100 let od dokončení Šupichových domů

Nároží Václavského náměstí a Štěpánské ulice v katastru Nového Města tvoří trojice pozdně secesních palácových domů, kterým se říká Šupichovy, prochází jimi také známá pasáž Rokoko. Jde o výraznou architekturu, nepřehlédnutelná je zejména válcová nástavba na nároží, která svým tvarem - jak kdysi výstižně poukázal teoretik Rostislav Švácha - připomíná obří ložisko. Zajímavá je i sochařská výzdoba s konzolami ve tvaru Merkurových hlav, dvojicemi konzol, jež tvoří lvi, maskarony a dalšími prvky. Velkoryse navržená pasáž Rokoko pak patří k nejkrásnějším v Praze. Řada lidí se mylně domnívá, že se jedná o palác Lucerna – snad je klame ta nárožní nástavba. Lucerna je trochu dál ve Štěpánské ulici, ale systém pasáží těchto paláců je propojený a vytváří takové město ve městě. K těm domům mám blízký vztah – jednu dobu jsem jako student bydlel poblíž a pasáže jsem miloval, navíc mne fascinovala ta zvláštní a podmanivá architektura s řadou nápaditých detailů. Později jsem o architektovi paláce dělal výstavu a knížku společně s fotografkou Ester Havlovou.

Domy nesou jméno po svém majiteli, významném pražském advokátovi Josefu Šupichovi (1872-1948), který pocházel z Německého (dnes Havlíčkova) Brodu. Ten si přál vybudovat v centru metropole monumentální víceúčelový palác, který bude obsahovat nejrůznější funkce – bankovní prostory, obchody, kavárny a restaurace, divadelní sál, kanceláře a byty. Inspirací mu byly zejména obdobně koncipované vídeňské stavby v oblasti ulic Graben, Kärntnerstrasse a Kohlmarkt. Architektonickým vzorem pak byl především vídeňský Zacherlův palác od slovinského architekta Jožeho Plečnika z let1903-1905 v ulici Brandstätte, který byl tehdy označován za nejmodernější stavbu tohoto typu v Evropě. Společným znakem je mohutná římsa podpíraná u vídeňské stavby atlanty sochaře Franze Metznera (tento rodák ze západočeských Všerub v Praze ve stejné době ozdobil palác Vídeňské bankovní jednoty v ulici Na Příkopě od architektů Josefa Zascheho a Alexe Neumanna) a také charakteristická válcová nástavba na nároží.

Projekt a stavbu Šupichových domů v Praze svěřil majitel v roce 1911 tehdy nejvýznamnější stavební firmě metropole vlastněné Matějem Blechou. Jejím šéfprojektantem byl v té době architekt Emil Králíček (1877-1930), který na počátku století pracoval u jednoho ze zakladatelů vídeňské secese opavského rodáka Josepha Marii Olbricha na stavbě umělecké kolonie v hesenském Darmstadtu. Králíček mimochodem rovněž pocházel z Německého Brodu, takže se s Šupichovou rodinou zřejmě dobře znal. V této oblasti vytvořila dvojice Králíček-Blecha v té době více významných budov – přímo na Václavském náměstí např. hotel Zlatá husa nebo dům Adamovy lékárny (včetně známé kubistické lucerny v zákoutí za její druhou fasádou do Jungmannova náměstí), či secesně-kubistický dům Diamant ve Spálené ulici. Na dekoraci všech těchto staveb se pak podílela trojice absolventů pražské Uměleckoprůmyslové školy, jejichž tehdejší tvorbu poznamenal neskrývaný obdiv k Metznerovi. Byli to sochaři Antonín Waigant, Karel Pavlík a Antonín Odehnal.

Další překvapení se skrývá na nádvoří za trojicí domů. Dvorní průčelí, jakož i fasády dvorního křídla jsou totiž pojednána ve stylu střízlivé a elegantní architektonické moderny, jak ji v té době propagoval zejména Jan Kotěra a jeho žáci. Střídají se tu plochy režného zdiva s omítkami, jež nesou geometrický dekor. Tady bývala i kdysi proslulá kavárna. A i zde najdeme výtvarná díla – obraz madony na stěně, dnes již nefunkční kašnu v nice nebo dvojici stylizovaných keramických lvíčků na toskánských sloupech. Pasáž, která prochází z Václavského náměstí dovnitř bloku, aby se tam napojila na systém průchodů sousední Lucerny, je rovněž velmi zajímavá, zejména poté, co byla současným majitelem Milanem Milnerem, jenž je potomkem Josefa Šupicha, rekonstruována do původní podoby. Byl objeven i původní světlík, který byl v totalitní éře zabedněn, opravy se dočkaly i zlacené maskarony nebo efektní lampy, mříže, kování, teracové podlahy. Další cenné uměleckoprůmyslové prvky se skrývají v prostorách podzemního divadelního sálu nebo na schodištích – to jsou například ozdobná zábradlí, mosazná svítidla nebo mozaiková okna. Dalším skrytým pokladem je spirální schodiště vedoucí do nárožní nástavby. Rohový dům dnes patří bance, ale i ten byl pečlivě opraven, před několika lety byl například restaurátory zbaven nepropustného nátěru fasády, který způsoboval degradaci původního zdiva a omítek. Uvnitř střešního tamburu, v němž byla obnovena později zaslepená okna, se dnes nachází jednací místnost s impozantní vyhlídkou na Václavské náměstí a jeho okolí.

Od kolaudace Šupichových domů na Václavském náměstí uplynulo právě sto let. Připomíná to i komorní výstava, nainstalovaná v pasáži Rokoko s řadou působivých fotografií Ester Havlové i historických dokumentů. Současně vychází i publikace o stavbě, která spolu s dalšími moderními polyfunkčními paláci – Hvězdou, Korunou nebo Lucernou spoluvytvářela specifickou atmosféru Prahy těsně před první světovou válkou.