Alena Mocová: Člověk je od přírody zvídavý tvor

Pětičlennou porotu nejvíce zaujal návrh SANTÉ Pro 2025 studentky doktorandského studia ČVUT Ing. arch. Aleny Mocové. S mladou autorkou jsme si povídali nejen o jejím pojetí koupelny, studentských soutěžích či jejích plánech do budoucna, ale třeba i o dnešním uplatnění mladých architektů.

SANTÉ Pro 2025 znázorňuje Vaši ideu koupelny za deset let. Mohla byste koncept blíže představit?

Deset let je poměrně krátká doba, ve které však lze téměř s jistotou předpokládat vyšší zátěž na lidský organismus způsobenou rychlým životním stylem. S tím je spojen mimo jiné i nárůst různých civilizačních onemocnění, ale i šance na změnu životního rytmu a zvýšený zájem o relaxaci, prevenci nebo kontrolu našeho zdraví. Hlavní myšlenku reflektuje i název koupelny: „Zdraví“ (santé) pro rok 2025.

Jaké funkce by měla koupelna v roce 2025 podle Vás rozhodně mít?

V současnosti slouží koupelny převážně k očistě těla. Myslím, že v blízké budoucnosti zde budou lidé hledat i místo pro odpočinek či duševní očistu, a zároveň budou chtít být obklopeni inspirujícím a vkusným prostředím. Budoucí koupelna bude navíc schopná kontrolovat naše zdraví, například preventivně podávat informace o aktuálním fyzickém stavu, nebo umět vytvořit pohodlí a prostředí dle nálady, věku či pohlaví uživatele.

Technologické vybavení proto představuje největší vývojový potenciál, jehož prostřednictvím lze využít koupelnu jako místo pro:- fyzický odpočinek a terapii (pomocí masážních trysek, foukání teplého vzduchu k nahřívání bolavých zad),- navození dobré nálady (chromoterapie pomocí integrovaných světel, relaxační hudby, sledování obrázků). Nastavení jednotlivých prvků by se automaticky zapnulo při identifikaci uživatele prostřednictvím „chytrého“ zrcadla,- prevenci zdraví (sledování tělesné hmotnosti, tepové frekvence nebo teploty vody).

Máte nějaký designérský vzor, z něhož jste při tvorbě koupelnového nábytku vycházela?

V interiérové tvorbě je mi blízký současný italský design. Svými čistými liniemi a detailem zpracování je elegantní a nadčasový. Jednoduché prvky nepodléhají tolik módě a vypadají dobře i za řadu let. Pravidelně navštěvuji výstavu Salone del Mobile v Miláně. Mohu potvrdit, že současným italským trendem je spíše decentní, elegantní koupelnový nábytek a výraznější prvky sanitárních zařizovacích předmětů (van, sprch, baterií) vybavených digitálními technologiemi.

Co Vám naopak dělalo při vytváření SANTÉ Pro 2025 největší problém?

Rozhodnout se, jakým směrem utvářet koupelnu budoucnosti. Zda využít spíše přírodní prvky zcela oproštěné od jakýchkoliv „chytrých“ hi-tech technologií nebo naopak koupelnu vybavit tak, aby člověku poskytovala komfort digitálních technologií. Nakonec jsem volila od každého něco. Koupelna musí fungovat i bez využití moderních technologií a vstupují do ní přírodní prvky - oblázky, dřevo, rostliny či výhled do zahrady. Člověk je ale také od přírody zvídavý tvor a určitě ho budou zajímat osobní biometrické informace, které třeba jednou budou komplexně soustředěny do jediné místnosti - koupelny.

Proč jste se jako studentka architektury zapojila právě do designerské soutěže Studenti pro Dřevojas?

