Aleš Veselý v prostorách Josefa Pleskota

Výstava je výjimečná svým rozsahem i pojetím. Její „tradičnější“ část tvoří díla vystavená v prostorách bývalého zámeckého pivovaru – zejména se jedná o kresebné návrhy a modely nerealizovaných obřích soch. Těžiště výstavy však představuje 16 realizací – exteriérových plastik umístěných v historickém jádru a ulicích města. Výstava je částečně retrospektivní, s ohlédnutím až do konce 60. let; většina monumentálních soch začleněných do prostoru města však byla autorem vytvořena přímo pro tuto příležitost.

Nejstarším zde vystaveným dílem je Kaddish – Veselého první monumentální plastika a důležitý mezník jeho dalšího uměleckého vývoje. Sedm metrů vysoká socha vznikala v letech 1967–68 jako bezprostřední, intenzivně prožitá odezva na smrt umělcova otce, která Veselého hluboce zasáhla. Výsledkem je mimořádně působivé dílo: Kaddish, neboli modlitba za mrtvé, jak Veselý plastiku po dokončení pojmenoval, je nejen obnaženým výkřikem žalu nad ztrátou blízké osoby, ale též výrazem nezměrné složitosti života v celé jeho monumentalitě i křehkosti, a také – někdy až drásající a těžce vydobyté, o to však úchvatnější – kráse. Návštěvníci mohou tuto sochu, jež je považována za jedno z nejvýznamnějších děl českého moderního sochařství, obdivovat po dobu výstavy v litomyšlských Klášterních zahradách.

Svou premiéru má letos v Litomyšli sousoší Ty a Já a ti, kteří už nejsou (1992–2009). Je tvořeno třemi částmi – dvě z nich (Ty a Já) vznikly již v roce 1992. Jedná se o dvě semknuté pyramidy ze železných plátů s rezavou patinou, které mají z přilehlých stran oválný výklenek z leštěné oceli, do nějž lze vstoupit. Třetí pyramida je řešena stejně, ale je vyšší, nerezová a dotvořila sousoší až s ohledem na konkrétní místo a jeho význam – sousoší stojí na Komenského náměstí v místě, kde byla dříve synagoga. „Nacisty zpustošena, komunisty zbourána“, připomíná pamětní cedule na jednom ze zde v té době postavených paneláků. Tato plastika by zde měla zůstat i po skončení výstavy.

I pro ostatní Veselého díla jsou charakteristická silná existenciální témata. Mezi jím nejčastěji používané materiály patří surový kámen, železo, leštěná ocel a neopracované dřevo, které svou podstatou již na elementární úrovni sugerují protikladné významy, s nimiž Veselý operuje: např. napětí mezi pocitem tíhy a lehkosti u obrovského kusu skály, jenž je zavěšený na řetězu v prostoru, a není proto problém ho rozkývat…, proti tomu „křehkost“ oceli, která ve svém leštěném povrchu jako v zrcadle odráží okolní svět – stává se pouhou nehmotnou iluzí…, kmen stromu, který navozuje pocit růstu, proměny, života a v kombinaci s ocelí rozehrává vztah příroda versus civilizace… atd. Sochy jsou povětšinou koncipovány pro přímý kontakt s vnímatelem – lze jimi projít, vstoupit do nich, různým způsobem je rozpohybovat (někdy i rozezvučet), dotýkat se jich, a být tak o to více součástí jejich nadčasového příběhu.

