Adam Gebrian : Periferie je místo, které je daleko od univerzity - 2.část
Pokračování článku (který jste si mohli přečíst zde) z průběhu konference "Architektura mimo centra", která se konala 14. - 15. března v Liberci. Seznamte se prostřednictvím Adama Gebriana s názory dalších světových architektů.
Adam Gebrian , 3. 4. 2014
Luigi Snozzi už tradičně mluvil o své práci v Monte Carassu. V malém městečku v italském kantonu Švýcarska – v Ticinu. Pokud jste ho dosud nenavštívili, doporučuji. Já v něm byl naposledy roku 2005 a budu si muset návštěvu zopakovat, evidentně vývoj městečka nestagnuje a je tak co nového vidět. Představil příběh o odmítnutí v soutěži postavit školu ve špatně vybrané lokalitě, který vedl k jeho trvalému přemístění sem a v následnou třicetiletou spolupráci nad rozvojem města. Pro mnoho architektů v publiku muselo znít neuvěřitelně Snozziho tvrzení: "S veřejností nekomunikuji. Své projekty jí nevysvětluji a veřejných debat se neúčastním. To není moje práce. Já jsem placený profesionál, který zhmotňuje připravené zadání. Obhajoba smyslu projektu je na starostovi, to je jeho práce. On je můj klient, já musím svou práci obhájit před ním, nikoliv před veřejností."
Představil svůj suši koncept. Tedy stavba z místních, čerstvých ingrediencí. Čím menší je vzdálenost mezi realizací a dovezeným materiálem, tím může být kvalitnější. Jde tedy o jasnou návaznost na tradici, kdy ani jiné možnosti než využívat lokální materiál a řemeslo neexistovaly. Většina jeho staveb je realizována opakováním základní jednotky (koncept lego), která je z tradičního materiálu, ale nějakým způsobem inovována – viděli jsme tak vodní a vzdušnou cihlu, létající střešní tašku, keramický oblak, bambus spojený s betonem. Koncept takto inovované základní jednotky vzniká vždy ve spolupráci se studenty, s univerzitami. Holandský teoretik Hans Ibelings přihodil dalších pár argumentů proti primitivnímu dělení centrum a periferie, se kterým je tak snadné a svůdné operovat. Malé univerzitní městečko Eichstätt, ve kterém působil výborný architekt Karljosef Schattner může být nahlíženo jako třináctitisícová periferie, nebo jako centrum několikamiliónové spádové oblasti. Rovněž důležitá je změna probíhající v čase. Jakékoliv město se může stát centrem světového dění a o pár let později může být to samé město periférií. Bez ohledu na jeho velikost. Svůj příspěvek zakončil slovy: "Snad i tato konference přispěla k tomu, že ono primitivní dělení na centrum a periferii můžeme definitivně hodit za hlavu."
Své projekty představili i Indrek Peil & Siiri Vallner, jejichž univerzitní budova v Tartu představuje významný způsob reakce na složitý kontext (více o projektu zde, Irakli Eristavi, který se nejvíce věnoval své největší realizaci, transformaci bývalých kasáren v Košicích v rámci projektu Evropského hlavního města kultury, nebo Antoni Domicz z Polska.
Britský teoretik Murray Fraser nás zase všechny na chvíli přenesl do čtyřicetitisícového Columbusu v Indianě, které se díky průmyslníku Josephu Irwinu Millerovi na čas stalo centrem architektonického světa, kde svoje budovy postavili např. otec a syn Saarinenovi, I.M. Pei, Cesar Pelli, Peter Eisenman, nebo Richard Meier.
Nečekaným překvapením programu byl ale Rolf Kuhn, který seznámil posluchače s projektem rekultivace bývalých hnědouhelných dolů pod patronací IBA (Iternational Bauasustelung). Jestli něco ve mně vzbudilo touhu sednout do auta a zajet se na výsledek okamžitě podívat, bylo to právě tohle místo. Evidentně jsem nebyl sám, jak dokládalo množství otázek, které na něj bylo následně směřováno. Více o celém projektu zde.
Trochu skepse do přehnaného optimismu na závěr vnesl brněnský architekt Antonín Novák, vyučující liberecké fakulty umění a architektury. Na pěti svých projektech se pokusil vysvětlit komplikující okolnosti, které buď znemožňují, nebo velice ztěžují řadu postupů, které jsme v uplynulých dvou dnech mohli obdivovat. Ať už šlo o nemožné využití lokálních materiálů a řemeslníků v kontextu platného zákona o zadávání veřejných zakázek a podmínek využití evropských dotací.
Součástí konference bylo rovněž představení dvou výstav o architektuře v Česku a na Slovensku, které vznikly ve spolupráci trojice Dan Merta, Petr Volf a Henrieta Moravčíková. Výstavy se momentálně přestěhovaly do Prahy, a od středy 26.3. večer je můžete navštívit v Galerii Jaroslava Fragnera pod názvem Místa architektonického vz(d)oru.