Design a architektura patří jednoznačně k sobě. Vzpomeňme například na českého architekta a urbanistu Jana Kotěru, který navrhoval domy, včetně vnitřního zařízení až po drobné detaily kování, zábradlí nebo klik. Prostřednictvím soutěže Studenti pro Dřevojas jsem si chtěla vyzkoušet návrh vlastního vybavení koupelny. Líbilo se mi, že je to příležitost, kdy nemusím zůstávat pouze u výkresu půdorysného rozvržení prvků nebo jejich výběru z již existující nabídky. Navíc se můj návrh bude realizovat.

Představují podle Vás studentské soutěže vhodnou příležitost, jak se mohou mladí designéři a architekti zviditelnit?

Zúčastnila jste se i jiných soutěží? Účast v soutěži může bezesporu ovlivnit budoucí profesní dráhu studenta a jeho zaměření. Přináší nejen studentům, ale i laické veřejnosti možnost porovnání různých přístupů k zadané problematice. Soutěž pro Dřevojas byla pro mě první designérskou studentskou soutěží.

Myslíte si, že české vysoké školy dostatečně motivují studenty pro účast v podobných akcích, během nichž se mohou více přiblížit i výrobní sféře?

Domnívám se, že se lze setkat se studentskými soutěžemi na vysokých školách čím dál častěji. Nedávno jsem například viděla docela pěkné studentské návrhy pro výrobce zdících materiálů, vnitřního vybavení nebo dřevostaveb. Možnost účasti v soutěžích nebo vidina budoucího využití vlastního návrhu určitě motivuje studenty k dosažení lepších výsledků, než pouhá nutnost získat potřebné kredity. Musí být ale aktivní i sami studenti a dokázat se dobře prezentovat.

Máte také zahraniční zkušenosti. Probíhá výuka architektury v zahraničí odlišně?

Ještě v rámci magisterského studia jsem studovala ve Francii. O dva roky později jsem prostřednictvím programu Leonardo pracovala i v jedné francouzské architektonické kanceláři. Lze říci, že na studenty v zahraničí jsou kladeny větší nároky na prezentaci vlastních projektů, rešerše a ateliérovou tvorbu, které je věnováno v rámci výuky podstatně více času než u nás. V zahraničí mají rovněž lepší přístup k technickému vybavení a materiálům důležitým pro tvorbu 3D modelů.

S přihlédnutím k Vašim pracovním zkušenostem. Je Vám bližší „velká architektura“ nebo spíše interiérový design?

Těžko jednoznačně říci. Měla jsem možnost podílet se na několika větších projektech, které mě velmi oslovily, daly zkušenosti a rozšířily profesní obzor v architektuře i urbanismu. Je samozřejmě zajímavé řešit několik provozů, střetávání více funkcí a dávat tomu logický řád a formu. V interiérovém designu je to vlastně podobné, ale v menším měřítku. Většinou však znáte budoucího uživatele, což je příjemnější a osobnější. Navíc čím dál více se prosazuje komplexní pojetí práce architekta, která zahrnuje i vnitřní vybavení projektovaných objektů.

Jaká je Vaše soukromá vize do roku 2025?

Líbilo by se mi mít malý vlastní ateliér a k tomu třeba externě spolupracovat s nějakou větší třeba i designérskou firmou. Ráda bych se věnovala navrhování veřejných prostranství. Je to něco mezi „velkou“ a „drobnou“ architekturou. Řeší se provozní fungování a zároveň pobytový prostor tvořený drobným měřítkem. Ve srovnání se zahraničím máme u nás v tomto ohledu ještě značné rezervy. Kvalitních veřejných prostorů přibývá, ale je jich málo. Některé jsou navrhovány bez empatie k místu a zejména v nové obytné zástavbě, kde by měly mít pevné místo, dokonce chybí úplně. Snad se v roce 2025 dočkáme nejen pobytového komfortu v interiérech, ale i v našem bezprostředním okolí. V neposlední řadě doufám, že si na vlastní zkušenost v roce 2025 ověříme, zda jsou naše designérské vize reálné.

Více o mezinárodní soutěži Studenti pro Dřevojas na www.studentiprodrevojas.cz.