Ženská věznice Velké Přílepy

ZADÁNÍ

Věznice ve Velkých Přílepech patří mezi tři kázeňská zařízení v republice pro odsouzené ženy. Vzhledem k tomu, že ženské věznice ve Světlé nad Sázavou a Opavě se dostaly na limit své kapacity, byla po přechodném uzavření vlivem amnestie znovuotevřena věznice ve Velkých Přílepech. Toto zařízení využívá budovy bývalých kasáren se všemi omezeními a nevýhodami a již naplněnou kapacitou.

Úkolem bylo navrhnout budovu nové věznice pro odsouzené ženy, která bude odpovídat současným trendům a bude splňovat veškerá přísná provozní i bezpečnostní opatření.

Budova je navržena na pozemek stávajícího nevyhovujícího objektu na okraji obce Velké Přílepy a provozně nadále spadá pod Ruzyňskou věznici tak, jako je tomu dnes. Kapacita je navržena pro 180 odsouzených a pokoje jsou řešeny jako jednolůžkové a dvoulůžkové. Vzhledem k této skutečnosti a k dostatečné velikosti společných prostor by bylo možné v budoucnu kapacitu navýšit.

Dům svým výrazem vyjadřuje uzavření od okolního světa a ve svém uzavření vytváří svět vlastní, který žije svým životem. Tato úvaha je v projektu vyjádřena mohutnou, na pohled nepropustnou fasádou z černých plechových panelů, která je schránkou pro vnitřní život věznice samotné. Ta je koncipována do několika tematických bloků s rozdílnými funkcemi, které v rozestupech mezi sebou vytvářejí velké travnaté dvory se stromy. Ke každému bloku tak náleží jeden vlastní dvůr. Jednotlivé bloky jsou pak propojeny z každé strany hlavními chodbami, kde jedna slouží pro zaměstnance a druhá pro vězně. Z venku kompaktní a uzavřený objekt je tak ve skutečnosti uvnitř otevřený, dynamický, prostorný a světlý.

FASÁDA

Budovu věznice po celém jejím obvodu obepíná kompaktní fasáda tvořena černými plechovými panely jako určité gesto uzavřenosti a nepropustnosti. Za touto fasádou se však skrývá vlastní svět věznice.

POHYB

Jedním z hlavních konceptů byl způsob pohybu pracovníků a vězňů a definování jejich vzájemného potkávání se v objektu. Na téměř celou jeho délko jsou po obou stranách navrženy dvě hlavní komunikační chodby. Jedna pro zaměstnance a druhá pro vězně. Tento systém chodeb tak jasně definuje, kudy se tyto dvě složky pohybují, které části domu kdo využívá a jaká jsou místa jejich vzájemného setkávání.

BLOKY

Věznice je rozdělena do několika bloků navzájem propojených. Každý z těchto “kvádrů“ je v podstatě objekt sám o sobě, který plní určitou funkci. Přední vstupní blok slouží pro zaměstnance, návštěvy a administrativu. Další tři bloky jsou určeny pouze pro pobyt vězňů. Pátý blok plní funkci sportu a aktivit, který slouží jak pro vězně, tak pro pracovníky. Poslední blok slouží jako multifunkční výrobní hala s vlastním zázemím pro pracovní příležitosti odsouzených, kde se na střeše nachází venkovní hrací plocha.

UZAVŘENÉ DVORY

Objemy betonových bloků mezi sebou navzájem vytvářejí rozestupy, které tvoří travnaté uzavřené dvory, kde ke každému obytnému bloku přiléhá jeden uzavřený dvůr volně přístupný pro vězně. Přízemní patro bloku je prosklené a otevírá se směrem na jih do dvora se stromy.

KONSTRUKČNÍ A MATERIÁLOVÉ ŘEŠENÍ

Nosná konstrukce jednotlivých bloků je tvořena třemi monolitickými stěnami v podélném směru. Jejich vnější fasáda je řešena jako pohledový beton. Ostatní vnitřní konstrukce jsou zděné, na bílo omítnuté. Celý objekt obepíná jednolitá předsazená fasáda z černých plechových panelů. U hlavního vstupu je budova řešena jako dvoupodlažní. Její lineární tvar je ovlivněn podélným pozemkem s mírně svažitým terénem, ze kterého postupně vyrůstá a na jeho druhém konci dosahuje čtyř podlaží.

autor: Martin Málek / 1. ročník MAateliér: Buček / Horatschke