91 let architekta Ivana Rullera, který nás navždy opustil
Včera večer nás zasáhla velmi smutná zpráva – ve věku 91 let zemřel významný český architekt Ivan Ruller. Přestože mnoho svých návrhů Ruller vytvořil do zemí po celém světě a často v zahraničí studijně i pracovně pobýval, celý svůj život strávil v brněnských Pisárkách, kde od roku 1935 bydlel. Ruller patřil mezi signatáře protirežimní petice Několik vět a členy významných uměleckých skupin. Mezi jeho nejoceňovanější realizace patří skleněná administrativní budova Ingstav a Janáčkovo divadlo ze 60. let nebo o dekádu novější sportovní hala Rondo.
Matěj Beránek , 26. 3. 2018
POZADÍ
Brno zažívalo během první republiky 20. a 30. let minulého století neobyčejný rozvoj. Velký podíl na tom měla revoluční funkcionalistická architektura, ke které se hlásilo mnoho tamních architektů. Nový způsob stavění a bydlení demonstrovaly reprezentativní kolonie modernistických domů. První taková kolonie vznikla pod vedením Miese van der Rohe ve Stuttgartu roku 1927. O rok později pak navíc stejný architekt navrhl světově proslulou vilu Tugendhat v Brně.
Stuttgartskou kolonií Weissenhof se inspirovali také brněnští stavitelé František Uherka a Čeněk Ruller, kteří se svou firmou Uherka & Ruller iniciovali podobný projekt v Brně. V roce 1928 tak došlo k realizaci brněnské osady funkcionalistických rodinných domů nazvané Nový dům, pro kterou stavby navrhovali přední čeští architekti, jako byl například Bohuslav Fuchs, Arnošt Wiesner nebo Jiří Kroha.
Právě v této dynamické době se ke konci roku 1926 jednomu z iniciátorů kolonie Nový dům Čeňkovi Rullerovi narodil syn Ivan. Rodina se přátelila s mnoha významnými umělci a toto kulturní pozadí mladého Ivana silně ovlivnilo. Odmala navíc chodil na návštěvy rodinných přátel a spolužáků, kteří bydleli v modernistických domech.
„Prostředí, kde jsem vyrůstal, velmi ovlivnilo moje rozhodnutí jít studovat architekturu. Otec byl stavitel s velmi úzkým vztahem k architektuře i architektům,” vzpomínal minulý rok na své dětství Ivan Ruller pro iniciativu Paměť národa.
Více k tématu
STUDENT
Během druhé světové války tak započal studium architektury na tehdejší Vysoké škole technické Dr. Edvarda Beneše v Brně, kde byl žákem slavných architektů Bedřicha Rozehnala a Bohuslava Fuchse. Funkcionalista Rozehnal už tehdy rozpoznal mimořádný talent a pracovitost studenta Rullera a přijal jej ještě během studií jako svého asistenta.
Období 40. let ovšem bylo pro mladého architekta velmi těžké. Rodina ztratila dlouholeté přátele židovského původu a sám musel roku 1944 nastoupit do fabriky v Židenicích, kde se plnily kyslíkové bomby.
Situaci samozřejmě neulehčil ani nástup komunistů v roce 1948. Ivan Ruller byl jako člen buržoazní rodiny perzekuován, sám navíc proti režimu po celé období komunistické diktatury aktivně vystupoval. Sdružoval se také v několika uměleckých skupinách, stal se členem Skupiny 58 nebo Sdružení Q fungujícího dodnes. Po roce 1968 nesměl oficiálně vůbec publikovat ani vyučovat a byl také vyloučen ze Svazu architektů.
SORELA A ŠEDESÁTÁ
Rullerovi se podařilo nejvíce prosadit v uvolněných 60. letech, kdy se podílel na svých nejznámějších realizacích. „Dostal jsem se na tehdejší dobu k opravdu netypickým stavbám – hotelu International a Janáčkovu divadlu. Pracovat na podobných dílech bylo výjimečné," vzpomínal zpětně Ruller.
