Radniční sklípek Liberec

Rozmáchlá,žlutě zlatavá paže radostistahuje kolemjdoucídolůna tmavou palubupodzemního sálu s bělostnou čepicí,pod níž se vznášíparoží sudetských jelenů,a měkká oblaka lampiónů.

Při určování koncepce nového interiéru restaurace Radniční sklípek jsme řešili několik na sebe navazujících prostorových skupin. Vstup do tohoto široce navštěvovaného podniku, včetně jeho venkovního okolí, schodišťového koridoru a předsálí šatny; Klenutý sál s oběma salónky (Primátorským a Parlamentem); Výčep s chladícím boxem pro pivní tanky; a socialní zařízení pro hosty.

S pokorou k jejímu věku jsme upletli liberecké staré dámě žlutou šálu, kterou chceme hned od vstupu nalákat lidi přijít sem dolů. Po deseti letech ticha zažít původní velkolepý sál navržený (roku 1888) Franzem von Neumannem v dnešním pojetí.

Schodištěm a šatnou jdoucí žlutá stuha vypráví příběh svijanského pivovaru a také nabízí hostům účast v každodenní výstavě jejich zážitků na kolíčkovém beerbooku.

Chrámové disposici sálu s bočními salónky vévodí zářivý dlouhý výčep a ocelová konstrukce chladícího boxu se čtvero svijanskými tanky. Nade dvěma stoly k stání vychází svatozář z novoborského paroží.

Horizont pozorovatele protíná sál tenkou blanou. Pod ní ční černohnědá dřevěná skaliska jako široká vana z tmavého dubu. Na hladině plují světla. Skleněné bójky, kotvené na šnůrách ve vrcholcích bělostných renesančních kleneb.

Starší i nové červené stoly a lavice rozmlouvají ve společnosti letitých židlí a upíjí světlo každý ze své vlastní lampy.