Absurdita v Jindřichově Hradci - otevřený dopis

V kontextu historických měst České republiky patří Jindřichův Hradec bez pochyby k těm významnějším a jako takový i více sledovaným z hlediska architektonické podoby. Náměstí sice z velké části pozbylo starobylý ráz díky dvěma požárům, které město zasáhly roku 1773 a 1801, svůj genius loci si ale uchovává dál. Památková péče se v šedesátých letech minulého století postarala o probourání původního obvodového podloubí alespoň v severní části náměstí, kde se nachází jeden z nejlépe dochovaných měšťanských domů, tzv. „Langrův dům“, jenž navíc na své fasádě nese původní bohatou sgrafitovou výzdobu. Přirozená dominanta náměstí, pozdně barokní sloup Nanebevzetí Panny Marie z druhé poloviny 18. století, je další historickou památkou, která i přes rozsáhlou devastaci hradeckého náměstí, pomohla udržet zdání historicity. Zbytek náměstí, především fasády, jsou pak převážně výsledkem obnov v devatenáctém a na počátku dvacátého století.

Náměstí Míru v Jindřichově Hradci je zkrátka živý organismus, jenž v sobě zahrnuje mnoho historických vrstev. To je ostatně charakter jakékoliv městské historické zástavby a jen málokde můžeme vidět město, nebo jeho část, ve slohově čisté podobě nedotčené současností. Toto náměstí žije a vyvíjí se společně se svými obyvateli a to, jak vypadá, by mělo být výsledkem pozitivní symbiózy minulosti a současnosti. Prostor náměstí musí dobře sloužit obyvatelům a tito obyvatelé, spolu s jejich volenými zástupci, by také měli dbát o co nejlepší správu z hlediska památkové péče i architektonické podoby, jež láká k návštěvě turisty, kteří jsou a v budoucnu stále více budou jednou z důležitých podmínek ekonomické stability města.

Jako pozitivní fakt hodnotíme, že se radnice města Jindřichův Hradec začala zabývat podobou svého hlavního náměstí, které je přirozeným středobodem nejen historie, ale také kulturního a společenského vyžití obyvatel města. Za poslední dva roky byl v této věci učiněn výrazný pokrok, jehož projevem je, že po diskuzích trvajících bezmála půl druhého desetiletí, se podařilo v rámci kompromisního řešení odstranit z jedné poloviny náměstí parkovací stání. Na druhou stranu zpochybňujeme formu zkoušení jednotlivých variant, jakou bylo docíleno tohoto rozhodnutí. Postrádáme v celém procesu dopravního řešení argumenty, které by mohly nabídnout analýzy kapacity a širších vztahů v celém území. Řešení náměstí Míru se tedy začíná postupně fragmentovat a vyvolává další nešťastnou otázku, co s volným prostorem vzniklým po parkujících automobilech.

Na ní se snaží odpovědět aktuálně probíhající výběrové řízení. Podle informací radnice, které jsou od středy vyvěšené na oficiálních stránkách města, bylo osloveno deset projektových kanceláří jednak přímo z regionu, ale také náhodně z celé republiky, aby vytvořily projekt na úpravy náměstí týkající se zejména mobiliáře. Celková hodnota zakázky by neměla přesáhnout dva miliony korun, jak uvádí Jindřichohradecký deník, což je rozpočet více než nízký. Odborné komisi složené ze zástupců radnice, Národního památkového ústavu nebo Jihočeské hospodářské komory, bylo předloženo pět návrhů. Komise se shodla na dvou, které jsou nyní zveřejněny, aby mezi nimi obyvatelé mohli vybrat ten vítězný. Podle informace, kterou nám poskytla Hana Novotná, památkářka a členka zmíněné komise, nebylo při výběru rozhodující jedno jediné kriterium. Každý z členů údajně vybíral podle svého vlastního zaměření. Oba dva návrhy, které jsou veřejnosti předloženy k hodnocení, jsou tedy výsledkem většinové shody členů komise. Nechat rozhodovat o finálním řešení občany ve všeobecné internetové anketě demonstruje bohužel politický alibismus a nekompetenci rady města.

Město by totiž s občany mělo hovořit na začátku. Prostřednictvím diskuzí a workshopů pak definovat, co lidé chtějí, co se na náměstí má odehrávat a k čemu má sloužit. To mají zprostředkovat také ankety a hlasování. Takový výzkum veřejného mínění následně zásadním způsobem slouží při formulování zadání soutěže. Finální návrh vybraný odbornou, a pokud možno nezávislou porotou, pak mohou lidé připomínkovat, neměli by ale mít tu možnost rozhodovat o vítězi, jelikož se jedná o příliš odbornou problematiku.

