Studio Raketoplán - Vault 42

Vault 42 je vize sdíleného pracovního prostředí vepsaného do téměř nedotčené klasicistní budovy vojenských pekáren. Uvnitř hradeb starobylé olomoucké pevnosti, pár desítek metrů od katedrály svatého Václava ční odhalené zdi mohutné stavby. Více než dvě stě let staré cihly dnes halí svěží listoví břečťanu. Dvoupodlažní podkovovitá hmota s vysokou sedlovou střechou obklopuje pokojný, kamenem dlážděný, dvůr. Stíny javorů na bílém ubruse, horký čaj, cinkot příborů a polévka ze zdejšího hostince.

Koktejl sdílených kanceláří vyplňuje část přízemí. Po ošlapaném pískovci schodiště se nakonec vyšplhá i o patro výš do protáhlého zálivu kuchyně. Obě podlaží jsou těžká, nejčastěji vykrojená valenými klenbami. Čisté bílé klenby však zdem všechno břímě odpouští. I naším přáním bylo neudělat tu téměř nic.

Pohyb ‘vaulterů‘ probíhá podélně po vnitřní a vnější ose. Vnitřní dvorová páteř je kratší a slouží všem. Vnější, o něco užší, je o poznání diskrétnější a přináší jednotlivým místnostem kousek nezávislosti. Objevuje trojúhelné schodiště, jehož dvě dávná ramena svírají zrcadlo s původní vnitřní studnou.

V jukeboxu nároků na soukromí najde snad každý pár tónů ‘písničky svý‘. I když krom ladných chodbových meziher je tu vlastně jen hitů pár: Rušná vstupní burza vítá návštěvníky cihelnou oponou, co sahá až po oblý strop a dělí tento prostor na světlou recepci s posezením a zázemím a dvouúrovňovou pozorovatelnu. Odtud se dá řídit svět. Napravo odsud za silnou příčnou zdí je louže. Metr hluboká díra ve zvýšené smrkové podlaze. Zóna klidu, kde mysl spočine a uloví steak pořádného ticha.

Nalevo od vstupu, je cowork. Parkoviště dle potřeby rozmístěných pojízdných ulit. Sem se schovám a občas můžu pohledem vyrazit za myšlenkou. Dál na západ plán uzavírá velkorysá zasedací místnost. Skrz okno ve fasádě jde zmizet pryč k valům citadely.