Nezanedbatelnou část Veselého tvorby tvoří i samy návrhy soch – jejich kresby a modely, které výstava představuje v bývalém zámeckém pivovaru. Najdeme zde projekty, které zatím nebyly realizovány, ale i ty, jež byly již předem pojaty jako nerealizovatelné vize, umělcovy představy, sny. Přesto však nepostrádají konceptuální působivost. Nejznámější je asi Kadesh Barnea Monument, který Veselý navrhl koncem 90. let jako památník židovským obětem pro Negevskou poušť v Izraeli. Jedná se o obrovský kus skály na podpěrách z leštěné oceli (zamýšlená výška sochy je 12 metrů). Kamenný blok má tvar trojbokého hranolu a sedí na lesklém kovovém trojúhelníku neseném třemi sloupy tak, že společně vytvářejí v půdorysu Davidovu hvězdu. K „posvěcení“ a inauguraci tohoto projektu prezidenty Havlem a Weizmanem došlo již v roce 1997, přesto se sen o kameni levitujícím v poušti dosud nenaplnil. Podobného charakteru rozehrání vztahu lehkosti a tíhy, iluze a reality představuje i model projektu Vznášející se skála (1995–2004). Ohromný kamenný kvádr nesený na zrcadlově lesklém, ocelovém podstavci, jehož středem lze ke hmotě skály vystoupat po kamenných schodech. Kvádr je uvnitř dutý, pomyslný poutník do něj může vstoupit jako do chrámu. Pozoruhodným objektem je i Pohyblivý Bábel (2005), kamenný kužel z bílých kostek zvedající se spirálovitě nad kovovým podvozkem, jehož tři odlišná kola implikují pohyb v kruhu. Aleš Veselý tuto sochu navrhl jako doplnění rušné ulice s křižovatkou pro Opavu, k realizaci ale zatím nedošlo, a tak si prožitek z pobývání uvnitř této „babylónské věže“ (v reálu by měla dosahovat 7 m), vnímatel může zatím jen představovat. Její dutý vnitřek z leštěné oceli bude nahoře ústit do průhledu na nebe a návštěvník se v jejích útrobách stane součástí prostoru akusticky i jinak zcela odlišného od okolního – přetechnizovaného, rušného a občas pořádně zmateného.

Výstava Aleše Veselého je zajímavá i koncepcí umístění soch v litomyšlském prostředí. Navrhl ji architekt Josef Pleskot, který se strukturou tohoto města a jeho atmosférou zabýval již dříve, mimo jiné v souvislosti s pro Litomyšl navrženými a realizovanými projekty rekonstrukcí. Výsledkem byla analýza vnitřního řádu města a potažmo i jeho genia loci, jakási „duchovní mapa“ města, která prostřednictvím geometricky zakreslených vztahů a působení významově i prostorově nosných lokalit (např. vliv zámecké věže, vztah zámeckého návrší ke zbytku města, k řece apod.) zohledňuje i místa s doposud nenaplněnou nebo málo zřetelnou, a přesto významnou potencí. Na základě tohoto klíče vybral Pleskot 16 pozic vhodných pro rozehrání dalších – v tomto případě „umělecko-architektonických“ – vztahů. „Sochy umístěné podle pravidel tohoto plánu (…) definují určitá místa, která se rázem stala místy silnými. Jejich souznění s architekturou je nebývalé,“ komentuje svou volbu architekt.

Také „interiérová“ část výstavy si zaslouží název „Aleš Veselý v prostorách Josefa Pleskota“ . Bývalý zámecký pivovar, tato původně renesanční, později barokně upravená památka v areálu litomyšlského zámku (od r. 1999 na seznamu kulturního dědictví UNESCO), byl totiž v letech 2001–2006 rekonstruována právě Josefem Pleskotem a jeho spolupracovníky (AP atelier). Areál pivovaru, v němž se mimochodem nachází také rodný byt Bedřicha Smetany, dnes slouží jako Evropské školicí centrum YMCA (multifunkční sály, ubytovna…). Zároveň je městem využíván jako dějiště společenských a kulturních akcí – každoročně pořádaná Smetanova výtvarná Litomyšl zde nalézá vhodné prostory již od roku 2004, kdy byly čerstvě zrekonstruovány spodní sály objektu. Aleš Veselý v prostorách Josefa Pleskota Smetanova výtvarná Litomyšl 12. 6. – 30. 8. Evropské školicí centrum (bývalý zámecký pivovar) a veřejná prostranství Litomyšle