavel řekl, a to hned na první tiskové konferenci po zvolení. Prospívá to architektuře, pokud je takto zmíněna mezi zásadní společenskou agendou.

A také mne potěšilo, že zmínil právě Josefa Pleskota. Bude moci navázat na svou již započatou a úspěšnou práci v areálu Pražského hradu. A také – a to je můj osobní a jistě trochu nostalgický přístup – u architekta osobně spolupracujícího s prezidentem republiky je myslím kromě tvůrčí erudice důležitá také lidská moudrost a určité osobnostní vyzařování. A v tomto je Josef Pleskot ideální volba.

Co se týče zásahů, tak nepochybuji, že Josef Pleskot si dobře poradí, navíc předpokládám, že k této práci bude mít po ruce široký tým odborníků. Pokud bych měla zdůraznit některé cíle, tak je to myslím kromě otevření maximálního možného území pro veřejnost, což je zjevný úkol, také například doplnění symboliky, resp. étosu současné doby, a to právě skrze architekturu v celé škále prostředků, které dokáže používat. Kde totiž jinde než na Pražském hradě.