Adam Gebrian: Periferie je místo, které je daleko od univerzity - 1.část
V Liberci proběhla ve dnech 14.-15. března konference s názvem "Architektura mimo centra". Řada osobností světové architektury se ve svých přednáškách a následných diskusích snažila objasnit svoji pozici, z pohledu lidí profesně se pohybujících mimo nejvýznamnější světové metropole.
Adam Gebrian , 27. 3. 2014
Po úvodech zakladatele liberecké fakulty umění a architektury (jednoho z pořadatelů konference) Jiřího Suchomela a teoretika architektury Petra Kratochvíla jsme tak mohli po dva dny naslouchat špičkovým zahraničním architektům a teoretikům.
První přišla na řadu Carme Pigem Barceló z kanceláře RCR, jejichž tréninkový atletický stadion v lesích u katalánského města Olot považuji za jednu z nejdůležitějších současných realizací. Otázce po důvodech umístění své kanceláře v malém městě se podivila a nabídla tak jednu z nejpřesvědčivějších odpovědí: "Po studiu ve velkém městě jsme se přirozeně vrátili do toho našeho, žádná jiná možnost nebyla, nijak jsme nad tím nepřemýšleli. Přišlo nám to úplně automatické. Od našeho profesora jsme do života dostali jednu důležitou radu. Prvního velkého klienta musíte odmítnout. Až za vámi, začínajícími architekty, přijde někdo a bude vám nabízet obrovský projekt na nesmírně atraktivním místě, odmítněte ho. Je to past. Mnoho talentovaných architektů strávilo první roky svých kariér honbou za chimérou. Výsledkem bylo pouze spousta zbytečně utracené energie, kterou jste mohli věnovat malým, ale smysluplným projektům. Takže když za námi přišel investor a nabízel možnost práce na komplexu o více než 300 bytů s výhledem na Atlantický oceán, řekli jsme: Ne."
V následné diskusi možná nejlépe okomentovala svou situaci: "Osobně za periferii považuji místo, které je vzdálené od univerzity. To není náš případ."
Vasa Perovic z vynikající slovinské kanceláře Bevk & Perovic na téma konference reagoval především výběrem vlastních realizací, které se nacházely na okrajích malých měst. Nicméně proti tradičnímu dělení centrum (jako něco velkého) versus periferie (něco malého) se vymezil dost jasně. "Vy nazýváte centrum mého života, mého světa periferií? Mám vás praštit? Pro mě to žádná periferie není."
"Deset let svého života jsem strávil prací v Tokiu a v New Yorku. Je skvělé v těchto městech nějakou dobu žít a jsem za to rád, ale dnes profesně působím na západním pobřeží Irska, v kraji o rozměru 400 km2, kde žije 12 000 lidí. Spolupracuji s místními profesanty, řemeslníky, pracuji pro skutečné lidi, kteří se na mě obrací s prosbou o řešení jejich problémů. Nejsou to žádné nadnárodní korporace složené s manažerů, kterým na výsledku častokrát moc nesejde. Jsou to lidé, které znám, kterým můžu důvěřovat. Věřím, že se vzájemná důvěra odráží na kvalitách výsledku."
Následovala série nádherných atmosferických jevů, důkaz, jak rychle se počasí na pobřeží Atlantiku může měnit. Noční hvězdná obloha byla doprovázena mapou světelného znečištění, respektive množstvím hvězd, které je možné z jednotlivých míst planety zahlédnout. JO’R si neodpustil rýpnutí do tzv. stararchitektů: "Z Londýna Zahy Hadid, nebo z Rotterdamu Rema Koolhaase příliš mnoho hvězd neuvidíte."
Svůj pozoruhodný příběh představil Kanaďan, dnes profesně působící v Bergenu. Původně z Newfoundlandu, se skrze krátké stáže ve Vídni a Berlíně, dostal autostopem z Evropy až do Pekingu. Cestou mu učaroval norský Bergen, kam se rozhodl následně vrátit a bez volných finančních prostředků, velkého rodinného zázemí, s neznalostí Norštiny a s nulovými sociálními kontakty, založit svou vlastní architektonickou kancelář. Trvalo mu to tři roky a po protloukání se různými prácemi zakoupil dosti daleko od Bergenu (bylo to levnější) malý pozemek, na kterém si postavil víkendové obydlí, útulnu. Více zde.
Jeho doporučení znělo takto: "Nehledal jsem klienty, hledal jsem místo, na kterém bych dokázal sám něco realizovat. Podařilo se a tato miniaturní stavbička posloužila jako naše obrovská vizitka. Nesmírně nám pomohla média – ne ta odborná, ale populární, určená nejširší veřejnosti, která o této naší realizaci informovala. Je velmi důležité něco skutečně postavit, něco fyzického. Každý dnes ukazuje sliby, modely, obrázky – většinou nemají příliš velkou hodnotu. Ale něco skutečného. Tomu se nemůžete jen tak vysmát, to má svou váhu. Pokud tedy jste na začátku své profesní dráhy, zkuste co nejdříve něco postavit, může to být drobnost, ale taky to může být začátek vaší sólo kariéry." V Česku se podobným způsobem prosadili např. architekti z liberecké kanceláře Mjölk jejichž zástupce architekt Jan Mach strávil celé dva dny pečlivým posloucháním vystupujících.
Konec první části, na druhý díl s další řadou světových jmen se můžete těšit za týden.
Součástí konference Architektura mimo centra bylo rovněž představení dvou výstav o architektuře v Česku a na Slovensku, které vznikly ve spolupráci trojice Dan Merta, Petr Volf a Henrieta Moravčíková. Výstavy se momentálně přestěhovaly do Prahy, a od středy 26.3. večer je můžete navštívit v Galerii Jaroslava Fragnera pod názvem Místa architektonického vz(d)oru.