Ruller osobně označoval za svou nejzásadnější stavbu Janáčkovo divadlo v Brně. Na návrh bylo od začátku 20. století až do roku 1958 vypsáno celkem 7 architektonických soutěží, kterých se zúčastnili největší architekti své doby – Josef Gočár, Jan Kotěra, Pavel Janák nebo Otakar Novotný. Realizace se ovšem dočkal až návrh architekta Jana Víška z roku 1958. K projektu se během následujících let dostal také Ivan Ruller, který měl na starosti primárně interiéry společenských prostorů. Stavba s železobetonovým skeletem byla důležitá i ze širšího kulturního pohledu – vznikala ve zlomové době začátku 60. let a podtrhovala tak definitivní odklon od estetiky socialistického realismu k moderní architektuře.
DIVADLO, KANCELÁŘE, HALA
Do období 60. let spadá také realizace administrativní budovy Ingstav v Brně, kterou můžeme bez nadsázky označit jako jednu z nejdůležitějších staveb druhé poloviny minulého století. Konstrukce stavby založená na ocelovém skeletu umožňovala flexibilní využívání svých čtyř pater, na kterých tak mohly vzniknout vůbec první open-space kanceláře u nás. Plášť stavby z let 1968–1970 tvoří technicky náročná předvěšená fasáda z tónovaného determálního skla s hliníkovými pásy.
Rullerovo portfolio tvoří typologicky velmi rozmanité stavby. Ruller tvrdil, že architekt by se měl věnovat všem typům staveb. Kromě kulturních, komerčních a rezidenčních staveb navrhl na začátku 70. let také brněnskou sportovní halu Rondo. „Byla to příjemná práce. Původně tam chtěli kopuli jak u pavilonu Z na brněnském výstavišti, proti tomu jsem se ale ostře postavil. Zakryli by tak panorama Petrova a Špilberku. Bojovali jsme proto o jednoduchou horizontální konstrukci. Jednak se mi to líbí a opravdu to funguje,” popsal Ruller halu Brněnskému deníku, která se před pár lety dočkala kompletní rekonstrukce. Stejný osud nyní konečně čeká i další Rullerovu stavbu – smuteční síň v Židenicích, která je už několik let v katastrofálním stavu.
BRNO
Během normalizace Ruller působil také v Ústavu hlavního architekta města Brna, od roku 1979 pracoval jako samostatný architekt s registrací ve Spolku výtvarných umělců. Velkou změnu pro další směřování architekta znamenala Sametová revoluce. Ruller roku 1990 přijal nabídku stát se děkanem Fakulty architektury VUT v Brně a ve funkci setrval další čtyři roky.
Ruller se po celý život účastnil tuzemských i mezinárodních architektonických soutěží, ve kterých zaznamenal několik úspěchů. Jeho projekt ocenila porota projektu Náměstí národů v Ženevě v roce 1957, navrhoval také radnici v Torontu o rok později, muzeum v Egyptě nebo československý pavilon pro Světovou výstavu v Ósace v roce 1970. Ze zahraničních realizací se podílel také na památníku deportace otroků v Dakaru, památníku obětem fašismu v Osvětimi nebo Muzeu historie v Tripolisu.
Přestože měl mnoho příležitostí odejít do zahraničí, celý život prožil v Brně. V Brně vyhrál také svou poslední soutěž na revitalizaci řeky Svratky. Soutěž se konala minulý rok a Ruller se jí tak účastnil v úctyhodném věku 90 let. Kromě vlastní praxe zůstal Ivan Ruller aktivní do posledních chvil svého života i na akademické půdě. Dokresluje to jen mimořádnou píli, odhodlání a lásku architekta ke své profesi.
Ivan Ruller se zúčastnil série diskuzních večerů Architekti CZ, která vycházela ze stejnojmenné knihy Jaroslava Sládečka, ve které se objevil také rozhovor s Ivanem Rullerem. Záznam diskuzí s Ivanem Rullerem a dalšími předními českými architekty si můžete přehrát na EARCH.TV.