Velmi stručně se zde pokusíme nastínit charakter obou finálových projektů, jak je vnímáme podle předložených materiálů. Z hlediska kvality materiálu předloženého k prostudování se zdá být lepší studie č. 5. Má na první pohled přitažlivější a srozumitelnější vizualizace a pozitivní je i to, že se její předkladatelé rozhodli napsat stručný úvod, kde vysvětlili své záměry. Oproti tomu studie č. 3 působí ledabyle a na základě obrazové přílohy si laik jen s velkými obtížemi dovede představit, jak by náměstí skutečně vypadalo. Převedeno do reality studenta vysoké školy, příklad č. 5 by mohl být hodnocen jako úspěšně předložená seminární práce a na příkladu č. 3 by se dalo najít mnoho formálních nedostatků. Podle našeho názoru by však kvalita projektu neměla být hodnocena na základě kvality provedení PDF prezentace, k čemuž bohužel hodnocení svádí.

Ve skutečnosti dva vybrané finálové návrhy nedosahují ani zdaleka adekvátní profesní úrovně jak po stránce formální, tak obsahové. Řešení, ke kterým studie dochází, nemají dostatek argumentů a působí tak velice nahodile. Místo, aby prostor náměstí zjednodušovaly, a umožnily tak jeho univerzální využití, vnáší do něj celou řadu peších bariér, které provoz náměstí naopak komplikují. Estetika použitých prvků mobiliáře ani v jednom z případů nectí genius loci náměstí. Ať už jsou to kýčovitě historizující prvky veřejného osvětlení v případě jednom, nebo současně se tvářící lampy a lavičky pozbývající jakoukoliv eleganci v případě druhém. Mnohost a výrazová nesourodost navrhovaných mobiliárních prvků neslouží historické tváří náměstí, a naopak ji přebíjí.

Tristní úroveň předložených návrhů ale jednoznačně pramení z nekvalitně připraveného zadání, jehož podmínky dodnes nebyly nikde zveřejněny. Není jasné, podle jakých kritérií město zvalo jednotlivé projektanty, ani není k nahlédnutí protokol ze zasedání pracovní skupiny, která rozhodovala. V takovém protokolu by totiž měly zaznít důvody, proč komise rozhodla tak, jak rozhodla. Těžko tedy polemizovat s argumenty, které neznáme. Všechny tyto otázky jsou naprosto zásadní a je chybou města, že takové dokumenty nezveřejnilo.

Konečně není příliš jasné, co chce město aktuální „soutěží“ vlastně řešit. Pokud má na realizaci současného záměru pouze dva miliony korun, mělo být zadání opravdu striktně omezeno pouze na mobiliář. Zatímco odevzdané návrhy působí jako řešení revitalizace náměstí, jejich obsah tomu vůbec neodpovídá a bohužel neřeší v patřičném detailu ani zmíněné mobiliární prvky. Dle našeho názoru je jednoznačně nejsprávnějším řešením zadat celkovou ideovou studii revitalizace náměstí, což by znamenalo také odmítnout dopravní řešení z roku 2015. Jen komplexní ideové řešení by přineslo dostatečně kvalitní, koncepčně silnou a do detailu konzistentní studii, která by mohla sloužit jako podklad pro získávání finančních prostředků na její realizaci.

Na svém webu město odpovědělo v uplynulých dnech na dotaz, proč nebyla uspořádána architektonická soutěž. Cítíme naléhavou potřebu uvést řadu mystifikačních tvrzení na pravou míru. Česká komora architektů posuzuje regulérnost soutěžních podmínek, tedy jestli jsou v souladu s jejím Soutěžním řádem. Není ale pravdou, že by komora nominovala své takzvaně „dobře zaplacené nezávislé zástupce“ a že stanovuje výši odměn. Je to právě vyhlašovatel – tedy město, kdo určuje výši cen a kdo jmenuje závislé a nezávislé členy do soutěžní poroty. V regulérní soutěži je pak nutné zajistit objektivitu nadpoloviční většinou nezávislých členů.

Město Jindřichův Hradec podle našeho názoru dospělo do stádia, které je skvělou výchozí pozicí pro řešení tak komplikované situace. Jediným logickým řešením nyní je poodstoupit od problému, nahlédnout jej shora a snažit se nyní zajistit co nejvíce informací a inspirovat se pozitivními příklady, jichž je v celé České republice bezpočet. Radní, zastupitelé a úředníci města přeci mohou vycestovat mimo Hradec a navštívit taková místa, jako jsou Vodňany, Kadaň, Brno, Litomyšl, Telč, Třebíč, Znojmo, Olomouc, Plzeň atd… Všude tam se v posledních letech radní a zastupitelé potýkali s touž problematikou a na všech místech ji více či méně úspěšně vyřešili. K dispozici městským úředníkům byl zajisté i časopis Smart Cities, na jehož stránkách byli úředníci pravidelně informováni o tom, jak se veřejné zakázky podobného typu úspěšně řeší.

Pozitivních příkladů je hodně, odborníků, kvalitních architektů a designérů je v České republice také více než dost. Motivací je jim právě značka České komory architektů, která se vysloví k regulérnosti zadané soutěže. Pokud chce Jindřichův Hradec dokázat, že má skutečně zájem o kvalitní architektonické řešení svého hlavního náměstí, mělo by v tuto chvíli udělat jediné. Smést ze stolu, co předložilo a vydat se cestou architektonické soutěže.

Martin Vaněk, historik umění a kurátor výtvarného umění narozený v Jindřichově Hradci

Matěj Šebek, student architektury narozený v Jindřichově Hradci