125 let pražské dámy

Pařížská expozice přilákala davy a navštívila ji i řada českých architektů a inženýrů. Železné konstrukce v té době naprosto nevídaných rozměrů návštěvníky nadchly, i když měly samozřejmě i své odpůrce, kterým se surové železné prvky spojené nýty zdály málo vznešené a považovali je za barbarskou odpověď na ušlechtilé slohy odvozené z antiky nebo středověké architektury. K osobnostem věží a mohutnou Strojovnou naopak okouzleným patřil i český architekt a průkopník turistiky Vratislav Pasovský. Pojďme si ho trochu představit, zaslouží si to, neboť to byl právě on, kdo má na vzniku nové pražské dominanty lví podíl. A to tím spíše, že jeho jméno bylo později neprávem zapomenuto.

Pasovský se narodil v roce 1854 v Kostelci nad Orlicí. Studoval na tamní reálce a pak na pražské technice. V letech 1879-1880 byl pak žákem slovutného dánského architekta Theophila von Hansena na vídeňské umělecké akademii. Hansen byl dokonalým znalcem řecké antiky – působil několik let v Aténách, kde navrhl řadu významných staveb. Později se stal jedním z architektů vídeňské Ringstrasse a projektantem císařského parlamentu. Pasovský patřil k několika jeho českým žákům společně s Janem Koulou, Václavem Roštlapilem a dalšími.

Po návratu do Čech se stal významným představitelem historismu, zejména neorenesance. Zúčastňoval se soutěží – například na divadlo v polském Krakově, projektoval školní i úřední budovy. Prosadil se i v Praze, kde se stal později stavebním radou. K jeho výrazným realizacím osmdesátých a devadesátých let patří v metropoli první palác obchodního domu U Stýblů na nároží Václavského náměstí a Štěpánské ulice, nárožní dům v Náplavní ulici 6 nebo řadový palácový dům v Havlíčkově ulici 11 (vše v katastru Nového Města). Jde vesměs o ušlechtilé stavby ve stylu historismu s bohatou štukovou dekorací průčelí.

V roce 1890 se stal Pacovský spoluzakladatelem a předsedou Klubu českých turistů. O rok později navštěvuje pařížskou výstavu a je okouzlen eiffelovkou. Údajně už během své zpáteční cesty ve vlaku spřádá se svými přáteli plány, jak podobné dílo vybudovat v Praze. Tam se mezitím připravuje velká akce – na území vyčleněném z Královské obory je založeno nové pražské výstaviště, které má hostit velkolepou Zemskou jubilejní výstavu, jež měla připomenout sté výročí první expozice v Praze z éry císaře a krále Leopolda. Urbanistický projekt vypracoval architekt Antonín Wiehl a hlavní dominantu – Průmyslový palác – navrhl další významný projektant éry historismu Bedřich Münzberger. Ten byl též autorem obří Strojovny. Průmyslový palác měl mít původně zděnou konstrukci, ale právě na nátlak mladých obdivovatelů železných staveb Münzberger projekt narychlo přepracoval.

Na návrzích četných expozic se pak podílela plejáda dalších architektů, mj. i Pasovský, který byl autorem pavilonu Helios. Některé stavby z této první velké pražské výstavní akce sklonku devatenáctého století se zachovaly do dnešních dnů. Vedle průmyslového paláce jsou to také Wiehlovy vstupní budovy a umělecký pavilon (dnes slouží restaurátorským a grafickým oborům AVU) a plzeňská restaurace architekta Františka Buldry. Dvě stavby byly později přemístěny jinam – v Letenských sadech najdeme Hieserův Hanavský pavilon z litiny a na Petříně dřevěný objekt s diorámou bratří Liebscherů (a později zbudovaným bludištěm). Výstaviště s řadou technických vynálezů, atrakcí pro děti i dospělé a Křižíkovou světelnou fontánou mělo fenomenální úspěch.

K němu přispěla i jedna stavba, budovaná od počátku mimo areál – Petřínská rozhledna. Ta vznikla právě z podnětu Klubu českých turistů a za osobní účasti architekta Pasovského. Během necelých pěti měsíců železnou konstrukci, navrženou inženýry Františkem Prášilem a Ludvíkem Součkem, smontovala Českomoravská strojírna. Výška dosahovala „pouhých“ pětašedesát metrů, ale protože vznikla na temeni kopce, ční nad městem výše, než pařížská Eiffelova věž nad francouzskou metropolí. Nahoru vede 299 schodů, ale lze použít i obnovený výtah. Rekonstrukce se před několika lety ujal architekt Václav Aulický – tvůrce moderní Žižkovské věže.

Připomínám ještě, že k Petřínské vedla od počátku lanovka (tu původní navrhl rovněž Pasovský) a že věž měla třikrát namále – to když ji v roce 1938 poškodil požár výtahu, pak poté, co její demolici navrhl Adolf Hitler, neboť prý ničí panoráma města, a konečně ji chtěli technici na konci sedmdesátých let nahradit moderním televizním vysílačem (ten pak vznikl právě na Žižkově). Stará dáma byla původně zakončena pozlacenou královskou korunou, již v padesátých letech nahradil anténní nástavec. Tak jako její starší pařížská sestra měla být i Petřínská rozhledna jen krátkodobou atrakcí. Chvála bohu je na svém místě dodnes.